od hank » stř 19 lis, 2014 6:23 pm
Přátelé, děkuji vám za zájem o naši papírenskou branži, netušil jsem, že mezi modeláři je tolik zájemců o technologii papíru... Proože pořád ještě musím vydělávat na chléb svůj vezdejší, budu odpovídat pomalu a postupně, možná nesouvisle a taky občas něco nejspíš nebudu vědět, takže si to budu muset oživit nebo zgruntu nastudovat. Ale budu se snažit, aby nic nezůstalo bez odezvy.
Začnu ale zeširoka. Chtěl bych, abyste si udělali představu o velikostech, objemech a kapacitách. Ona pořádná papírna není jen tak ledajaká kůlnička někde u šturcu v kopřivách. (Kdo chce takovou, ať radši modeluje nějakou malou kartonážku, ale k tomu se snad někdy taky dostaneme...)
V epochách III a IV vyráběl slušný papírenský stroj v ČS(S)R na patřičné úrovni doby tak asi 10 t papíru za směnu, tj. kolem 30 t/24 h, tj zhruba 10 000 tun za rok. Průměrná papírna měla ty stroje řekněme tři, tj. uměla 30 000 t/r. Byly i menší stroje, na jednotky tisíc t/r, i větší, řekněme na 30 - 50 000 t/r. (Třeba výroba novinového papíru ve Štětí a ve Větřní.) Největší celulózky dělaly kolem 100 000 t/r, Štětí to dělalo dokonce v jediném kontinuálním vařáku (systém Kamyr), běžné diskontinuání sulfátové i sulfitové vařáky uměly tak 20 - 25 000 t/r. Naopak "kapesní" sulfitová celulózka v Lukavici u Zábřeha na Moravě dělala kolem 6000 t/rok, možná si dříve narození vzpomenou na ty chrastivé sáčky na školní svačiny, tak ty se dělaly ze zdejšího papíru...
Na tunu buničiny se spotřebuje podle výtěžnosti várky kolem 2,5 - 3 tun = 3 - 4 kubíků vlákninového dříví. Na tunu papíru asi tak 1,2 - 1,3 tuny surovin (to množství nad 100% částečně propadá síty papírenských strojů a nevratně odtéká ve vodách, většinou však cirkuluje ve vodních okruzích kolem papírmašin a papírníci se více či méně úspěšně snaží zachycovat to a znovu využívat), z toho 80 - 95% vláknitých surovin, zbytek plnidel, klížidel a dalších chemikálií.
Takže kdo chce modelovat papírnu bez celulózky s jedním slušným papírenským strojem třeba na výrobu grafiky, musí na svém kolejišti za rok dovézt asi tak 12 000 tun surovin, z toho nejméně 10 000 tun buničiny. 1000 tun měsíčně = skoro 40 t denně = 4 dvouosáky nebo dva čtyřosáky surovin. K tomu uhlí nebo mazut na topení, taky jednotky vagónů denně. A zhruba totéž, tj. nejméně 2 - 3 vagóny papíru denně, se musí vyexpedovat. U lehkého a objemného materiálu jako třeba toaletního papíru nebo kartonáže z vlnitých lepenek je to násobně víc. V nepříliš velké kartonážce Brněnských papíren ve Šlapanicích jsme v 80. letech měli obrat na vlečce kolem 25 - 30 vozových jednotek denně, z toho byla 6 - 8 v. j. vykládka, zbytek nakládka. (Vozová jednotka = 2 nápravy, tehdejší statistická jednotka na počítání nakládky/vykládky při hodnocení stanic a vleček.) A to jsme ještě byli největší zákazník tehdejšího brněnského Intransu, což byl tehdy monopolní operátor pro přepravu kontejnerů ISO. Dva nebo tři 20stopé kontejnery denně se vozily na návěsech po silnici do Modřic a na dráhu se překládaly až tam. Z uvedeného tedy vyplyne, že podle fyzické velikosti vlečky nebo nákladiště nebo odstavných kolejí ve stanici bude pro tyto vykládky/nakládky potřeba v průměru dvou obsluh denně. A to ± odpovídá skutečným poměrům před r. 1989 (a částečně ještě i v 90. letech, české papírny začaly houfně krachovat až na přelomu tisíciletí) tam, kde jsem pracoval, tj. např. v Jindřichově, ve Šlapanicích nebo v Loučovicích.
To taková celulózka, to byla jiná sorta. Představme si třeba dva větší vařáky na 20 000 tun buničiny ročně každý. 100 - 120 000 kubíků dřeva ročně. To je nějakých 80 - 90 000 tun, asi tak 10 000 vagónů. To je 25 - 30 vagónů denně. Pořád tu ještě někdo chce modelovat celulózku? I ta kapesní celulózka v Lukavici, která záměrně vařila s vyšším výtěžkem kolem 70%, tj. část ligninu ze dřeva neodtekla s výluhy, ale schválně se v buničině nechala, mohla spotřebovat až 1000 vagónů vlákniny za rok - kolem 3 vagónů dříví denně.
Takže kdo bude stavět model závodu typu Vratimov, Štětí nebo Větřní, ať počítá spíš s něčím takovým jako tu předvádí ten slovenský kolega s modelem Slovnaftu. A proto mi připadá rozumný záměr kolegy používajího nick Vaclav86cz, který bude stavět "jenom" lepenkárnu na Prudké s kapacitou jednotek tisíc tun ročně. Na druhé straně, kdo se chce inspirovat na jihu Čech, přijde si na své s různými exotickými vychytávkami. Vlečka Kájov - Větřní - 10 km, sklon až 42‰, vlaky s náležitostmi ČSD do kopce zásadně sunuté, vrcholová úvraťová stanice uprostřed vlečky kompletně osazená světelnými návěstidly a s vlastním výpravčím, ve fabrice kromě kolejí 1435 mm elektrifikovaná (!) vlečka 760(!) mm se třemi lokomotivami každej pes jiná ves. Dvě papírny v Loučovicích se čtyřmi (!) vlečkami, vše v obou fabrikách až po poslední šturc na vykládku dřeva pro brusírnu ve svatém Prokopu pod trolejí 1500 Vss, to vše obsluhováno náležitostmi ČSD čtyřikrát denně... A tak dále.
Pokračování za chvíli.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.