POMERANČE TT od MTB

[Pavel Čáp]

Pomeranče neboli cénuly jsou pro mne srdeční záležitost už od poloviny osmdesátých let, kdy jsem za nimi poprvé vyrazil vandrem na Slovensko. Proto jsem byl velmi potěšen, že se na trhu objevil model ve velikosti TT. Ihned jsem si (zatím) jeden model opatřil. Jelikož se zaměřuji zejména na IV epochu, byl to v červeném provedení model stroje T 679.0008, měl jsem však možnost si i důkladně prohlédnout model T 678.003 v oranžovém nátěru. Model dosud absolvoval záběh a dvoudenní provoz na výstavě chrudimských modelářů. Troufnu si tedy napsat jakési zhodnocení. Model jsem vybavil zvukovým dekodérem ZIMO MS 450 P16 a zvukem od p. Smutka. Dle mého názoru se jedná o zatím nejzdařilejší model svého výrobce a obdobně excelentní zvuk je zatím nejlepším ozvučením modelu jaký nejen od p. Smutka mám. Na první pohled to JE cénula, model proporčně odpovídá své předloze, včetně zúžení rámu na čelech a nepatrného zúžení skříně směrem vzhůru. Model má poměrně tichý chod, vlastní zvuk modelu nikterak neruší ozvučení. Narozdíl od některých jiných modelů MTB je jeho jízda krásně plynulá, a to jak v analogovém, tak v digitálním režimu. Značná hmotnost 221 gramů (víc než třeba u sergeje ROCO) a všech šest hnaných náprav zaručuje dostatečnou tažnou sílu i bez bandáží. Povrchová úprava kvalitní, barevné přechody čisté, potisk ostrý, dobře čitelný. jen stříbrné rámování bočních oken kabiny by nemuselo být tak křiklavé. Ač jsem se trochu bál zklamání z prvotního dobrého dojmu, vzal jsem do ruky šupleru a typák a přeměřil základní rozměry. Zklamání se nekonalo. Délka přes nárazníky: skutečnost 18 000 mm, model 152 mm, přepočet 150 mm. Rozdíl však tvoří jen nárazníky, samotný rám sedí zcela přesně: skutečnost 17 160 mm, model 143 mm a přepočet také rovných 143 mm. Trochu horší je šířka, přes zvedací opěry skutečnost 3 100 mm, model 26,6 mm, přepočet 25,83, samotná skříň je ve skutečnosti 3 000 mm, model má 25,5 mm a přepočet je 25 mm. Ač bylo skutečných lokomotiv pro ČSD vyrobeno jen 44 kusů, není cénula jako cénula. Především to byly dvě různé řady, T 678.0 bez parního generátoru a T 679.0 s parním generátorem pro vytápění osobních vozů. Drobné rozdíly pak byly i v rámci jednotlivých řad. Potěšitelné je, že výrobce zohlednil dvě různé palivové nádrže, u T 678.0 s jedním hrdlem na každé straně a víky písečníků v rozích a se dvěma hrdly (pro naftu a pro vodu) bez písečníků u T 679.0. Tak, to by byla positiva. Model však má i svá negativa, byť některá jsou jen v kategorii počítání nýtů. Skříň modelu je pro obě řady shodná, u T 679.0 tedy chybí na střeše výfuk parního generátoru. Na čele chybí tažný hák, který je ve skutečnosti zapuštěn ve výrazném vybrání v oblém kapotování čela lokomotivy, které přesahuje přes čelník. Bez něj působí čelo modelu velmi prázdným dojmem. V obdobném vybrání byla u řady T 679.0 zapuštěna i topná spojka parního topení. Trumpety na střeše jsou u modelu osazeny každá zvlášť, ve skutečnosti jsou na společném držáku výše nad střechou. U dveří do kabiny jsou v modelu madla osazena kolmo do skříně, ve skutečnosti je madlo na straně strojovny zároveň okapovým svodem, má tedy horním koncem navazovat na okap, v dolní části mají obě madla končit pod spodní hranou rámu. Madla nad čelními okny byla u strojů T 678.001 až 12 a T 679.001 a 02 dvě krátká, stejná jako pod okny. Ostatní měly nad okny madlo jedno dlouhé. To výrobce u modelu T 679.008 nezohlednil, model má dvě madla krátká. Čelní reflektory byly také dvojího provedení, malé reflektory měly všechny stroje T 678.0 a T 679.0 do čísla 07, od T 679.008 měly z výroby reflektory velké. Během provozu se však velké reflektory dostaly i na další stroje. V modelu je však reflektor jen malý, byť pěkně provedený. To u modelu T 679.0008 není zohledněno, je osazen reflektorem malým. U modelu T 678.003 v oranžovém továrním nátěru je chybně linie barevného přechodu bočnice a střechy. Je ve střeše nad okapem, ve skutečnosti je okap v barvě skříně a nad ním střecha celá krémová, u pozdějších verzí nátěru šedá. Jen drobným nedostatkem u červené verze je umístění výrobního štítku, které u skutečných lokomotiv opět nebylo jednotné. U všech T 678.0 a u T 679.001 až 07 a 14 byl umístěn na rámu za předním stanovištěm, ostatní jej měly před zadním stanovištěm, tedy pod žaluziemi. Model červené T 679.0008 má štítky diagonálně, na levé bočnici chybně, navíc bez červeného podbarvení.
I přes množství výhrad hodnotím model cénuly kladně. Nejlépe skutečnosti odpovídá model T 678.003, konkrétními detaily (střecha bez výfuku PG, madla nad okny, reflektor, nádrž) odpovídá vzhledu strojů T 678.001 až 12. Řekl bych, že tímto modelem firma MTB posunula kalitativně úroveň své produkce o laťku výše. Potěšitelné je to zvláště v kontextu, že se jedná o model nepříliš početné lokomotivní řady, která navíc už není více než čtvrtstoletí v provozu. A kromě exportní série obdobných lokomotiv do Iráku, nelze na model ani navázat žádnou další obdobnou řadou. Zajímavé a vzhledově velice podobné prototypy jednosměrných T 658.0 a T 698.0 mají základní rozměry výrazně jiné, takže pro jejich případnou stavbu by nešlo z pomeranče použít nic.

[dorix]

U modelu T678.003 je ještě jedna chyba. Pěticípá hvězda je na lepena na krytu zásuvky. Správně má být pod ní.


Jinak povrchová úprava na vysoké úrovni. Jízdní vlastnosti také vynikající. Chod je klidný, na jednu stranu maličko více hlučnější, ale nic, co by rušilo.

[Pavel Čáp]

Ba ne, je to na modelu správně. Existuje víc fotek fungl nové osminy trojky na brněnském veletrhu i nepatrně pozdějších, a tam má hvězdu na víčku písečníku. Stejně tak je hvězda na víčku písečníku doložena u osminy sedmičky a jedenáctky (vzhledem k tomu, že se ta mašina dožila necelého roku, je fotka o to cennější), devin jedničky i dvojky. Podle dostupných fotek odhaduji, že plastickou hvězdu na víčku písečníku měly čtyři prototypy T 678.001, 02 a T 679.001 a 02 a celá první série osmin T 678.003 až 12. Z těch mála fotek novějších mašin ze šedesátých let je vidět, že měly hvězdu jen namalovanou pod víčkem. Pak prišlo Pražské jaro, bratrská pomoc socialistických států a následná normalizace, a to se projevilo i na vzhledu mašin. Přechodně zahozené hvězdy se na čela mašin nuceně navrátily. To, že na mnoha fotkách pořízených po roce 1971 už mají mnohé mašiny hvězdu plastickou, jiné jen namalovanou, ale vždy pod víčkem, vůbec nemá nic společného, s umístěním hvězd z výroby. Vůbec bych se nezlobil, kdyby výrobce měl k dispozici ty plastické hvězdy jako náhradní díl. Jelikož se snažím své modely situovat do IV epochy, hodily by se mi na mnoho modelů, nejen na výše zmiňovanou devinu osmičku, která plastickou hvězdu v sedmdesátých i osmdesátých letech pod víčkem nosila, ač z výroby ji měla pouze namalovanou.

[Petr Barchánek]

Já mám k T 679.008 ještě další dvě poznámky:

1. Zatím jsem nenarazil na fotku té mašiny jen v celočervené verzi a šedivým pluhem. Na všech fotkách co mám k dispozici, má na sobě žlutý 30 cm pruh na čele a červenobíle šrafovaný pluh. Za případnou fotku celočervené se šedým pluhem budu vděčný a předem děkuju.

2. střední nápravy podvozků jsou nepatrně nad temeny kolejnic a kolejnice se dotýkají jen v místě nerovností, ale na tažnou sílu to nemá špatný vliv. Ta mašina spolehlivě pobere i 40 vozů jako ve skutečnosti a při neopatrném rozjezdu spíš vyškubnete kupli ze šachty, než aby se mašina začala smekat pro nedostatek adheze. Možná je v tom i záměr, právě aby se nesmekala ani na nerovnostech a výhybkách.


Za takto kvalitní model zasluhuje výrobce pochvalu před nastartovaným motorem K8S310DR

[Pavel Čáp]

Většina těch mašin si prošla všemi verzemi nátěrů. Vzhledem k nevalné kvalitě a trvanlivosti tehdejších nátěrových hmot se nátěry obnovovaly mnohem častěji, než je zvykem dnes, víceméně při každé dílenské opravě, což bylo zhruba každé čtyři roky, dle kilometrických proběhů. Takže většinou po továrním nátěru následoval nátěr v upraveném výrobním schématu, což v případě cénul obnášelo šedou střechu. Od poloviny sedmdesátých let se pak uplatňoval tzv. jednotný nátěr, kdy motorové lokomotivy měly skříň červenou, rám a střechu šedou, což je případ modelu T 679.0008. Protože takový nátěr byl dost nevýrazný, zvláště byla li lokomotiva nepříliš udržovaná, přesněji, byla špinavá jak koule sraček, což většina cénul ve Zvoleni byla, byl později tento nátěr doplněn červeno bílým šípovitým šrafováním pluhů. A to v případě cénul nebylo jednotné, některé měly šrafování v celé šíři pluhu, jiné jen zhruba mezi vnějšími rovinami přírub nárazníků. Ani to moc viditelnosti lokomotiv nepomohlo, tak byly od druhé poloviny roku 1982 zaváděny tzv. výstražné pruhy na čela lokomotiv v barvě žluté (u elektrických lokomotiv a motorových vozů zprvu v barvě oranžové). V roce 1988 pak bylo zavedeno nové nátěrové schéma, to se však cénul, až na tři výjimky, už nedotklo. A teď ke stroji T 679.0008 konkrétně. V jejím životopise uvedeném v knize Pomaranče pod Pustým hradom (Kukučík, Lajtoš, Oravec, Slovakoprint Zvolen 2006) jsou uvedeny z hlediska červených nátěrů rozhodující dílenské opravy v Nymburce: 31. 8. 1974 ukončena oprava RG s poznámkou "dostal červený nátěr", 31. 7. 1978 ukončena oprava RS, 31. 3. 1981 ukončena další RS a následně MS ukončená 31. 5. 1985. V téže knize je na str. 87 uvedena nedatovaná fotka pořízená před lakovnou v ŽOS Nymburk, na které je T 679.0008 v celočerveném nátěru bez žlutých proužků na čelech, ale s červeno bílým šrafováním pluhu v celé šíři. V knize Motorové lokomotivy T 658.0, T698.0, T678.0, T679.0 (Borek, Corona Praha, 2000) je pak devina osmička zachycena na str. 164 na dvou fotkách v celočerveném nátěru, a sice velmi omšelá, špinavá a oprýskaná v roce 1975 v Hronské Dúbrave se šedivým pluhem bez šrafování a v roce 1981 čistá s červeno bíle šrafovaným pluhem. Z toho lze vyvodit, že první celočervený nátěr obdržela už v roce 1974, ještě se šedým pluhem a druhý pak o čtyři roky později. Jelikož na fotkách jiných cénul, datovaných před rokem 1981, není patrné červeno bílé šrafování pluhů, lze se domnívat, že po opravě v roce 1978 lokomotiva měla opětovně pluh šedivý. Třetí červený nátěr, určitě už s pluhem červeno bíle šrafovaným pak obdržela v roce 1981 a výše zmíněná nedatovaná fotka z Nymburských dílen je s největší pravděpodobností pořízena právě po této opravě v roce 1981. Při poslední dílenské opravě v roce 1985 pak nepochybně obdržela nátěr se žlutými proužky na čelech, ale zluté proužky jí mohly být na čela doplněny už o něco dříve v depu. A takhle si ji i já pamatuji. Z fotek jiných strojů lze dovodit, že u nátěrů se šedivým pluhem se dvě lišty pod pluhem natíraly horní bíle a spodní červeně. U modelu jsou obě lišty šedé v barvě pluhu, na svém modelu jsem nátěr takto doplnil.

[Pavel Čáp]

K nátěrům pomerančů mne napadla ještě jiná věc, ale pohybuji se pouze v rovině vlastních spekulací. Totiž, nové jednotné barevné řešení nátěrů vešlo v platnost v roce 1976, ale v případě motorových lokomotiv se první červené nátěry objevily už o něco dříve, a to v různých ověřovacích schématech. T 478.3089 a T 478.3002 celé červené včetně rámu, ale se šedou střechou, T 478.3090 ve schématu později použitém, tedy červená skříň i střecha a šedý rám. A existuje několik, bohužel jen černobílých, fotek cénul v červeném nátěru, datovaných před rokem 1976. Jsou i ve výše zmíněných knihách. Jednou z nich je právě T 679.0008, jsou to ale též T 679.007, 25 a T 678.007 a 12. Společné mají jedno, nátěr skříně i rámu působí tmavým a hlavně jednolitým dojmem. U T 679.007 je zjevně světlejší celá střecha, u T 678.012 a T 679.025 se zdá být světlejší jen střecha nad strojovnou. Pak ještě je v knize Pomaranče pod Pustým hradom nedatovaná fotka T 679.020, na které vypadá poměrně čistě, ale celkově velmi tmavě, skříň s rámem odstínově splývá, jen střecha se zdá být celá světlejší. Lokomotiva prodělala poslední opravu MS v roce 1975 s poznámkou že dostala červený nátěr, načež byla od roku 1977 neprovozní a následně zrušena. Navíc na fotce má ještě jen dvoumístné pořadové číslo, takže se fotka dá datovat mezi roky 1975 a 1977. Vkrádá se tedy myšlenka, zda na těchto lokomotivách nebyly aplikovány jakési zkušební verze pozdějšího jednotného nátěru, podobné T 478.3089, kdy byla celá skříň včetně rámu červená a zkoušely se různé varianty nátěru střechy nebo byl na streše a rámu použit tmavší odstín šedé, než byla později normalizovaná šeď střední, takže na černobílých fotkách šedá s červenou zcela splývá. Ovšem, abych svou predchozí spekulaci ohledně T 679.020 zpochybnil, na pozdějších fotkách jejího vraku se odstín rámu zdá být nepatrně světlejší, než odstín skříně. Ono dohadovat se o barvách a jejich odstínech na základě černobílých fotek je víc než ošidné. Pokud nějakým zázrakem nevjde na světlo boží barevná fotka, budou to o nátěrech výše zmíněných cénul v letech 1974 až 1976 stále jen spekulace.

[Trainmaniak]

Hezké dopoledne, na http://www.trainmania.info/clanky.html#t678.0 jsem vyvěsil článek o Pomeranči MTB.

[Trainmaniak]

Zdravím. K recenzi jsem dnes vyvěsil i galerii: http://www.trainmania.info/pomeranc.html

[Radek Strnad]

Dneska jsem si přivezl T678.003 a hned ji zdigitalzoval(Zimo PluX16). Propojku na DPS jsem probrousil, abych mohl ovládat samostatně reflektory, funguje to , ale reflektory svítí méně intenzivně, než pozičky. Vyzkoušel jsem v analogu červenou verzi a také to svítí méně intenzivně, než poziční světla. Rozdíl však není takový. Je to standardní stav? Mám všechny 3 verze a všiml jsem si, že na skříni jsou v určitém úhlu při nasvícení viditelné tenké pruhy(něco jako žaluzie), způsobené nejspíš formou. Nic zásadního - kdyby mě na to neupozornil kolega, tak na to možná ani nepřijdu. Kdysi jsme na to přišli i u Ganze, kde bylo viditelné cosi, jako tištěný spoj v jedné části skříně. Nevím, proč to tak je, když jiné modely tohle nemají.

[vvitty]

Je to vetsinovy jev.
Jak to svetlo, tak stopy po frezovani formy. Maji to i jine masiny, jen na kastli s prolysy to neni tak patrne jako na hladke skrini.
A jinak zdravim z Vyzlovky do sousedniho mestecka

[Radek Strnad]

Díky, též zdravím a jsem smířen s realitou.

[vvitty]

Kdyztak by se tam dal asi vymenit predradny odpor.