Všechno možné i nemožné ... (a jiné plky)

[Trainmaniak]

Nedivme se. Mládež má v současnosti úplně jiné zájmy. Vzhledem k technologiím, kterými dnes svět oplývá, jsou kreativní koníčky jako modelářství v nevýhodě. Zato sledování pseudocelebrit, youtuberů, hraní her atd. zabere omladině většinu volného času. Když já byl kluk, tak chtěl vláčky snad každý. Pamatuji se na 80. léta, jak měla dobrá polovina kamarádů doma alespoň základní startovací set. Já měl dlouho prd, ale i to se změnilo a už mi to zůstalo – prý se to nedá nikdy vyléčit.

[George V.]

Nedá. Je to jak rakovina, projeví se to i po letech...

[JendaTT]

No právě A ještě když je člověk ze železničářské rodiny... jako malý kluk jsem jezdil s dědou na páře, se strejdou pak na motorech, ale pak hlavně elektrice. Jo, kde jsou ty časy laminátek...

[fulda]

Máme u nás takovej malej kroužek železničních "modelářů". Máme psáno pro členy od 10-99 let. Děti tam jsou slovy tři. Na tři "vedoucí". Věkový limit splňuje jen jeden, ostatní jsou mladší, takže se s nima moc nenamodelaří… Naštěstí chodí i s tatínkama. A je to bohužel rok od roku horší. A to bývaly doby, kdy jsme se pomalu nevešli do klubovny...

To se divím, v Roudnici mají několik turnusů, aby se vešli.

[sidlo]

To se nedivím. Na Slivenci mají taky hodně zájemců a více kroužků. Je to proto že Roudnice a Slivenec to mají v rámci školy. Navíc je to bohatý kraj a rodiče nelitují peněz za hlídání dětí.
V Chotěboři jsme mimo školu a jsme rádi, že máme 5 šikovných kluků. Zbytek dětí doma paří hry, protože je to levnější než kupovat mašinky.

[milan ferdián]

Potvrzuji slova fuldy,kroužek z Roudnice mi hlásá nával capartů .Milan

[vvitty]

Na Podbabe si taky nestezuji na nezajem
Ale jak psal Sidlo, je to Praha...

[JBr]

V Chotěboři jsme mimo školu a jsme rádi, že máme 5 šikovných kluků.

Jak je na tom Junior s dalšími kroužky, je to taky taková bída? Bývali tam tuším i plastikoví modeláři? A co letečtí modeláři mimo Junior? Když nám na letišti pomáhali v minulých letech s organizací při airshow, tak jsem tam vídal mladé tváře.

[Sandy]

Já jsem se vrátil k vláčkům, když bylo synům deset a třináct. Kvůli nim. Mne to chytlo a už se mě to nechce pustit. A synové (dnes 35 a 38)? Ještě dnes se stydí za to, že si táta hraje s mašinkami. A jejich kamarádi si ze mne utahují..... Snažím se motivovat vnuka (9), ale jde to těžko.

[sidlo]

Jak jsou na tom plastikoví modeláři aktuálně to nevím. Co vím jistě, tak jsme po nich zdědili stříkací pistoli, tak to asi nebude nic moc.

[Trainmaniak]

Někteří lidé mají totiž pouze povrchní náhled na železniční modelářství. Neuvědomují si, že je to koníček zahrnující takřka nevyčíslitelný počet řemesel. Jen bych opakoval již vyřčená slova. Víme sami, co vše je potřeba umět nebo se naučit, když člověk staví kolejiště a vozidla. Je to kreativní a když se to povede, je se na co dívat. Takže, Sandy, synové ať se přestanou stydět a jsou naopak hrdi, že jejich tatík zvládá tolik profesí. Navzdory tomu smajlíkovi to myslím vážně.

[sidlo]

Tak to já jsem na tom dost lépe. Moje děti se všude chlubí, že si hraju s vláčkama. A také nemají problém s dárky na vánoce. Prostě jenom rozdám katalogová čísla a adresy obchodů a spokojenost na všech stranách

[Trainmaniak]

Sidlo: Ideální stav.

[PaMi]

Já Vám povím příhodu co se mi stala:
Když jsem kupovával v Německu na eBay, tak jsem si to z důvodů ceny za dopravu nechával posílat k sestřenici, která bydlela v Bavorsku a jednou za půl roku jsem si to při návštěvě vzal. Jednou k ní přišla návštěva a uviděla tam krabičky s vláčkama. Nevěřícně se jí zeptali, jestli změnila zálibu na což odpověděla že to má pro bratrance. První reakce návštěvy byla "To jsi nám nikdy neřekla, že máš tak bohatou rodinu". Ano v rpzvinutém světě je tento koníček považován za zábavu pro bohaté.
My v postkomunistických zemích, to samozřejmě máme posazeno někam jinam - zábava pro široké vrstvy. Ale i to se postupně mění.

[hank]

Ano v rozvinutém světě je tento koníček považován za zábavu pro bohaté.
My v postkomunistických zemích, to samozřejmě máme posazeno někam jinam - zábava pro široké vrstvy. Ale i to se postupně mění.

No však právě proto existuje tolik návrhů mini-, mikro- a pidikolejišť a lidí, kteří se jimi zabývají. To není nic než snaha přiblížit tuto zábavu i méně movitým.