Pro jistotu jen připomínám, že poslední příspěvky ohledně nastaveného velmi rychlého rozjezdu a zastavení se netýkaly Laminátky PIKO, ale neozvučeného Sergeje z DCC startovacího setu Roco..
Mne to takhle prislo nastaveny z vyroby, ale je mne to hodne divny, proc to neni nastaveny trosku normalneji. [...] Proste kdyz uz tam vyrobce dal ten digital, proc to rovnou nejak rozumne nenastavil ?
Roco mívá(vá) u startsetů trakční vozidla nastavena na rychlou (okamžitou) odezvu. Možná proto, že je to tak bezprostřednější a pro začátečníka intuitivnější - více se to podobá analogovému způsobu ovládání, na který byli/jsou někteří zvyklí.
Nenï to ale výrobcem potvrzený důvod, je to jen domněnka.
Ovšem proč přesně to (minimálně aspoň u firmy Roco) mají takto zavedeno, to s jistotou může vědět jen pár lidí majících to v kompetenci (snad to vědí).
Ale že tomu tak opravdu je, to mohou modeláři a další uživatelé asi potvrdit. Mám aktuálně 12 DCC mašinek, z toho 11 ozvučených, a až na jednu z nich (ozvučenou PIKO Laminátku) jsou to všechno výrobky firmy Roco - a co stroj, to trochu jiné z výroby přednastavené vlastnosti rozjezdu a brždění (snad až na "pokrevní" sourozence Bardotku s Brejlovcem).
Dalo by se možná i říci (s výhradou, že event. výjimky potvrzují pravidlo) - čím dražší stroj, tím sofistikovanější nastavení, respektive tím větší si s tím mohli dát vývojáři u výrobce práci.
Na dokreslení taková perlička, při které mi dost zatrnulo:
(kdo nemáte čas, tak to nečtěte)Pořídil jsem si nedávno jeden čistě jen "mašinkový" (bez kolejí, bez centrály) úzkorozchodný DCC set s podvalníkovými vozy, s vagonkama a hlavně s ozvučenou rakouskou párou řady 399.0 - s červeným pojezdem a s defaultním VELMI pozvolným rozjezdem stroje. Jezdila a zvučela moc krásně, a tak jsem pro ni pak ještě do holportu sehnal kamarádku Mh.4 - tuto pro změnu s černým pojezdem a "se zlatými obručemi okolo kotle", v reálu dodnes provozovanou našimi sousedy a přáteli v Dolních Rakousích. V podstatě tentýž stroj se stejnými vlastnostmi (ta samá čtyřspřežka s pojezdem "D" a s tendrem).
Jenže mezi těmito dvěma koupěmi uplynul nějaký čas vyplněný mj. hraním si s mašinkama s řekněme "bystřejšími reakcemi" na pohyb kolečka myši, a já proto už zapomněl na tu z výroby přednastavenou extrémně pomalou reakci oné čtyřspřežní Rakušanky. Takže nic zlého netuše, milou Mh.4 jsem pak po zakoupení pěkně s úctou posadil na kolejnice, ještě poslední kontrola před odpočítáváním, ano, centrála zapnuta, koleje šťávou z centrály krmeny, všechno OK jako vždycky, na připojené myši defaultní adresa č. 3, pročež s očekáváním radostného zážitku otáčím kolečkem myši... - a ono nic. Zpátky na nulu a pak kolečkem na druhou stranu - a opět nic, mašinka se ani nehne. Tak znovu nula a pečlivá zevrubná kontrola všeho možného i včetně správného nasazení lokomotivy na kolejnice - hmm, vše v pořádku. Pro jistotu ještě tedy i vystoupit a nastoupit (na centrále aktivace STOP, chvíli počkat a pak deaktivace STOPky).
A potom se slovy "pane Mobadži..." (pamětníci krásných filmů z volného cyklu Volání divočiny o lvici Else vědí, proč jsem citoval George Adamsona) otáčím už potřetí kolečkem myši z nulové polohy - a s nadějí v zázrak. Bohužel však zase nic, zázraky se dnes asi už tak často nedějí. Vracím se tedy opět na nulu, dávám STOP a sundavám tu novou páru, nasazuju na kolej svoji osvědčenou DCC neozvučenou 6nápravovou elektriku z kompletního digitálního úzkorozchodného (Mariazell) setu, deaktivuju STOP, otáčím kolečkem myši - a hle, testovací setová mašina (stále ještě s defaultní 3. adresou) se "poslušně" rozjíždí..
Hlavou mi při tomto všem už pochopitelně začínají šrotovat myšlenky, že sice centrála a myš fungují, ale ta krásná zcela nová mašinka za 10 tisíc že je asi "rozbitá", nebo minimálně její motor, anebo že je odpálený dekodér nebo přinejmenším jeho silový výstup. Zhluboka dýchám, nasazuju páru znovu na kolej a pro začátek jen stisknu F1 pro aktivaci zvuku - sláva, zvuk funguje, tak aspoň něco.. Dodávám si odvahy a se zatajeným dechem otáčím kolečkem myši, s malou prodlevou se charakter zvuku lehce mění, mašina sice furt ještě stojí, ale už se "nadechuje", pak pomaloučku vyfukuje a velmi, opravdu velmi pomaloučku polehoučku se začíná rozjíždět. V tu chvíli se rozpomínám na zkušenost s její nedávno zakoupenou sestřičkou a ulevuju si hodně hlasitýma šťavnatýma nadávkama (sám sobě) do debilů a sklerotiků starejch blbejch.
Bývalo holt stačilo jen "chvíli" počkat a neplašit se..
Jak se říká, nejhorší je smrt z vyděšení.
No, způsobil jsem si tenkrát, a úplně zbytečně, dosti stresující situaci.
Ale podle Adiny Mandlové, dneska už se tomu směju
.
