Diskuzní fórum železničních modelářů

A to neměli možnost vidět to, co se po mnoha letech podařilo vybudovat.

PaMi píše:Ano v rozvinutém světě je tento koníček považován za zábavu pro bohaté.
My v postkomunistických zemích, to samozřejmě máme posazeno někam jinam - zábava pro široké vrstvy. Ale i to se postupně mění.

Mění a dost razantně.Ten rozdíl je stále větší a větší.

hank píše:No však právě proto existuje tolik návrhů mini-, mikro- a pidikolejišť a lidí, kteří se jimi zabývají. To není nic než snaha přiblížit tuto zábavu i méně movitým.

Snad jich v budoucnu přibudou další Carendt jsem už studoval,někde jsem tuto poznámku psal.Proto dost váhám u kolejišť rozměru 1,1 x 2,0.Klasika jakoby mizí.Určitě jste si všimli,buď mini,mikro nebo pokojové .Nic mezitím.
Milan

PaMi píše: .... Ano v rpzvinutém světě je tento koníček považován za zábavu pro bohaté.
My v postkomunistických zemích, to samozřejmě máme posazeno někam jinam - zábava pro široké vrstvy. Ale i to se postupně mění.

Myslím, že jako zábava pro široké vrstvy se to zlomilo rychle v 90.letech minulého století ! Nových modelářů se bude zkrátka objevovat daleko méně a pomaleji než kdysi. Jednak za to mohou ceny modelů, jednak jiné možnosti zábavy ... Ale už to tady asi bylo řečeno, takže nic nového !

Když sleduji vývoj cen nového bydlení, tak to nejdražší pro tuhle zábavu nebude v brzské budoucnosti vozový park, nýbrž to bude prostor..... Další generace dle mého názoru už bohužel nebude mít to štěstí, aby na každého člena rodiny připadala ve většině případů minimálně jedna slušně velká místnost a to bez dluhů na xxx let

Hanku,cena není jen to.U nás máme spoustu volných bytů,ale ovlivňuji ji tyto faktory.
-jak jsi psal,cena,u nás patříme s byty s nejvyššími nájmy v ČR-
-v mé čtvrti nejsou mladí lidi/rodiny,všechno utíká od nás k vám,není zde budoucnost-
-děti,to v mé čtvrti nepotkám-
-KŽM u nás existuje,ale limitujícím faktorem jsou finance-

A ještě drobnost.Modeláři již nemají zájem o projekty,něco to stojí.Ušetřené peníze investují do vozového parku a kolejí,
protože tak ví,vidí a cítí,že mají něco hmatatelného v rukou a já se jim nedivím.Nějaký plánek si spíchnou na wintracku nebo se najde duše,která jim zbastlí grátis představu na winu nebo použijí dostupnou literaturu.Ve wintracku je obrovská výhoda,že projekt vidí i ve 3D.
Milan

Taky si někdy všimněte na videozáznamech ze zahraničních modelářských výstav, že zvlášť v anglicky mluvících zemích jsou samé bílé hlavy... Spousta lidí si plní sny z dětství a mládí (nevím, proč mě napadá podobnost s komunitou motorkářů, kde těch bílých hlav přibývá taky... ) až ve věku, kdy děti konečně vyletěly z hnízda a oni sami konečně přišli k nějakým penězům, které lze probendit za zbytné věci. Ale když si člověk prolistuje staré ročníky (západo)německého časopisu MIBA z 50. - 70. let, tak sice hlavně před vánocemi v něm byla spousta kýčovitých fotek radostně se usmívajících dětí, ale ha fotkách u zpráv z klubů a výstav zase spousta bílých hlav.

A pak mě taky zaujala ještě účast žen, zase zvlášť v anglosaských zemích. Není výjimkou, že tohle hobby provozují společně manželské páry. A jednu z největších amerických firem, která staví kolejiště na kšeft, vlastní a vede dáma značně pokročilého věku.

(Disclaimer: Moje vyjádření není projevem protistařeckého šovinismu, sám už se mezi ty bílé hlavy počítám taky... )

hank píše:Taky si někdy všimněte na videozáznamech ze zahraničních modelářských výstav, že zvlášť v anglicky mluvících zemích jsou samé bílé hlavy...

To je ale normální, prvotně je potřeba si položit otázku: "Jaký je rozdíl mezi prsama a vláčkem?"
Odpověď je velmi jednoduchá: "Vůbec žádný, oboje bylo primárně určeno pro děti, ale nejvíc si s tím vyhrajou tatínkové..."

Vraťme se však k dětem.
U nás to předběžně vypadá, že Modelářský kroužek ani neotevřeme, není zájem. Zatím vím o třech dětech, z nichž jedno nesplňuje věkový limit 9 let. A to není roční poplatek příliš vysoký. Elektrotechnický kroužek se taky potýká s nezájmem, i když ti jsou na tom o malinko lépe (ale letošní čísla zatím nevím). Z historie si pamatuji (cca 3 roky), co se vyhlásil počítačový kroužek. Zájem asi 15 dětí, ovšem jen do druhé schůzky, kdy se začali bavit o procesorech, pamětích, DOSu, IBM apod. Po páté schůzce už nepřišel nikdo.

Nakonec budeme muset otvírat kroužky pro tatínky, aby byla nějaká účast.

hank61 píše:Když sleduji vývoj cen nového bydlení, tak to nejdražší pro tuhle zábavu nebude v brzské budoucnosti vozový park, nýbrž to bude prostor..... Další generace dle mého názoru už bohužel nebude mít to štěstí, aby na každého člena rodiny připadala ve většině případů minimálně jedna slušně velká místnost a to bez dluhů na xxx let

Nenapadá mě lepší argument pro členství v klubech...

Hlavním problémem není cena bydlení, ale spíš příliš mnoho jiných moznosti trávení volného času. Ale znám tři školní kroužky, které fungují velmi dobře (N-karsky z Roudnice, jeden z Vraného a jeden Pražský, oba H0). Hodně záleží na vedoucím, jak dokážou děti motivovat.

Myšpulín: Co ty kroužky spojit dohromady? Kroužek elektroniků bude dělat věci co by ty vláčky mohly řídit.

Pánové, vy tady snášíte samé argumenty pro modulovku..!

Peníze? Ano, postavit si doma pořádné kolejiště a vybavit vozidly, to je dnes zábava pro bohaté. Zúčastnit se modulového setkání? Na to stačí dva dny dovolené a pár stovek za laciné ubytování a podíl na pronájmu haly (jídlo by mě něco stálo i doma).

Prostor? Ano, ceny za m2 bydlení letí do astronomických výšin, pro mladou rodinu je speciální místnost na kolejiště prakticky nedostupná. Ale uschovat doma jednu - dvě bedýnky s moduly? To bych dal i já v našem bývalém startovacím panelákovém minibytě, kde jsme spali na sklápěcím lůžku v obýváku...

Morris Zapp píše:Pánové, vy tady snášíte samé argumenty pro modulovku..!

Peníze? Ano, postavit si doma pořádné kolejiště a vybavit vozidly, to je dnes zábava pro bohaté. Zúčastnit se modulového setkání? Na to stačí dva dny dovolené a pár stovek za laciné ubytování a podíl na pronájmu haly (jídlo by mě něco stálo i doma).

Prostor? Ano, ceny za m2 bydlení letí do astronomických výšin, pro mladou rodinu je speciální místnost na kolejiště prakticky nedostupná. Ale uschovat doma jednu - dvě bedýnky s moduly? To bych dal i já v našem bývalém startovacím panelákovém minibytě, kde jsme spali na sklápěcím lůžku v obýváku...

V tom máš pravdu co jsi napsal Sašo,no opět malá drobnost a co přeprava modulů na setkání a ze setkání.Ti co mají auta,ti nemají co řešit s přepravou modulů na setkání a zpět.Když je více koncentrováno modulářů na jednom místě nebo ve mě-
stě a okolí,tak lze si dohodnout společnou přepravu a finanční náklady se rozdělí.Ale co mají dělat ti co nemají auto,jsou ostrůvky v republice,bydlí v zapadlých končinách Co poradíš jim Doufám,že nenapíšeš,že si mají koupit auto a udělat řidičák .
Milan

Samozřejmě, že poradím: na plnohodnotnou účast na modulovém setkání nepotřebuješ vůbec žádný modul.

Podívej, je to tak: kdo přiveze na setkání jednu stanici a jednu lokomotivu, tak tím přešvihnul své možnosti o 100%: buď bude řídit tu stanici, nebo tu lokomotivu, obojí najednou nedá. Takže potřebuje někoho jiného, kdo třeba nepřivezl nic a bude s tou lokomotivou jezdit. Nebo bude řídit tu stanici a pan majitel si bude strojvedoucovat lokomotivu svoji, potažmo lokomotivy dalších majitelů. V zásadě platí, že majitelé modulů a vozidel jsou schopni vybudovat moduliště větší, než jsou pak schopni pokrýt vlastními silami provozem. Takže člověk, který přijede na setkání s holýma rukama, které použije na začátku na stavbu moduliště, v průběhu na posílení hry a v závěru na balení věcí, je vítán.

Ono to ale vůbec není o výhodách/nevýhodách modulovek nebo domácích kolejišť. Ani o financích a zabraných pokojích. Problém je v něčem úplně jiném, nejsou lidi. Nejsou mladí, které by to chytilo.
Když jsem v 8 letech dostal svoje první kolejiště, lépe řečeno takový ten klasický vlakodrom s pár modely BTTB, byl jsem mezi spolužáky za hvězdu. Pořád ke mě chodili po škole.
Po 20 letech plánování (bez toho pokoje) a dalších 10 letech stavění mám kolejiště. Ovšem dnes to vyvolá zájem jen u mých vrstevníků. Když přijde kluk od sousedů nebo jeho kamarádi, chtějí si pustit hru na počítači. Nějaká snaha zaujmout jejich pozornost nějakým jedoucím modelem a třeba i houkajícím je naprosto nulová. Nějaká zmínka o roku stavění nějakého modelu u nich způsobila výraz těžkého nepochopení, dnešní generace je navyklá mít všechno teď hned.