Diskuzní fórum železničních modelářů

19 km dlouhá trať z Frýdlantu do Bílé měla hlavní zázemí ve Frýdlantu. Soudím, že v Bílé bylo jen to nejdůležitější. Co to ale zahrnuje?
Plánuju vnitřek topírny. Co tam asi bylo?

Občas tu někdo vzpomene sušení písku na kamnech. Mám si představit kýbl, případně plechovou bednu na kamnech, nebo na to bylo něco speciálního? (myšleno na konci lokálky)

Dovolovaly předpisy skladovat a rozlívat oleje v topírně? Plány žádnou boudu coby sklad olejů neuvádí. A není plný barel oleje pro takovou staničku trochu moc?


A ještě jeden dotaz trochu mimo rámec podkladů. Ruční zauhlování už se tu řešilo: viewtopic.php?f=11&t=3268&start=75
Narazili jste někdy na koše na uhlí v HO?

Mám nezpracované výkresy vnitřního vybavení podobně malé remízy KFNB, tak mě tvé téma donutí něco s tím udělat a dát to sem. Stay tuned, please...

Ještě k těm olejům. Ne každá remíza - jako boudička pro ustájení a dozbrojení mašinek - byla zároveň výtopna - jako administrativní sídlo hnacích vozidel se všemi náležitostmi k tomu patřícími. Skoro bych řekl, že většina těch boudiček nikdy nebyla výtopnami. Ale to už se tu kdysi rozebíralo: Myslím, že ta Bílá byla jeden z těch případů, kde se jen nocovalo a stroje dozbrojovaly vodu a uhlí. Jestli k tomu chceš ještě i písek, není problém, stačí ta kamna se sušicím nástavcem. Oleje se ale zásadně fasovaly v domovských služebnách před vystavením strojů na výkony, tzn. v tomto případě zřejmě ve Frýdlantě, a tam jistě byl stavebně oddělený a požárně zajištěný sklad olejů. V Bílé mohla být nanejvýš nějaká pohotovostní zásoba v konvích a na její uskladnění mohl být nějaký uzavřený kamrlík přímo v remíze.

Jdu hledat ty skeny a postupně to sem dám. Asi mi to bude chvilku trvat, mějte prosím se mnou trpělivost.

Sušička písku třeba takto

olejárna

vodní přípojka

drobná kovařina

Petr Zatřepálek: Tak vanová sušička a váha na oleje, to už je luxus, který se určitě v takových lokálkových pidiremízách nevyskytoval... Kdes to prosím fotil?

Nejdřív sem dám bohužel nedokonalý obrázek (lepší nemám) kamen s nástavcem na sušení písku podle normálie rotundy 41/H kkStB. Je to řez rotundou, která se stavěla pro dvě až 12 stání, takže ty nejmenší klidně mohly být i na lokálkách - a taky byly: např. v Benešově pro Vlašimku.




Písek se sušil v tom nástavci nahoře, kterým procházel kouřovod. Z kót si můžeš odměřit i rozměry kamen. Obrázek v lepším rozlišení pošlu na požádání.

Toto jsou topírenská kamna se sušičkou písku podle normálie 142 KFNB, jak byla použita v remízách třeba v Otrokovicích, v Horním Benešově i na jiných lokálkách Severní dráhy císaře Ferdinanda. (BTW, normálie uvádí, že platí i pro Südbahn, tj. Jižní dráhu z Vídně do Terstu.)



Písek se sušil v tom nejhornějším prostoru se šikmým dnem. V Otrokovicích to v "předbaťovských" časech byla sídelní výtopna zlínské lokálky a byly v ní umístěny dva stroje pozdější řady 310.1, takže ten prostor pro písek byl dostatečný.

Takhle byla kamna zapojena do komína:

Ještě sem dám pohled do malé remízy - sice na úzkém rozchodu, je to v rakouském Litschau, ale to je v zásadě jedno, na lokálkách to vypadalo všude takhle - ze kterého vyplývá, že zařízení remíz malých výtopen bylo skutečně spartánské.



Takže vlevo u stěny vodárenského přístavku je Schmiede, tj. kovářská výheň, pod prostředním oknem Werkbank = pracovní stůl (můj děda vyučený ještě za Rakouska by mu neřekl jinak než ponk ), ve druhém rohu vedle vodárny jsou Sanddürrofen, tj. kamna na sušení písku a vedle nich Sandkasten = bedna na písek. Toť vše. Navíc v podobných případech v prostoru pod vodojemem, kde jsou naznačeny Kaserne, tedy nocležny, mohla být např. pidikancelář strojmistra, pokud tam sídlil, nějaký skládek (třeba i s těmi konvemi s oleji) a/nebo dílnička, pak by ta výheň byla asi v ní.

Do/z vodojemu vedou tři potrubí: Druckleitung, tedy tlakové potrubí pro připojení pulsometru, mašinka si čerpala vodu ze studny sama, dále Hydrantleitung, to snad ani nemusím překládat, voda se zbrojila přímo v remíze, a Überlauf, tj. přepad.

Není snad nutno připomínat, že toto vše platilo pro období před všeobecným zaváděním elektřiny, tj. u ČSD řekněme do 30. let. (Ale byly i služebny, které se elektrifikovaly až po válce.) První věc, která se ve výtopnách a remízách kromě osvětlení elektrifikovala, bývalo právě čerpání vody.

Moc děkuju

Ahoj.
Prohlizel jsem sve i cizi fotky a zjistil, ze koleje v podobnych objektech konci za prohlizeci jamou proste riznutim a podlahou - zadne zarazedlo, zadne zabezpeceni proti prujezdu masiny dal.
Je to tak, anebo jsem neco prehlidl?

Diky, Radek

rawen: Ano, přesmě tak to je, taky se občas stávalo, že hnací vozidlo projelo štítovou stěnou remízy... Viz třeba zdokumentovaná nehoda parního vozu M 124.001 v remíze výtopny Dobruška v roce 1943.