Při prvním listování monografií pánů Güntera Fromma a Haralda Rockstuhla
Die Geschichte der Langensalzaer Kleinbahn AG 1913 - 1969 (vydavatelství Verlag Rockstuhl, Bad Langensalza, 2. vydání 1999, ISBN 3-932664-54-X) jsem objevil následující kuriozitu.
Provozní zázemí pro lokomotivy 28 km dlouhé durynské malodráhy Bad Langensalza - Haussömmern bylo v nácestné (v letech 1913 - 1923 koncové) stanici Kirchheilingen. Brzy se však zjistilo, že tamní voda není pro lokomotivy kvůli vysoké tvrdosti vhodná, a proto se do místní strojové stanice začala voda dovážet. Po železnici, jak jinak... A tak jsou v knize záběry vlaků z období správy východoněmeckých DR (1949 - 69), kde některá z místních parních lokomotiv (vesměs šlo o malé tendrovky jednotného typu ELNA nebo klony pruských T3) veze vodu ve vyřazeném tendru upraveném na vodní vůz, buď v soupravě smíšeného vlaku nebo samostatně; nejkouzelnější však je fotografie čistě vodního vlaku se soupravou tří tendrů "každej pes jiná ves" a hytlákem na konci.
Nevím o žádném podobném případu v historii ČSD, ale třeba mě někdo na takový upozorní. (Vím o případech rozvážení pitné vody do strážních domků v okolí Svitav, a to ještě i v době, kdy už dávno nebyly služebními stanovišti. Do GVD bývaly zapracovány jako lokomotivní vlaky s pevnými trasami vedené podle potřeby některou z posunovacích záloh.) Nicméně jestli se tu vyskytují příznivci východoněmeckých DR (zdravím Trainmaniaka...
), nabízí se jim to jako námět pro zpestření provozu a využití tendrů od jinak nepoužitelných modelů lokomotiv.
Koncové nákladiště dráhy Haussömmern (1 dopravní kolej, 1 manipulační kolej/VNVK) se sice pro osobní dopravu moc nepoužívalo (většinou 3 páry osobních/smíšených vlaků, a to ještě jenom některé dny v týdnu...), ale nákladní doprava tam až do zrušení dráhy v r. 1969 fungovala. A protože při obsazení VNVK vozy nešlo objíždět, tak buď se ze sousední úvraťové stanice Bruchstedt sunulo nebo se v koncovém nákladišti prováděl posun trhnutím. Nákladiště Haussömmern se logicky stalo i předmětem pozornosti německých modelářů a tak se v různých zdrojích (Modell Eisenbahner 1/1956, MIBA 6/2004, internetové diskuse) objevil jeho plánek včetně návrhů na stavbu kolejiště podle této předlohy a organizaci provozu.
Mám za to, že náměty z německých
Klein- a Kreisbahnen nebo ze zbytkových tratí přerušených po r. 1945 vnitroněmeckou hranicí by mohly posloužit plánovačům a stavitelům minikolejišť.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.