Pro zasmání

[Morris Zapp]

Přesně tak, komunisti (nejen) ten svátek naprosto zdiskreditovali, na tom se shodujeme.
A dost diskusí o politice, nebo budou mít moderátoři práci

[Střelec]

Minulost jako Nové pověsti české.
Měl jsem na stole dokumentaci KV KSČ v Plzni od roku 45 do roku 90, Národní frontu, podniky řízené KNV (pro autíčkáře bude zajímavý fond ČSAO, ve kterém jsou písemnosti a dokumentace firem Brožík a Dezort), teď se zpracovává KNV samotné (v odboru dopravy moc drah není). A dovolím si na základě archivní dokumentace tvrdit, že peklo z jakéhokoliv režimu dělají lidi. Jinak by se udání skrz uliční výbory Národní fronty nelišily od některých "politických diskusí" na netu jen nosným médiem a fanglí za kecpultem.
Ale jsme u "veselých příhod", takže (kolem roku 50):
KV NF řešil udání na chlapa, který si žil nad poměry a ve svém nebývale velkém bytě pořádal mejdany. Odpověď vyšší instance: "Jsme si vědomi, že dotyčný soudruh nežije vzorným životem socialistického člověka, ale je nedotknutelný. Jako vedlejšák dělá kata na Borech a nikoho jiného bychom na tu práci nesehnali!"

Případ druhý, cca 1953:
V Dominikánské byly tou dobou ještě dvě soukromé trafiky. Jedna trafikantka se snažila zbavit konkurence a tak na tu druhou neustále posílala stížnosti a udání. Trvalo to asi rok, než úřadu došla trppělivost, obě trafiky znárodnil a trafikantky poslal prodávat do Pramene. Pramen - socialistická obchodní organizace obchodující hlavně s potravinami, působností určená do měst. Její znak se dost podobal vzorku na předku Hektorů.

Kdyby někdo dělal něco z trojky epochy (fond ČSAD Plzeň), tak si v roce 1950 stěžovali dopraváci od SNB na ČSAD Plzeň, že lidi z nádraží Nepomuk (obec Dvorec) do Nepomuku na náměstí jezdí na zahrádce na střeše autobusu a ať tedy na vytíženou linku přidělí větší stroj. Tou dobou tam asi jezdila klasická Erena, s lidma mezi kuframa na střeše by před nádražím rozhodně nevypadala špatně.

Jiný problém nastal, když si zhruba ve stejné době řidič náklaďáku ČSAD takhle v létě po doručení nákladu do jakési obce severně od Plzně dal cestou zpátky do garáží "Tour de pivo". Jak pravil protokol, postupně se zastavil v několika tehdy ještě soukromých hospodách a v každé si dal kousek 25°(!) piva (existuje vůbec něco takového?). Posléze "zaparkoval" náklaďák skrz zeď na soukromé zahradě a zmizel. Po třech dnech ho vyhnal z lesů hlad. Dostal flastr a náhradu škody...
Průřez černou kronikou ČSAD Plzeň byl součástí mého referátu o zpracování fondu před cca 15 lety a je asi na dvě, možná tři strany. Pokud by byli zájemci, hodím to do placu.

[pekl024]

Nevím kam jinam to dát, lepší téma jsem nenašel

https://www.idnes.cz/technet/technika/v ... a_recombee

[Střelec]

Co už se nikde nezmiňuje, že ČSD se od roku 1918 až do oddělení ČSAD k 1.1.1949 pokoušely držet monopol na veškerou silniční dálkovou dopravu, často za cenu dost nechutných soudních tahanic.

[prcek]

Pokud by byli zájemci, hodím to do placu.

Hlasim se jako zajemce.

[Michal Šuhajda]

Já též.

[jardaaa]

Taky se hlásím o hození do placu..

[Střelec]

Tady to máte, snad to systém schroustá:

Vedle dokumentace pohlcených živností a podniků, podkladů pro plánování, hlášení o splnění plánů a závazků, kolektivních smluv, socialistických soutěží a výkazů na téma hospodaření obsahuje fond značné množství (cca 1/10 rozsahu) rozborů nehodovosti, úrazovosti a nejrůznějších právních spisů, zahrnujících arbitráže, pracovněprávní spory, vymáhání či odmítání pohledávek a další záležitosti, propojené se silniční dopravou. Z těchto spisů může vzniknout dojem, že pracovat u ČSAD byl zejména ve starším období existence podniku dost adrenalinový sport. Pojďme tedy nahlédnout do zákulisí silniční dopravy okem podnikové „černé kroniky“.
Začneme v dobách, kdy byla v zimě rychlost 30km/h vyšetřovacími orgány běžně považována za nepřiměřenou a mléko se sváželo v charakteristických konvích.

Na řidiče číhalo nebezpečí již při vstupu do garáže či dílny. Poranění prstů a rukou byla na denním pořádku, kladiva a další nástroje si průběžně vybíraly svou daň. Někdy se technik či řidič praštil sám, jindy měl „šikovného“ závozníka či pomocníka. Stejné riziko představovaly i střepiny, odlétající při práci s poškozeným materiálem. Nebezpečné byly i pády přes různé odložené nástroje, občas se někomu podařilo spadnout do montážní jámy (J.B. 4.2.1957), nebo se popálit při sváření (K.Z dne 29.1.1957 zakopl o hadice od svářečky). Zlomeniny či zhmožděniny, vymknuté kotníky a zranění od špon i střepin byly stejně běžné, jako zasažení očí zvířeným prachem a drobnými nečistotami. Charakteristickým zraněním se až do 60. let jevily pády při dolévání vody do chladiče – občas skončily zlomeninami končetin či žeber. Doslova vražedná mohla být manipulace s koly a pneumatikami – tlaková vlna a odlétající trosky při explozi pneumatiky mohly způsobit velmi vážná zranění. To postihlo J.L. na závodě 305 v Nepomuku 10.9.1980, kterého zasáhl samovolně uvolněný závěrný kruh pneumatiky a způsobil mu vážné zranění hlavy a ramene.

Riziková byla též manipulace s nákladem – opět docházelo k poranění končetin. Většinou si někdo upustil na nohu bednu či jiný náklad, poranil ruce o plechy či konve s mlékem, případně „přicvakl“ prsty při zavírání postranic korby. Časté byly též pády z korby či nakládací rampy, v jednom případě se dokonce zřítila celá nakládací rampa. Nakládka ale mohla být i smrtelnou záležitostí, jak dokládá nehoda, která se stala 7.11.1955 na nádraží v Blatné. Zatímco řidič sháněl rudlík a jeden závozník manipuloval s nakládacím můstkem mezi zádí náklaďáku a vagónem, druhý závozník se rozhodl, že s autem popojede a přitom rozdrtil svého kolegu o vagón.
Poškození dolních končetin si často způsobovali samotní řidiči při neopatrném vystupování z vozidla, nebezpečné ale mohly být i oslavy na pracovišti. To dokládá záznam v „Deníku pracovních úrazu za 2. čtvrtletí 1957“ – dne 27.6.1957 utrpěl úraz jistý L.CH. Stručný popis úrazu doslova uvádí: „Při oslavě jmenin byl zaměstnanci vyzdvižen a při dopadu se narazil“.

Zranění při autonehodách kupodivu nebyla tak běžná (zřejmě díky tehdy běžným nízkým rychlostem jízdy), přesto docházelo i k nim. Podle záznamů šlo o různé druhy „běžných“ zranění či zhmoždění, ke kterým navíc přibyl otřes mozku.

Po vyjetí z bran garáže a naložení nákladu teprve začal ten správný adrenalin. V padesátých letech bylo v provozu množství kořistních vozidel, jejichž řádnou údržbu znemožňoval nedostatek náhradních dílů. Následkem byly různé závady, končící nezřídka havárií, či požárem. 30.12.1954 došlo při svozu mléka k požáru vozidla Opel Blitz. Řidič O.K., který vyjel s tímto vozem jako náhradník za absentujícího kolegu, zpozoroval na trase poruchu vozu – upadlý kardanový hřídel. Ten poškodil nádrž, elektrické vedení a způsobil požár. Hašení nezabralo – hasící přístroj nestačil, marná byla pomoc okolojedoucích řidičů a hašení hlínou z pole. Podařilo se ale složit náklad mléka a odmontovat levé přední kolo, náklaďák shořel. 29.1.1958 začal v garáži hořet náklaďák Praga RND. Přítomní zaměstnanci požár v zárodku uhasili a následné vyšetřování odhalilo skrytou závadu na elektroinstalaci. Událost podnítila kontrolu ostatních vozidel a zabránila tak vzniku dalších problémů tohoto rázu. Občas došlo též k poruše řízení, nebo povolila konstrukce vozu.
V druhé půlce 50. let začaly být na mlékařské náklaďáky montovány první cisterny. Ne vždy to konstrukce vozidla snesla, takže občas cisterna skončila na poli, zatímco řidič z kabiny překvapeně zíral, co se to děje. Někdy upadla jen samotná cisterna, jindy se poroučela i s korbou (18.3.1955 – vůz Praga RND na příjezdu do Plzně směrem od Prahy). Podobně se chovala i vlečná zařízení a vleky – zejména, když byly původně určené pro tažení koňmi a dodatečně je někdo předělal pro připřažení za náklaďák. Utržený vlek dne 16.7.1959 zabil manželský pár, jedoucí v protisměru na motorce. Nebyla to jediná nehoda svého druhu a další zkoumání potvrdilo, že jde o konstrukční chybu vlečného zařízení, montovaného tehdy na nákladní auta.

Autoprovoz ale doprovázely hlavně klasické dopravní nehody – někdy zaviněné, stejně často i nezaviněné. Nejvíce nehod bývalo v zimě na špatně udržovaných komunikacích. Vozy končily v příkopech v důsledku smyku, při vyhýbání na úzkých silnicích, často se na nehodách podílel „lidský faktor“. Řidiči při delších službách v noci či za zhoršeného počasí usínali za volantem, někdy nezvládli těžké stroje (tehdy prosté takových vymožeností, jako jsou posilovače řízení a další moderní vynálezy), občas si také přihnuli.
Vyšetřovací orgány tehdy považovaly rychlost 30km/h u náklaďáku za nepřiměřenou při zhoršených podmínkách – za tmy, při sněhu a náledí, či na mokré vozovce. SNB (často ve spolupráci s kontrolními orgány ČSAD) prováděl dopravně-kontrolní akce včetně měření rychlosti. Před zavedením radarů k tomu sloužilo několik lidí na telefonu, přesně změřený úsek silnice, vysílačka a stopky. Jinak se standardně kontrolovaly doklady, technický stav vozidla a dokumentace k jízdě a nákladu.
Akutním nebezpečím byly též vojenské kolony. Srážky či poškození vozidel byly velmi časté, poměr zavinění lze odhadnout na 4:1 pro armádu.
Dnes je módní sledovat nehodovost motorkářů, záznamy o nehodách však jednoznačně říkají, že to není nic nového – v roce 1957 bylo v kraji zaznamenáno 1119 nehod, z toho 67 smrtelných. 31 smrtelných připadlo na motorkáře. Poněkud lépe dopadla nehoda dne 29.9.1959. Tehdy odbočovala v Blatné žena na skůtru z vedlejší silnice na hlavní a trefila se přímo pod nákladní auto, pomalu jedoucí po hlavní silnici. Výsledek – tržná rána na noze motocyklistky a škoda 2000,- Kč na skůtru.

Nehody se netýkaly jen nákladní dopravy, obdobné problémy měla i doprava autobusová. Přeprava osob ale přinášela i velmi specifické nehody. Několikrát se stalo, že dav na zastávce doslova vtlačil děti či slabší jedince pod kola přijíždějícího autobusu (29.1.1955 – dvě děti poraněné na nohou v Nepomuku), někdy se smrtelnými následky. V roce 1950 stanice SNB z Nepomuka upozorňovala podnikovou centrálu, že na místní lince jezdí cestující i na střeše přeplněného autobusu. Tehdejší stroje měly na střeše zahrádku na zavazadla, přístupnou po žebříku na zádi. Tento žebřík hrál roli při úrazech školní mládeže – děti měly snahu vozit se na něm a přitom občas spadly. Další problém školní mládeže byla neukázněnost. 31.10.1959 neudržely dveře nápor strkajícího se žactva a před školou v Třemošné čtyři žáci vypadli za jízdy (při rychlosti 10km/h). Tři utekli, čtvrtého s lehkým zraněním dopravil autobus k lékařskému ošetření. Nebyl to jediný případ (občas díky neopatrnosti vypadl i nějaký dospělý cestující), ale tento druh nehod byl naštěstí spíše ojedinělý. Děti byly často příčinou běžnějších, leč tragičtějších nehod. Smutným příkladem byla nehoda z 25.6.1959, kdy v Plzni na Chodském náměstí vběhlo šestileté dítě do boku projíždějícího autobusu. Sice ho hlídala babička, ale v danou chvíli nedávala pozor. Následkem byly četné zlomeniny a dlouhý pobyt v nemocnici.
Pod koly vozidel nekončily jen děti, ale ještě častěji dospělé osoby. 23.4.1954 v Buděticích omdlel při přecházení za couvajícím autobusem jeden z cestujících a byl přejet. 19.12.1958 spáchala v Horažďovicích sebevraždu skokem pod autobus duševně chorá žena. V říjnu 1963 spadla v Plzni u Gottwaldova (Hlavního) nádraží žena vedoucí kolo (ověšené nákupy a pytlem brambor) pod zadní kola projíždějícího náklaďáku. V téže době došlo při couvání autobusu k přejetí ženy v obci Nové Zvolání. Nehody při couvání byly relativně časté, podíl zavinění se ale jeví být stejný na straně řidičů ČSAD i ostatních účastníků.
Z dnešního hlediska byly méně časté nehody na přejezdech – v řadě případů šlo o poškození závor vozidlem, když řidič díky stavu vozovky a rychlosti vozidla nezvládl zastavení před přejezdem, srážky s vlakem nebyly (díky mechanickým závorám, blokujícím celou šířku silnice) zdaleka tak běžné. Nedbalostí závorářky ČSD došlo ke srážce autobusu s vlakem dne 14.9.1951 v Horní Bříze. Po průjezdu jednoho vlaku zvedla závory a v té chvíli přijel druhý vlak, který strhl projíždějící autobus. Nejtěžší zranění utrpěl chodec, smetený po srážce neovladatelným autobusem. K nehodám často docházelo na různých továrních vlečkách v nepřehledných průmyslových komplexech.
Vedle klasických nehod se stávaly i nehody relativně zvláštní. 31.1.1958 se poblíž Číhané za tmy srazil náklaďák s autobusem. Řidič náklaďáku se chystal míjet autobus, když náhle zjistil, že v jeho půlce silnice proti němu jede neosvětlený povoz. Pokusil se mu vyhnout, dostal smyk a přitom narazil do boku autobusu, který ho v danou chvíli již míjel. Výsledek – poškozený autobus, raněn jeden cestující (otřes mozku). Soud první instance uznal vinnou jak ženu, která řídila neosvětlený povoz po nesprávné půlce vozovky, tak řidiče náklaďáku pro údajně nepřiměřenou rychlost (cca 30 km/h), odvolací soud řidiče osvobodil, neb neshledal pro jeho zavinění (nepřiměřenou rychlost) žádných důkazů.

Kuriózními se často jeví spory o zničený či poškozený majetek, které se také často bývají zařazeny mezi nehody. 1.6.1950 došlo k tomu, že autobus ČSAD strhl stínící plachtu před obchodním domem v Jindřichově Hradci a padající konstrukce poškodila výlohu a vystavené zboží. Konstrukce s plachtou zasahovala do průjezdného profilu vozovky, vozovka sama nebyla v optimálním stavu. Spor se táhl dva roky... Zaznamenán je i pokus majitelky získat náhradu škody za přejetou husu (podzim 1952).


Vedle nejrůznějších nebezpečí čekaly na řidiče i další pracovníky ČSAD rozličné svody, takže s dopravou lze spojovat i hospodářskou kriminalitu. Černé jízdy, krádeže nejrůznějšího materiálu, falšování dokumentace, krácení tržeb – to byl klasický „sortiment“, který v dopravních závodech ve větší či menší míře odhalovaly různé revize a následně je řešila hospodářská kriminálka.

Například od roku 1963 do roku 1966 si přilepšovala z pokladny ROH závodu Sokolov jistá J.J. Celková škoda byla 14 000,- Kčs, obviněná doznala polovinu této částky.
O třináct let později v témže závodu zjistila devizová kontrola ČESMADu ve spolupráci s kontrolními orgány ČSAD a kriminalistickou laboratoří u dvou řidičů kamiónů padělání účtenek za ubytování u v tehdejším západním Německu a Holandsku. Vyneslo jim to 1 160,90- DM a
1 042,50- guldenů. Na jednotlivé účtenky připisovali před účtovanou sumu jedničku či desítku, z 12,- DM bylo rázem 112,- ze 7,- obdobným způsobem 107,-. Dalším trikem bylo vydávat účtenky za stravování za účtenky za ubytování – podle vyšetřovacích orgánů používaly německé ubytovny stejný typ účtenek, jako restaurace.... Spis je zajímavý z několika hledisek: Obsahuje řadu rozborů a ověřovacích přípisů k falšovaným účtenkám, zmínku o jednání o úhradě škody ze strany řidičů (z jejich tuzexových kont), ale nejsou v něm žádné dokumenty o reálných důsledcích (např. soudním stíhání).

Neztrácely se jen peníze z pokladen, mizelo přepravované mléko, stavební materiál, pohonné hmoty. Slabým článkem byly překládky zboží ČSD - ČSAD. Zlodějna ale kvetla na nečekaných místech – v Radnicích vedoucí prodejny spolu s řidičem a závozníkem, zásobujícími jeho prodejnu, kradli kovové přepravky s láhvemi od sirupu a přišli si tak od listopadu 1965 do července 1966 na 24 150,-Kčs.
V roce 1982 byl vyšetřován jistý řidič autobusu, který na lince Horažďovice – Kotouň prodával jízdenky v hodnotě 50 haléřů za 5 Kčs. Využíval situace a vytipovaným (nepozorným) osobám vydával útržky ze strojku s natištěnou nízkou cenou minimálně dva roky, což mu umožnilo krátit tržby o celkovou sumu 6 000,- Kčs.

Zcela specifickou záležitostí bylo dlouhodobé neoprávněné upravování mezd řidičů a závozníků na závodě Plzeň-sever, zjištěné podnikovou kontrolou koncem roku 1977. Probíhalo v letech 1975-1977. Odpovědnost nesli tři pracovníci, kteří v daném období postupně vedli na závodě oddělení práce a mezd. Přeplatky činily 390 000,- Kč, nedoplatky 56 000,- Kč. V tomto případě nešlo o snahu obohatit se, ale o důsledek nesrovnalostí a nepořádku v příslušném oddělení závodu, které přerostly únosnou mez.

Poněkud jinou ukázkou nepořádku byl případ J.K. který byl řešen soudně v letech 1981 -1982. Celá záležitost vypovídá o nevalném stavu zasilatelské služby ČSAD.
Uvedený J.K. byl v roce 1980 převeden z funkce technika do funkce řidiče zasilatelství a rozvážel zboží po prodejnách. 17.4.1980 měl dodat zásilku do obchodu s obuví ve Stodě, prodejna byla ale zavřená. Vrátil tudíž zásilku do skladu. 22.4.1980 měla být zásilka znovu doručena, ale nebyla kompletní – chyběly dva kartony punčochového zboží v hodnotě 3 293,60 Kčs. J.K. dodatečně podepsal zápis o škodě a snažil se dopátrat ztracené zásilky. Oficiální hledání zásilky začalo pozdě a už se ji nepodařilo nalézt
Je nutno poznamenat, že:
1) zboží rozvážel dodávkou s otevřenou korbou, na kterou nebyla ve skladu nosná konstrukce, ani plachta, neměl závozníka, který by zboží hlídal při jednání s odběrateli a tudíž se z auta mohl „obsloužit“ libovolný náhodný kolemjdoucí
2) v době ztráty materiálu neměl podepsanou dohodu o hmotné odpovědnosti (viz níže)
3) reklamační řízení ve skladu proběhlo měsíc po ztrátě zboží, vymáhání škody po zaměstnanci začalo až v prosinci 1980
Zaměstnavatel se snažil úhradu vzniklé škody vymoci od J.K. všemi dostupnými prostředky a záležitost se tak nakonec dostala k soudu. Až před soudním jednáním 30.9.1981 byla J.K. předložena „Dohoda o hmotné odpovědnosti“ – datovaná zpětně do ledna 1980! J.K. ji sice podepsal, ale k datu, kdy mu byla dohoda předložena. Soud vzal v úvahu všechny skutečnosti – výpovědi svědků jednoznačně odhalily nepořádky v podniku – a v plném rozsahu J.K. od uhrazení škody osvobodil, navíc podniku určil zaplatit náklady řízení. Musel tak učinit ještě jednou, neboť zaměstnavatel se odvolal.... Náklady řízení k náhradě ve prospěch J.K. činily nakonec 1 140,-Kčs.

Tímto případem naše „černá kronika“ končí.

[Střelec]

Je to takový výcuc, do kterého se spousta zajímavostí nevešla. Třeba nehoda autobusu Š-11, kterému nad serpentinama nad Bečovem ruplo těsnění vzduchotechniky, což vyřadilo posilovače, řazení i brzdy. Řidič dokázal s téměř neřiditelným autobusem prokličkovat skoro až dolů, kde neovladatelný stroj dokázal opřít o stromy a tak ho zastavit. Cestující to odnesli notným oboucháním a jednou či dvěma zlomeninami (naštěstí jich bylo málo), martyrium byl soud, kdy se prokurátor snažil dostat řidiče do kriminálu za každou cenu (ignoroval skutečnost, že šlo o technickou závadu a trval na nehodě v důsledku nepřiměřené rychlosti, v důsledku které mělo podle něj prasknout těsnění). Proti tomu soudní tribunál stál na základě vyšetřování důsledně za řidičem a po cca dvou letech se mu podařilo prokurátora umravnit....

[Ronoath]

To je parádní čtení, zasloužilo by si to nové vlákno a další příspěvky... Díky!

[prcek]

DĚKUJI, přečetl jsem jedním dechem.
Je to jen výběrem, nebo cca od 70. let začala převažovat hospodářská kriminalita nad úrazy?

[BohousP]

Já jsem před lety našel doma rozsudek z procesu v r. 1954, ve kterém ČSAD žalovaly mého otce kvůli doplatku faktury za stěhování (několik stovek). Původní faktura byla řádně zaplacena, dodatečně vymáhaly ještě něco navíc, což otec odmítl.
Soud návrh ČSAD zamítl a žalobci uložil zaplacení soudních nákladů ve výšce Kčs 5 pod exekucí. To se to soudilo...

[Střelec]

DĚKUJI, přečetl jsem jedním dechem.
Je to jen výběrem, nebo cca od 70. let začala převažovat hospodářská kriminalita nad úrazy?

Ty zajímavé a barvitěji popsané věci byly povětšinou staré, z novější doby se to většinou smrsklo na pouhé svodky a zůstaly jen soudy důkladně probírané záležitosti, což souviselo spíš s tou hospodářskou kriminalitou, těžkými úrazy a podobně. Případy se sfixlovanými jízdenkami a s upravovanými účtenkami z kapitalistické ciziny se dokonce v detailní podobě octly v novinách (Major Zahrádka vypravuje v Zemědělských novinách) a různých sbornících skutečných detektivních příběhů. U sfixlovaných lístků to mělo mezinárodní přesah - ČSAD tehdy zavedlo původem britské strojky na jízdenky, které měly být odolné vnějším zásahům a tedy podvodům. A ten řidič se do toho strojku dokázal nabourat...

Tohle bylo asi tak nejzábavnější, recitovat tady historické úvody k fondům stranických organizací by rozhodně zajímavé nebylo. Pseudoumění na deskách kolektivních smluv ČSAO by sem taky moc nepasovalo, stejně jako předválečné střílení na krocana v Horní Bříze (kdysi mi to vydala Střelecká Revue), nebo vyprávění o jednom z klanu Váchalů, který udělal v poslední třetině 19. století kariéru u argentinského námořnictva (publikované porůznu v několika verzích).

[ToVa]

Nechce se mi zakládat nové téma a sem se to hodí nejvíc.

[Střelec]

Pro pobavení jedna vzpomínka na starý zlatý časy, kdy to stálo za....
https://www.youtube.com/watch?v=W_2Z17lWKjY