Re: Popelová jáma- odpopelnění
Napsal: úte 13 úno, 2018 5:57 pm
Zde je možné také popsat úsporné provedení strojního personálu strojové stanice Telč v letech 1898 až 1902. Turnusové obsazení činilo 2 strojní čety, tedy 2 strojvedoucí (z nich nejstarší byl zároveň strojmistrem a správcem strojové stanice), 2 strojní topiči (jeden byl jen pomocným zaměstnancem) a 2 výtopenští dělníci-pomocní zaměstnanci z nichž jeden měl zkoušku topiče strojů. Oba byli především určeni pro výtopenské práce tedy uhlíř-popelář. Právě největší objem ruční práce byl při zbrojení lokomotivy uhlím (za pomoci košů) a dále vybírání vysypaného popela-škváry z lokomotivy, z popelového kanálu v koleji č.1 ve stanici Telč. Tento popel byl ručně vyházen z kanálu a ručně odvážen výtopenským dělníkem na skládku. Pokud byl dovezen do strojové stanice Telč vagón s uhlím, tak na výpomoc k jeho složení do uhelné skládky (později uhelného skladiště) byli najímáni pomocní traťoví dělníci od Traťmistrovského okrsku Telč.
Již od května roku 1899 byl přidán další pár smíšených vlaků na lokálce. Takto byl provoz místní dráhy zajišťován třemi páry smíšených vlaků, čísel 3451 až 3456 v trati Telč - Kostelec a zpět. To již činil proběh jedné telčské lokomotivy na lokálce denně 144 kilometrů. Zvětšeným podmínkám provozu, větší spotřebě uhlí, již přestal vyhovovat původní systém zbrojení lokomotiv uhlím, ale i jeho skladování pod širým nebem. Tedy se jednalo o ohrazenou vnější skládku uhlí, nakládané ručně do proutěných košů (jeden pojal 50 kg uhlí) a ručně vysypávané do zásobníků telčské lokomotivy. Takto bylo vedle telčské remízy vystavěno roku 1899 kryté skladiště uhlí (dřevěná budova rozměrů 8,20 x 6,50 metrů) s dřevěnou vyvýšenou zbrojící rampou. Na tuto rampu byly vyrovnány nasypané uhelné koše (postupně plněny uhlířem a pomocným dělníkem), které si pak strojní četa spolu s pomocným výtopenským zaměstnancem nasypala do zásobníků lokomotivy.
Po zahájení provozu místní dráhy ze Slavonic až do Schwarzenau souvisela i vozební změna, kdy byly u části telčských vlaků zrušeny od května 1904 delší pobyty v Telči pro zajíždění lokomotivy na zbrojení uhlím u remízy. Se zvětšením kilometrického proběhu dvou telčských lokomotiv řady 97 na lokálce od Kostelce až do Slavonic souvisela i změna podmínek nutného dozbrojování uhlí. Pro malé zásobní uhláky na lokomotivě řady 97 byla nutná i potřebná výstavba dozbrojovacích míst na uhlí. Ve stanici Kostelec-Cejle dozbrojování uhlí nebylo možné, neboť to bylo přípojná stanice na c.k.státní dráhy a tím zde byl pobyt vlaku místní dráhy zkrácen pouze na minimum (přípoj k vlakům nutný posun a předání zátěže). Tímto byly určeny pro pravidelné dozbrojování uhlí mezi vlakovými výkony stanice Telč a Slavonice. Přímo v Telči, aby lokomotiva nemusela být odvěšena od vlaku a zajíždět do výtopny, byla v květnu až červnu 1904 vystavěna u staniční koleje č. III (v km 66,985) skládka uhlí v ohradě (10,00 x 5,00 metrů) proti vodnímu jeřábu. Mezi odpopelňovacím kanálem a kolejí č. III byla postavena dřevěná zbrojící rampa (normálie č. XXVIII/H) délky 5,00 metrů (šířky 65 cm) určená pro zbrojení lokomotiv mezi výkony. Tato pomocná zbrojící rampa a skládka uhlí byla v provozu až do roku 1947. Ve stanici Slavonice byla postavena budova dřevěného uhelného skladiště (km 36,916) s dřevěnou zbrojící rampou.
Ovšem úspora pracovníků lokálky byla soustřeďována i do slučování pracovních povinností, tzv. kumulaci činností. Zde je jeden příklad z lokálky na přelomu roku 1922/1923. ŘSD Brno začátkem října 1922 navrhlo sloučit službu výtopenských dělníků a staničních dělníků v Telči, což by mohlo znamenat úsporu 2 pracovních sil. Zde bylo totiž zjištěno že během 12 hodinové směny nejsou úplně využiti a tak jim bylo od roku 1922 nařízeno, že musejí vykládat všechno uhlí došlé pro výtopnu a nakládat popel i mour. V denní službě od 6 do 23 hodin byli vždy dva výtopenští dělníci. Při zbrojení lokomotiv uhlím ve stanici (u popelového kanálu) bylo zapotřebí 2 dělníků, což byla nutná i spolupráce jednoho staničního dělníka. Totiž jeden výtopenský dělník prováděl současně čištění popelníku, vybírání dýmnicového mouru a dobírání vody do lokomotivy (hláš.výt.Jihlava z 23. 5. 1922). Ve strojové stanici Telč byli zaměstnáni 4 výtopenští dělníci. Jmenovitě se jednalo o: Jan Beneš (sloužil od 21. 7. 1913), Antonín Chalupský (sloužil od 1. 1. 1920), František Razima (sloužil od 15. 6. 1919) a Antonín Koukal (sloužil od 1. 10. 1920). Jejich hlavní pracovní náplně a činnosti byli během jednoho dne (24 hodin) tyto:
skládání uhlí ve výtopně (celkem 200 tun za 28 dnů) - denně 7 tun za 4 hodiny 240 minut;
nakládání popela - denně 30 minut;
rozdělování režijního uhlí pro 117 rodin - měsíčně 40 tun, denně 30 minut;
zbrojení uhlím 15 lokomotiv - denně výkon u 1 lokomotivy 20 minut 300 minut;
příprava uhlí ke zbrojení a plnění košů uhlím, denně 300 minut;
čištění popelníků 15 lokomotiv, denně výkon u 1 lokomotivy 10 minut 150 minut;
čištění dýmnice 15 lokomotiv, denně výkon u 1 lokomotivy 10 minut 150 minut;
dozbrojení písku na 4 lokomotivy, výkon u 1 lokomotivy 10 minut 40 minut;
čištění, osvětlování a úklid lokomotivní remízy a místností, denně 30 minut;
čištění lokomotiv ve výtopně odstavených (mezi výkony a v záloze), denně 180 minut;
výpomoc při vymývání kotlů lokomotiv v remíze, denně průměrně 60 minut;
pěší cesty z výtopny do stanice a zpět, denně 80 minut;
čištění výhybek v obvodu výtopny 30 minut;
celkové pracovní využití výtopenského dělníka denně 1.620 minut (27 hodin).
Dopravní oddělení ŘSD Brno dne 29. 10. 1922 souhlasilo s převedením 2 výtopenských dělníků v Telči do stanice Telč i s převodem pracovních činností, která by byla nově účtována strojnímu oddělní XV. Ovšem zde musela výtopna Jihlava rozhodnout, které 2 výtopenské dělníky předá do stavu stanice Telč a hlavně které 2 dělníky propustí.
Takto od března 1923 staniční pomocníci stanice Telč mimo dopravní úkony ve stanici prováděli i vozební úkony, tedy zbrojení uhlí pro lokomotivy, vybírání popelu z popelových kanálů, prodej režijního uhlí pro zaměstnance, výdej uhlí pro vytápění staničních místností a výdej uhlí pro vytápění staniční budovy Sedlejov.
Pravidelností již od roku 1929 ve strojové stanici Telč bylo u výtopenského personálu neměnné obsazení. Vždy ve 12-ti hodinových směnách zde byl jeden zámečník a jeden uhlíř-popelář (výtopenský dělník). Zámečník měl především na starost opravy lokomotiv i motorových vozů a údržbu veškerého strojního zařízení telčské strojovky. Při vymývání kotlů telčských lokomotiv byl přítomen i druhý zámečník-kotlář z Jihlavy a vypomáhala pravidelně i strojní četa daného stroje (!). Výtopenský dělník byl především určen pro zbrojení lokomotiv uhlím, tedy měl kumulovanou činnost uhlíře-popeláře a další pomocné činnosti. Přičemž pokud se zbrojil u telčské remízy stroj uhlím vypomáhal uhlíři vždy zámečník. Naopak při zbrojení uhlí ve stanici z pomocné skládky, vypomáhal uhlíři strojvedoucí lokomotivy (topič vysypával popel z popelníku stroje). V povinnosti uhlíře bylo také vyvážení popela ze dvou kanálů ve stanici, a to ručně kolečkem na skládku.
Další pravidelná činnost v Telči bylo skládání uhlí na zásobní skládky u remízy. Ovšem na tuto činnost již nepostačovali dva výtopenští pracovníci a tak pokud byly přistaveny vagóny s uhlím do Telče (pravidelně jednou měsíčně) bylo pro jejich ruční vyložení najato 5 tratových dělníků od okrsku v Telči. Obvyklá měsíční dodávka uhlí do Telče se odvíjela od spotřeby uhlí, počtu používaných lokomotiv i přepravované zátěže. Například ve dnech 9 až 14.července 1945 bylo na skládku v Telči 5 tratovými dělníky ručně vyloženo z vagónů 90 tun černého a 95 tun hnědého uhlí.
Pro strojovou stanici Telč se dne 17. 1. 1950 dožadovala výtopna Jihlava (č.j. 3957) přiznání výtopenským zaměstnancům prémií za úspory zaměstnanců, kterou ale nebylo možné přidělit zaměstnancům v úkolové mzdě. Zde se totiž 4 výtopenští dělníci strojové stanice Telč zavazovali, že budou vykonávat zimní práce na které bylo potřeba dříve celkem 5 výt.dělníků. Zde byla v Telči dne 24. 1. 1950 provedena kontrola PŘ Brno (č.j. 236/49-III z 31.1.1950) a byly zjištěny tyto časové práce jednoho výtopenského dělníka stroj.stanice Telč: úklid garáže motorových vozů - 3 hodiny týdně, úklid výtopny - 2 hodiny denně, čištění nocležny - 30 minut, docházka do/ze stanice - 1:40 hodiny denně, výpomoc při vymývání - prům. 1 hodina denně, zbrojení lokomotiv písek - 5 hodin měsíčně, stáčení nafty do nádrže 10.000 litrů - 4 hodiny měsíčně, zbrojení nafty motor.vozů - 1:20 hodiny denně, výdej a manipulace s materiálem - 15 hodin měsíčně, avizování zaměstnanců - 6 hodin měsíčně, v zimě vytápění garáže, výtopny, nocležny a vodárny - 2 hodiny denně.
Během měsíců května června 1950 proběhla změna zbrojení uhlím ve strojové stanici Telč. Do této doby bylo prováděno zbrojení lokomotiv uhlím stále ruční za pomocí košů, z uhelného skladiště. Již od května 1950 byla budova skladiště uhlí s nakládací rampou zbourána a zahájena úprava a stavba nových uhelných skládek. Významná změna byla v postavení nového zauhlovacího jednokomorového výtahu s elektrickým pohonem (při výpadku energie nouzový vzduchový pohon). Tímto se odstranila namáhavá práce při ručním zbrojení. Tento zauhlovací výtah značně zjednodušil a ulehčil práci uhlířům a strojním četám. Dále byly uhelné skládky zvětšeny a v červnu již probíhal návoz uhlí na novou skládku a to uhlí černého polského a černého uhlí našeho. Pro vykládání vozů byl nově dodán do Telče dne 13. 7. 1950 vykládací lopatkový pás - transportér na kolovém podvozku odkoupený od Cukrovaru Hrušovany nad Jevišovkou. [9][6]
Tato úprava skládek a návoz uhlí skončil dne 20. června 1950, kdy byl zahájen pravidelný provoz uhelného výtahu a skládky uhlí. Ke dni 20.července bylo již vedeno na nové skládce v Telči celkem 340 tun záložního černého uhlí. Podle výkonů strojové stanice Telč byla určena jako nutná zásoba provozního uhlí, uložení 365 tun černého uhlí. Zajímavá je i spotřeba uhlí pro tři turnusové stroje řady 423.o v měsíci červenec 1950, kdy bylo vyzbrojeno 34,5 t černého uhlí polského, 88 t černého uhlí našeho a 93,5 tun uhlí hnědého.
Již od května roku 1899 byl přidán další pár smíšených vlaků na lokálce. Takto byl provoz místní dráhy zajišťován třemi páry smíšených vlaků, čísel 3451 až 3456 v trati Telč - Kostelec a zpět. To již činil proběh jedné telčské lokomotivy na lokálce denně 144 kilometrů. Zvětšeným podmínkám provozu, větší spotřebě uhlí, již přestal vyhovovat původní systém zbrojení lokomotiv uhlím, ale i jeho skladování pod širým nebem. Tedy se jednalo o ohrazenou vnější skládku uhlí, nakládané ručně do proutěných košů (jeden pojal 50 kg uhlí) a ručně vysypávané do zásobníků telčské lokomotivy. Takto bylo vedle telčské remízy vystavěno roku 1899 kryté skladiště uhlí (dřevěná budova rozměrů 8,20 x 6,50 metrů) s dřevěnou vyvýšenou zbrojící rampou. Na tuto rampu byly vyrovnány nasypané uhelné koše (postupně plněny uhlířem a pomocným dělníkem), které si pak strojní četa spolu s pomocným výtopenským zaměstnancem nasypala do zásobníků lokomotivy.
Po zahájení provozu místní dráhy ze Slavonic až do Schwarzenau souvisela i vozební změna, kdy byly u části telčských vlaků zrušeny od května 1904 delší pobyty v Telči pro zajíždění lokomotivy na zbrojení uhlím u remízy. Se zvětšením kilometrického proběhu dvou telčských lokomotiv řady 97 na lokálce od Kostelce až do Slavonic souvisela i změna podmínek nutného dozbrojování uhlí. Pro malé zásobní uhláky na lokomotivě řady 97 byla nutná i potřebná výstavba dozbrojovacích míst na uhlí. Ve stanici Kostelec-Cejle dozbrojování uhlí nebylo možné, neboť to bylo přípojná stanice na c.k.státní dráhy a tím zde byl pobyt vlaku místní dráhy zkrácen pouze na minimum (přípoj k vlakům nutný posun a předání zátěže). Tímto byly určeny pro pravidelné dozbrojování uhlí mezi vlakovými výkony stanice Telč a Slavonice. Přímo v Telči, aby lokomotiva nemusela být odvěšena od vlaku a zajíždět do výtopny, byla v květnu až červnu 1904 vystavěna u staniční koleje č. III (v km 66,985) skládka uhlí v ohradě (10,00 x 5,00 metrů) proti vodnímu jeřábu. Mezi odpopelňovacím kanálem a kolejí č. III byla postavena dřevěná zbrojící rampa (normálie č. XXVIII/H) délky 5,00 metrů (šířky 65 cm) určená pro zbrojení lokomotiv mezi výkony. Tato pomocná zbrojící rampa a skládka uhlí byla v provozu až do roku 1947. Ve stanici Slavonice byla postavena budova dřevěného uhelného skladiště (km 36,916) s dřevěnou zbrojící rampou.
Ovšem úspora pracovníků lokálky byla soustřeďována i do slučování pracovních povinností, tzv. kumulaci činností. Zde je jeden příklad z lokálky na přelomu roku 1922/1923. ŘSD Brno začátkem října 1922 navrhlo sloučit službu výtopenských dělníků a staničních dělníků v Telči, což by mohlo znamenat úsporu 2 pracovních sil. Zde bylo totiž zjištěno že během 12 hodinové směny nejsou úplně využiti a tak jim bylo od roku 1922 nařízeno, že musejí vykládat všechno uhlí došlé pro výtopnu a nakládat popel i mour. V denní službě od 6 do 23 hodin byli vždy dva výtopenští dělníci. Při zbrojení lokomotiv uhlím ve stanici (u popelového kanálu) bylo zapotřebí 2 dělníků, což byla nutná i spolupráce jednoho staničního dělníka. Totiž jeden výtopenský dělník prováděl současně čištění popelníku, vybírání dýmnicového mouru a dobírání vody do lokomotivy (hláš.výt.Jihlava z 23. 5. 1922). Ve strojové stanici Telč byli zaměstnáni 4 výtopenští dělníci. Jmenovitě se jednalo o: Jan Beneš (sloužil od 21. 7. 1913), Antonín Chalupský (sloužil od 1. 1. 1920), František Razima (sloužil od 15. 6. 1919) a Antonín Koukal (sloužil od 1. 10. 1920). Jejich hlavní pracovní náplně a činnosti byli během jednoho dne (24 hodin) tyto:
skládání uhlí ve výtopně (celkem 200 tun za 28 dnů) - denně 7 tun za 4 hodiny 240 minut;
nakládání popela - denně 30 minut;
rozdělování režijního uhlí pro 117 rodin - měsíčně 40 tun, denně 30 minut;
zbrojení uhlím 15 lokomotiv - denně výkon u 1 lokomotivy 20 minut 300 minut;
příprava uhlí ke zbrojení a plnění košů uhlím, denně 300 minut;
čištění popelníků 15 lokomotiv, denně výkon u 1 lokomotivy 10 minut 150 minut;
čištění dýmnice 15 lokomotiv, denně výkon u 1 lokomotivy 10 minut 150 minut;
dozbrojení písku na 4 lokomotivy, výkon u 1 lokomotivy 10 minut 40 minut;
čištění, osvětlování a úklid lokomotivní remízy a místností, denně 30 minut;
čištění lokomotiv ve výtopně odstavených (mezi výkony a v záloze), denně 180 minut;
výpomoc při vymývání kotlů lokomotiv v remíze, denně průměrně 60 minut;
pěší cesty z výtopny do stanice a zpět, denně 80 minut;
čištění výhybek v obvodu výtopny 30 minut;
celkové pracovní využití výtopenského dělníka denně 1.620 minut (27 hodin).
Dopravní oddělení ŘSD Brno dne 29. 10. 1922 souhlasilo s převedením 2 výtopenských dělníků v Telči do stanice Telč i s převodem pracovních činností, která by byla nově účtována strojnímu oddělní XV. Ovšem zde musela výtopna Jihlava rozhodnout, které 2 výtopenské dělníky předá do stavu stanice Telč a hlavně které 2 dělníky propustí.
Takto od března 1923 staniční pomocníci stanice Telč mimo dopravní úkony ve stanici prováděli i vozební úkony, tedy zbrojení uhlí pro lokomotivy, vybírání popelu z popelových kanálů, prodej režijního uhlí pro zaměstnance, výdej uhlí pro vytápění staničních místností a výdej uhlí pro vytápění staniční budovy Sedlejov.
Pravidelností již od roku 1929 ve strojové stanici Telč bylo u výtopenského personálu neměnné obsazení. Vždy ve 12-ti hodinových směnách zde byl jeden zámečník a jeden uhlíř-popelář (výtopenský dělník). Zámečník měl především na starost opravy lokomotiv i motorových vozů a údržbu veškerého strojního zařízení telčské strojovky. Při vymývání kotlů telčských lokomotiv byl přítomen i druhý zámečník-kotlář z Jihlavy a vypomáhala pravidelně i strojní četa daného stroje (!). Výtopenský dělník byl především určen pro zbrojení lokomotiv uhlím, tedy měl kumulovanou činnost uhlíře-popeláře a další pomocné činnosti. Přičemž pokud se zbrojil u telčské remízy stroj uhlím vypomáhal uhlíři vždy zámečník. Naopak při zbrojení uhlí ve stanici z pomocné skládky, vypomáhal uhlíři strojvedoucí lokomotivy (topič vysypával popel z popelníku stroje). V povinnosti uhlíře bylo také vyvážení popela ze dvou kanálů ve stanici, a to ručně kolečkem na skládku.
Další pravidelná činnost v Telči bylo skládání uhlí na zásobní skládky u remízy. Ovšem na tuto činnost již nepostačovali dva výtopenští pracovníci a tak pokud byly přistaveny vagóny s uhlím do Telče (pravidelně jednou měsíčně) bylo pro jejich ruční vyložení najato 5 tratových dělníků od okrsku v Telči. Obvyklá měsíční dodávka uhlí do Telče se odvíjela od spotřeby uhlí, počtu používaných lokomotiv i přepravované zátěže. Například ve dnech 9 až 14.července 1945 bylo na skládku v Telči 5 tratovými dělníky ručně vyloženo z vagónů 90 tun černého a 95 tun hnědého uhlí.
Pro strojovou stanici Telč se dne 17. 1. 1950 dožadovala výtopna Jihlava (č.j. 3957) přiznání výtopenským zaměstnancům prémií za úspory zaměstnanců, kterou ale nebylo možné přidělit zaměstnancům v úkolové mzdě. Zde se totiž 4 výtopenští dělníci strojové stanice Telč zavazovali, že budou vykonávat zimní práce na které bylo potřeba dříve celkem 5 výt.dělníků. Zde byla v Telči dne 24. 1. 1950 provedena kontrola PŘ Brno (č.j. 236/49-III z 31.1.1950) a byly zjištěny tyto časové práce jednoho výtopenského dělníka stroj.stanice Telč: úklid garáže motorových vozů - 3 hodiny týdně, úklid výtopny - 2 hodiny denně, čištění nocležny - 30 minut, docházka do/ze stanice - 1:40 hodiny denně, výpomoc při vymývání - prům. 1 hodina denně, zbrojení lokomotiv písek - 5 hodin měsíčně, stáčení nafty do nádrže 10.000 litrů - 4 hodiny měsíčně, zbrojení nafty motor.vozů - 1:20 hodiny denně, výdej a manipulace s materiálem - 15 hodin měsíčně, avizování zaměstnanců - 6 hodin měsíčně, v zimě vytápění garáže, výtopny, nocležny a vodárny - 2 hodiny denně.
Během měsíců května června 1950 proběhla změna zbrojení uhlím ve strojové stanici Telč. Do této doby bylo prováděno zbrojení lokomotiv uhlím stále ruční za pomocí košů, z uhelného skladiště. Již od května 1950 byla budova skladiště uhlí s nakládací rampou zbourána a zahájena úprava a stavba nových uhelných skládek. Významná změna byla v postavení nového zauhlovacího jednokomorového výtahu s elektrickým pohonem (při výpadku energie nouzový vzduchový pohon). Tímto se odstranila namáhavá práce při ručním zbrojení. Tento zauhlovací výtah značně zjednodušil a ulehčil práci uhlířům a strojním četám. Dále byly uhelné skládky zvětšeny a v červnu již probíhal návoz uhlí na novou skládku a to uhlí černého polského a černého uhlí našeho. Pro vykládání vozů byl nově dodán do Telče dne 13. 7. 1950 vykládací lopatkový pás - transportér na kolovém podvozku odkoupený od Cukrovaru Hrušovany nad Jevišovkou. [9][6]
Tato úprava skládek a návoz uhlí skončil dne 20. června 1950, kdy byl zahájen pravidelný provoz uhelného výtahu a skládky uhlí. Ke dni 20.července bylo již vedeno na nové skládce v Telči celkem 340 tun záložního černého uhlí. Podle výkonů strojové stanice Telč byla určena jako nutná zásoba provozního uhlí, uložení 365 tun černého uhlí. Zajímavá je i spotřeba uhlí pro tři turnusové stroje řady 423.o v měsíci červenec 1950, kdy bylo vyzbrojeno 34,5 t černého uhlí polského, 88 t černého uhlí našeho a 93,5 tun uhlí hnědého.