Vik píše:Co mě překvapilo, byla pocitově nízká váha.
Ahoj, souhlas, u trakčního vozu této velikosti (respektive délky) by většina lidí při prvotním potěžkání modelu asi čekala trošku větší hmotnost. Ale je to subjektivní.
Takže konkrétně: elektronická váha ukázala
225 až
226 gramů.
Což sice není v H0 branži nějak extra moc,
ale není to ani zas tak málo na to, že jde "jen" o motoráček, který má za úkol uvézt sám sebe, a ne např. o půlkilového Sergeje nebo Ragulina pro vozbu těžkotonážních vlaků.
Malá vsuvka - těch zdánlivě pouhých 225 gramů v trochu jiných souvislostech:
Kdybychom tento H0 model v měřítku 1:87 dokázali nějakým kouzlem zvětšit (lineárně extrapolovat se zachováním vnitřní konstrukční struktury a použitých materiálů s převahou "lehkých" plastů) do skutečné velikosti předlohy (1:1), jeho hmotnost by z 225 gramů vzrostla na impozantních 0,225 * (87 * 87 * 87) = 148163 kg, tj. cca 148 tun. Avšak to ušetření na váze modelu mělo a má (v tomto případě) smysl.
Protože tento motorový vůz nepotřebuje přebytek trakční síly na event. připojené vagony
(ty se u RS1 nekonají), tak mj. i kvůli otevřenému průhledu skrz prostor pro cestující mohl být k pohonu modelu použit menší (méně výkonný) motorek. Je tam docela šikovně zamaskovaný tak, že za těmi kouřovými skly a trapézovými nosnými výztuhami rámu není moc nápadný.
Pohon jednoho podvozku je kvůli AC verzi ?
U "tříkolejnicové märklinovské" verze je sice ližina umístěna na nepoháněném podvozku, ale nemyslím si, že by to byl ten hlavní nebo dokonce jediný důvod pro rozhodnutí pohánět pouze jeden podvozek.
Konstruktéři a ekonomové obou dominantních výrobců tohoto H0 Stadlera RS1
(tedy lidé jak ze spojeného MATRIXu, tak i z konkurenční firmy Roco) pravděpodobně toto provedení mechaniky pojezdu zvolili kvůli technicky jednoduššímu řešení a nižším výrobním nákladům. S ohledem na zmiňovanou menší potřebu trakční síly u "samostatně jezdícího motorového vozu" si to mohli s lehkým srdcem dovolit a svoje rozhodnutí obhájit.
Koukal jsem na test Märklin verze a kolega z DE změřil rychlost kolem 117 km/h, což v zásadě odpovídá předloze.
Já to tehdy psal jen baj voko, jako že se mi to tak jeví - při prvním setkání s modelem (při jeho prvních jízdách) jsem z toho měl ten dojem menší rychlosti.
Raději jsem včera ještě pro jistotu model v tomto smyslu
znovu projel a otestoval, za těchto okolností a s těmito výsledky: Menší zkušební ovál s R 358 mm, kde 'rovinky mezi půloblouky' jsou tvořeny dvěma trojicemi přímých s kusovou délkou po 229 mm.
Celková osová délka oválu je tedy 2 * (Pí * 358 + 3 * 229) = 3623 mm.
Model se SN 250542xx napájený klasickým /nepulzujícícím/ stejnosměrným proudem.
U (DC) s t v (1:87) v (1:1)
-----------------------------------------------------------
9,0 V 3,62 m 33 s 0,110 m/s 34 km/h
10,0 V 3,62 m 26 s 0,139 m/s 44 km/h
11,0 V 3,62 m 22 s 0,165 m/s 52 km/h
12,0 V 3,62 m 18 s 0,201 m/s 63 km/h
-----------------------------------------------------------
Čili ta měřítkově přepočtená modelová maximálka
okolo 60 km/h je (alespoň tedy u mého exempláře se SN 250542xx a při jeho stejnosměrném 12V napájení) zhruba poloviční oproti předloze. Nechci dělat výrobci advokáta, ale přiznám se, že jsem za toto zpřevodování pojezdu do pomala (do síly) docela rád, zvláště na běžných menších domácích kolejištích.
Technická poznámka:
Držel jsem se záměrně DC (stejnosměrného proudu), kde je to dle normy celkem jednoznačné a průkazné (kdekoli a kýmkoli reprodukovatelné - v podmínkách snadno kontrolovatelných).
U DCC
(kde mi ta maximálka modelu připadá okometricky o něco vyšší než v DC režimu) do toho naopak vstupuje mnohem více proměnných. Je to závislé nejenom na použité digitální centrále (tedy na jejím výrobci a na jejím nastavení), ale v neposlední řadě i na jejím vstupním napájecím napětí, tj. na výstupním napětí daného síťového adaptéru.
