Soubor staveb pro koncovou stanici

[mnitka]

Pěkný den všem.

Momentálně mám na pracovním stole staniční budovu viz obrázek.

Budovu bych rád doplnil o záchodky, skladiště, výtopnu s vodárnou a případně i jiné budovy tak jak by se vyskytovaly na skutečné železnici. Uvítal bych konkrétní příklad koncové stanice.

Děkuji přítomným za rady.

[T 478 3022]

Ahoj.
Ta budova by celkem pasovala na Polnou.Ta má ovšem tu verandu na druhé straně a má ji na tři okenní řady.Skladiště je tam taky,remíza taktéž.Vodárna byla tuším součástí remízy.Záchodky jsou patrně zbořeny.Navíc tam byla nějaká vlečka,patrně nějaké hospodářské družstvo nebo co.
https://commons.wikimedia.org/wiki/Cate ... in_station)

[hank]

Jedná se ti o použití této konkrétní budovy nebo obecně o podobné budovy podle lokálkových normálií použité v koncových stanicích?

[mnitka]

hank
Jedná se o soubor staveb smyšlené stanice, tedy o budovy které se mohly společně v jedné dopravně vyskytnout po zprovoznění tratě. Nemusí se jednat o konkretní stanici s tímto rozsahem a orientací staniční budovy. Zajímá mě staniční budova, skladiště, výtopna + vodárna, řešení zbrojení lokomotiv (nikoli parních vozů), domek kolejové váhy, záchodky, jiné kůlny a přístřešky, případně výhybkářské stanoviště.
Ideálně by to měly být stavby, které se dají koupit u některého z výrobců (KB Model, IGRA).


Napadá mě popelová jáma bývala umístěná před výtopnou?
Jakým způsobem na podobných tratích jako byla trať Dobronín - Polná byly organizována doprava? Něco na způsob dnešního zjednodušeného řízení dle D3? Je možné, že stanice podobného rozsahu jako Polná měla vjezdové návěstidlo?

[mnitka]

T 478 3022
Díky, Richarde.
Už jsem to částečně nastudoval.

[JanoH0e]

Vybavenie stanice sa odvíjalo od koncesie na danú trať. Mohlo byť rôzne. Klasicky obsahovali stanice budovy jednotného typu danej spoločnosti. Trate napr. financované "královstvým Českým" mali svoje normálie, Steg, NOB, Kkstb mal svoje atď. Samozrejme boli výnimky. Napr. keď trať prechádzala pod iného prevádzkovateľa, ktorý dopĺňal budovy podľa svojich normálii, prestavby atď. Taká stanica klasik okolo roku 1900 mala : výpravná budova, skladisko a vyvýšené nákladisko- rampa s veľkosťou podľa potreby, záchody, staničná studňa, kulna pre potreby udržovacie, smetisko. Ak bola topírna, tak ešte budovu remízy, vodárenskú studňu, skládku uhlia. Popolová - čistiaca jama mohla byť vonku alebo vnútri. To je taký základ. K tomu potom mohlo byť x stavieb podľa konkrétnej potreby. Najlepšie bude si svoju stanicu zasadiť do "konkretnej oblasti a času". Tích námetov je veľa. Rovnako ako aj časové obdobie. Niektoré dôležité prvky sa menili podľa vtedy platných predpisov alebo či vládli trati zväzáci budovatelia alebo zväzáci búrači. Menili sa nápisy, námedzniky, dopravné značky atď. Stanica typu ako Polná nikdy vjazdové navestidlo nemala. Sú stanice koncové, ktoré návestidla majú, ale tie sú iného typu.

[hank]

mnitka: No ale už sis v podstatě odpověděl sám. Karel Barták má u každého modelu stručný výklad o jeho původu, tak stačí držet se toho, aby stavby byly ze stejného souboru normálií (kkStB, ZvKČ, soukromé společnosti...) a v tom rámci pak můžeš kombinovat skoro cokoli s čímkoli. Samozřejmě záleží na tom, kolik bylo ve staniční budově bytů - ve tvém případě dva, takže nepoužiješ záchody pro cestující 19a/H, ale 19b/H, protože ty druhé mají dva chlívky a dvě kůlny. Skladiště bude převážně taky dřevěné, široké 8 m, délka bude 8 m (jedna vrata) nebo 16 m (dvoje vrata; v té Polné se dostavovalo dodatečně). Normálie 23/H, 24/H, 25/H, 353/H, 354/H. K tomu rampa 30/H podle potřeby dlouhá cca 15 - 25 m. V pozdější době (cca od přelomu století) mohlo být skladiště na stejném půdorysu i zděné. K. Barták dělá i remízy a vodárny, z nich můžeš použít cokoli podle normálií kkStB/ZvKČ s ohledem na počet a řady ustájených lokomotiv. Po příchodu motoráků se remízy často přistavovaly nebo se stavěly nové, na pohled odlišné architektury - K.B. dělá taky. Remíza nicméně není povinnou součástí výbavy strojové stanice - v místech, kde remízy vyhořely nebo kde spadly pod tíhou sněhu, se někdy vůbec neobnovovaly a veškeré provozní ošetření probíhalo pod širým nebem. (Např. Skalice nad Svitavou nebo Tanvald.) Uhelné skládky měly povinnou zásobu uhlí na týden provozu, to už se tady na fóru někde taky rozebíralo včetně konkrétních výpočtů. Skládky byly většinou otevřené, ohrazené starými pražci, vydlážděné a odvodněné, ze začátku u menších výtopen mohly být i uzavřené (takovou dělá Igra) - a třeba v té Polné se bývalá kůlna na uhlí nakonec používala jako sklad nafty a olejů v sudech. Popelová jáma s vodním jeřábem mohla být před remízou i v některé staniční koleji. Zbrojení uhlím bylo ruční z košů, za začátku většinou z úzké dřevěné rampy u popelové jámy a vodního jeřábu. Později - cca od WWII - se stavěly uhelné výtahy Vosáhlo, ještě později se zbrojilo pomocí pásových dopravníků nebo jeřábů Kirow. Voda se před zavedením elektřiny do vodojemu čerpala většinou pulsometrem, pomocí páry z některé lokomotivy. Pro tento účel byl nad studnou se zařízením pulsometru dřevěný domeček cca 2x2 m. (Taky už jsem ho dával na fórum, prohrábni si moje posty.) Skoro v každé koncové stanici byla kůlna traťmistra podle normálie 48/H. Nezapomeň na studnu pro obyvatele staniční budovy a jámu na smetí. Výhybkářská stanoviště na lokálkách nebývala. SZZ se na lokálkách zavádělo většinou až po WWII, ale jen tam, kde to provoz vyžadoval. Dodnes je většina koncových stanic řízena podle předpisu D3.

Příklady? Rokytnice v Orl. Horách, Staré Město pod Sněžníkem (k tomu je tady na fóru celé vlákno i s výkresy), Morkovice, Luhačovice, Kouty nad Desnou - to jsou příklady s přízemní staniční budovou. Patrové budovy v koncových dopravnách s výtopnami/remízami: Dobruška, Jemnice, Ždánice, Malá Morávka, Merklín, Javorník ve Slezsku, Zlaté Hory, po určitou dobu Kácov, Telč nebo Žďár nad Sázavou.

Lokálky stavěly i soukromé společnosti: KFNB (Tovačov, Budišov n. B., Fulnek...), ÖLEG (Žacléř, Třemošnice, Vysoké Veselí...), ÖNWB/SNDVB (Svoboda nad Úpou, Vrchlabí...) atd.

[mnitka]

hank
Díky, pro základní orientaci mi to postačí.

Teď několik detailnějších otázek.
Střešní krytina staveb byla u všech budov v době postavení stejná, tedy buď bobrovka nebo eternit?
Jaká byla barevnost fasád budov? Zděné budovy bývaly okrové, okrové s bílými ozdobnými prvky nebo sivé? Dřevěné budovy bývaly tmavě hnědé nebo měly jinou barvu?
Měly budovy okapy a svody?

[Michal Šuhajda]

Ahoj,
Eternit je vynález začátku 20. stol, takže spíš u budov rekonstruovaných, nebo postavených po r. 1905.

[radeksindy]

Střešní krytina staveb byla u všech budov v době postavení stejná, tedy buď bobrovka nebo eternit?

Podle místních zvyklostí. Bobrovka nebo taška, asi i břidlice, ale jak píše Michal, eternit je až pozdější vynález.

Jaká byla barevnost fasád budov? Zděné budovy bývaly okrové, okrové s bílými ozdobnými prvky nebo sivé?

viz: https://de.wikipedia.org/wiki/Sch%C3%B6nbrunner_Gelb

Dřevěné budovy bývaly tmavě hnědé nebo měly jinou barvu?

Kromě hnědé barvz, tj. jen mořené dřevo, se často natíraly záchody nebo jiné drobné stavby zelenou barvou. Stejná barva se používala i na kovová zábradlí, dodnes lze tento odstín vidět na mnoha našich nádražích nebo ve Vídni téměř kolem celé bývalé městské dráhy.

Měly budovy okapy a svody?

Okapy ano, svody se tehdy všude nedělaly. Svody jsou na fotografiích téměř neviditené.

[hank]

Já bych k těm fasádám jenom doplnil, že jejich odstín ovlivňoval - někdy dost zásadně - odstín písku z dostupných zdrojů využívaných místními staviteli, jimž se výstavba pozemních staveb zadávala. Dráha jim do toho až na výjimky moc nekecala. Jednou z těch výjimek byl hlavní architekt ÖNWB Carl Schlimp, který si prý jednou postěžoval, že někdy míval v tomto ohledu s českými staviteli a políry potíže, především u neomítnutých budov, kde v projektu předepisoval např. i konkrétní druh kamene, zatímco oni v zájmu úspor oproti projektu (které by pak pochopitelně skončily v jejich kapsách) chtěli stavět co nejlevněji.

Pokud jde o krytiny, nevím, nakolik se to dá zobecnit, ale řekl bych, že čím výš do hor, tím méně často se použila pálená krytina a častěji břidlice nebo později eternit. Kromě dostupnosti asi hrála roli i váha krytiny, která se brala v potaz i podle zatížení střech sněhem. A snad není nutno zdůrazňovat, že krytiny měly být zásadně nehořlavé. (Zdá se to být samozřejmé, ale občas se někdo z modelářů ptá, jestli může použít třeba na skladiště dehtovou lepenku...) Ono se to vlastně týkalo i občanských budov v ochranném pásmu dráhy, kde byli jejich majitelé dráhou nuceni tradiční doškové a šindelové krytiny měnit za nehořlavé.