Otázky z železniční historie ČSD

[prcek]

A odpověď na můj dotaz: Vyhl. 99/1989, ve vyhlášce 100/1975 je to stejné, jako v 80/1966.

Diky, jen podotek, ze se zmenil i tvar krize pro vicekolejny prejezd.

[sidlo]

https://www.youtube.com/watch?v=VAxD8NiGIsE

[BohousP]

Hezký film. Dokazuje mimo jiné, že některé novinky, které dnes s velkou slávou prezentuje Správa železnic novinářům jako pokrok v zabezpečení, tu už byly před 55 lety. Mám na mysli např. sekvenční spouštění a zvedání závor, blikající červená světla na ráhnech a další. Jen se na ně zapomnělo.

[Kajinek11]

Kdyby mi prosím někdo zodpověděl.. Děkuji...

viewtopic.php?f=4&t=12926&p=280662#p280662

[hank]

Kdyby mi prosím někdo zodpověděl.. Děkuji...

viewtopic.php?f=4&t=12926&p=280662#p280662

Máme odbočnou stanici u města cca 20 000 obyvatel. Jak se používaly sklady ve stanicích?
Význam skladišť v menších stanicích rychle poklesl v 60. letech po zřízení stanic soustředěné nakládky a vykládky. Řada z nich pak byla pronajata místním přepravcům, takže někde se využívala i nadále. Stanice SNV se zřizovaly především v odbočných a větších nácestných stanicích, často v okresních městech, kde zároveň sídlily dopravní závody ČSAD, takže cvrkot u skladiště v takové stanici nebyl nic mimořádného až do konce epochy IV. S počtem obyvatel to ale vůbec nesouviselo. Stanice SNV ale mohly být i na lokálkách, když k tomu byl nějaký důvod - třeba větší objemy nakládky/vykládky nějakých komodit, které byly určeny pro více přepravců. (Napadá mě jako příklad nakládka fluoritu a vykládka uhlí na lokálce do Rokytnice nad Jizerou, akorát už si nepamatuju, ve které nácestné stanici ta SNV byla. )

Vykládalo/nakládalo se u Mn vlaků něco, co se pak prdlo do těch skladů, než si přijelo auto?
Ano i ne. Za reálného socialismu byla základní jednotkou železniční přepravy vozová zásilka. Pokud přepravce měl skladiště nebo složiště pronajaté, tak se to tam samozřejmě mohlo uložit/složit, ale Mn vlaky obecně nefungovaly tak, že by se něco po cestě z nějakého vozu částečně vyložilo nebo do něj částečně naložilo. Možné to bylo za určitých podmínek - viz pojmy "nový podej" nebo "změna přepravní smlouvy" v tehdejším ŽPŘ. Je fakt že přepravci s tím všelijak čarovali, např. když hrozilo překročení lhůt pro vykládku/nakládku, tak se tímto způsobem dal získat čas, aby se neplatilo penále za překročení lhůt (viz dále).

Pokud ano, jak často a jak dlouho zde ty vozy stály?
Na jednoduchou manipulaci (jen vykládka nebo jen nakládka) měl příjemce/odesílatel podle ŽPŘ 6 hodin, na dvojitou (vykládka/nakládka z/do téhož vozu) 10 hodin. Byly ale výjimky tam, kde vlaky tak často nejezdily. Překročení se dost citelně penalizovalo.

(Jestli mě někdo nepředběhne, tak pokračování za chvíli.)

[hank]

Jak se zde ve nakládalo s poštou: Vykládala se pošta pouze při zastavení os. vlaku ze služebního oddílu? Nebo se přistavil k rampě nákladní vůz "Československá pošta" ? Pokud ano, jak často a na jak dlouho?

O práci vlakové pošty se nejlépe poučíš v časopisu o ambulantních poštách, který vydává Muzeum vlakové pošty:
https://www.vlakovaposta.cz
Na stránkách je i stručný popis, takže já jenom taky stručně.

Je nutno rozlišovat přepravu vlakovými poštami = poštovními vozy, což byly kompletní poštovní úřady na kolečkách, od ostatních přeprav, což byly pasivní přepravy (= bez třídění a další poštovní manipulace) poštovních zásilek, především balíků, v nákladních vozech, a hlavně přepravy novin. Poštovní vozy jezdily na pevných linkách, které začínaly a končily v sídlech velkých poštovních úřadů, většinou v krajských městech nebo v uzlových stanicích, ale i jinde - příkladem takové výjimky byla vlaková pošta 663 Olomouc - Jeseník; v 70. - 80. letech to jezdil rybák řady F a v Jeseníku na manipulační koleji stál skoro 12 hodin. Noviny se přepravovaly i ve služebních vozech rychlíků a os. vlaků a často i v motorových vozech, kde někdy zabíraly i část oddílů pro cestující.

Ještě jsi zapomněl na třetí velkou skupinu železničních přeprav, a to na spěšniny a zavazadla. Přeprava spěšnin (= kusových zásilek) a zavazadel (= součást osobní přepravy) se odehrávala ve spěšninových a služebních vozech, které se řadily do osobních vlaků a rychlých a spěšných nákladních vlaků (Rn, Sn = v žargonu rychloběžky nebo rakety). Pokud si to příjemce (nebo cestující) nevyzvedl hned, ukládalo se to v malých stanicích ve stejných prostorech, tj. společných skladech zavazadel a spěšnin, a pro uschování spěšnin se mohlo využívat i staničních skladišť. Velké stanice ale mívaly komerční činnosti organizačně, personálně i prostorově rozdělené, takže bys tam našel zvlášť zavazadlovou a spěšninovou pokladnu a zvlášť nákladní pokladnu a oddělené příslušné skladovací prostory. Jinak rychloběžky mohly odstavovat vozy a vykládat/nakládat i po cestě, ale zase většinou jenom v uzlových stanicích. I do menších stanic, kam se spěšniny vozily ve služebních vozech Os vlaků, však často docházely občas i překvapivě velké objemy spěšnin. Jako příklad si vzpomínám na přepravy droždí pro pekárnu v Uherském Hradišti, kde se v nácestné stanici ze služebního vozu MOs vlaku muselo během krátkého pobytu vyložit třeba i několik desítek krabic. Proto taky místní pendly zvané "hradišťská Kača" vozily rybák Dsd - do služebních oddílů motorů M 262.0 by se to zkrátka nevešlo. (A bylo takových případů vozby klasických služebních vozů v motorových soupravách víc - třeba Tábor - Horní Cerekev nebo Leopoldov - Galanta.)

Tak to bylo jenom pár nesouvislých poznámek. Jistě jsou tu lepší odborníci, tak jestli se moje paměť v něčem mýlí nebo jestli jsem na něco důležitého zapomněl, snad mě někdo opraví/doplní.

[Kajinek11]

Děkuji moc Hanku, je to krásně rozsáhlé, trefné a poučné.. Pořádně si to ještě projdu a připravím si doplňující otázky..Díky

[Sandy]

Jednou z dalších zajímavých komodit byly krabice s filmovými pásy. Ty se nakládaly (a vykládaly) prakticky ve všech stanicích a zastávkách, v jejichž blízkosti bylo kino. V létě, kdy i ta nejmenší kina hrála denně, se i ta manipulace denně odehrávala. A předání /převzetí se odehrávalo přímo na perónu u služebního vozu.

[hank]

Jednou z dalších zajímavých komodit byly krabice s filmovými pásy. Ty se nakládaly (a vykládaly) prakticky ve všech stanicích a zastávkách, v jejichž blízkosti bylo kino. V létě, kdy i ta nejmenší kina hrála denně, se i ta manipulace denně odehrávala. A předání /převzetí se odehrávalo přímo na perónu u služebního vozu.

Přeprava filmových kopií spadala do kategorie spěšnin. (Podobně jako přeprava vodáckých lodí.) Udržela se dost dlouho po převratě, ta slavná služba ČD Kurýr, které měla přepravu spěšnin do jisté míry nahradit, nakonec většinou přepravovala právě ty filmy. Ale v dobách epochy IV, o kterých je řeč, se filmy vozily jako spěšniny; pokud se dobře pamatuju, byl na to zvláštní tarif. (Podobně jako na ty lodě.)

Obecně: Spěšninu bylo možno poslat i do neobsazených dopraven a zastávek. Příjemce si ji buď mohl převzít přímo u vlaku nebo mu ji dráha dopravila do nejbližší stanice/dopravny, kde ji bylo možno uschovat a vydat dodatečně. V těch dobách se komerční služba (správný pojem té doby je "přepravní", "komerční" se tomu říkalo zhruba do té doby, do kdy se říkalo "přednosta" a "výtopna", tj. než se přešlo podle sovětských vzorů na nové pojmy "náčelník" a "depo") často udržovala i v neobsazených dopravnách a na zastávkách. Častá kumulace funkcí byla pokladní/skladník přepravy/staniční dělník. (Měl bych psát raději skladnice, dělnice, protože na těch ztracených vartách to byly výrazně feminizované profese.)

Ještě časová osa: Přeprava spěšnin u ČD skončila k 01. 01. 2005, služba ČD Kurýr k 09. 12. 2017.

[Morris Zapp]

Zboží přepravovaly ČSD v epoše IV těmito způsoby:
- vozové zásilky: přepravce si pronajal celý vůz (nebo si podal k přepravě vlastní vůz)
- kusové zásilky: od roku 1948 brutálně zredukovány pouze na mezinárodku a to jen z/do minimálního množství vybraných stanic
- spěšniny: malé a nepříliš těžké, v podstatě jakýsi následovník kusových zásilek rychlozboží, přeprava převážně ve vlacích osobní dopravy
- cestovní zavazadla: doprovázena cestujícím

Ohledně skladišť nás zajímají kusové zásilky, neboť právě pro ně byla skladiště určena: přepravce dovezl kusovou zásilku k železnici na povozu či na trakaři, železnice zásilku převzala a dál s ní sama manipulovala. Představte si to jako poštu na veliké balíky, bedny a sudy. Skladník zboží uskladňoval do doby, než si pro něj přijede vlak - ten jezdil v dřevních dobách železnice, kdy se ta skladiště zřizovala, obvykle dvakrát denně; do té doby bylo potřeba zboží uskladnit. Ve skladišti na něj nepršelo a taky se hůř kradlo. Než vlak přijel, přichystal si skladník zboží ke koleji, kde vlak zastaví; jenom pokud byly těžké kusy, jelo se ke skladišti. V manipulačních vlacích byly řazeny traťové vozy, které sbíraly a rozvážely kusové zboží; v uzlových stanicích pak byla velká skladiště se spoustou manipulačních dělníků, kteří zboží překládali mezi traťovými vozy různých směrů.
Tohle všechno padlo v roce 1948, kdy byla kusovka delimitována na ČSAD. Skladiště zůstala prázdná, obvykle si v nich náčelníci zřídili sklad materiálu, který na nic už nebyl potřeba, ale bylo jim to líto vyhodit (třeba starý nábytek). Taky se u skladiště mohl sem-tam objevit vůz se služební zásilkou, třeba se sudy petroleje pro osvětlování (na výhybkách leckde vydržel petrolej překvapivě dlouho). Osobně je mi znám případ, kdy u skladiště denně několik hodin stával spěšninový vůz; spěšniny samotné ale nebyly shromažďovány ve skladišti, nýbrž normálně v pakrovně; co pakrová chtěla naložit do toho vozu, tak pak před jeho odjezdem k němu dovezla na kárce.

Zajímavý byl poměr množství přepravených kusových a vozových zásilek: zatímco železnice v polovině XIX. století začínala na 100% kusových, postupně rostl poměr vozových, až v tom roce 1948 dosáhl 100%. Dneska pozorujeme další fázi, kdy mizí jednotlivé vozové zásilky a pomalu, ale jistě, je válcují ucelené vlaky. Ty už v epoše IV tehdejší ČSD silně prosazovaly, tenkrát pod názvem "přímé odesílatelské vlaky". Holt zpracování jednotlivých zásilek je drahá legrace i pro ekonomiku, která se řídila plánem, nikoliv korunou. Ale nám modelářům naopak posun s jednotlivými zásilkami přináší to pravé uspokojení

[Sandy]

Jednou z dalších zajímavých komodit byly krabice s filmovými pásy. Ty se nakládaly (a vykládaly) prakticky ve všech stanicích a zastávkách, v jejichž blízkosti bylo kino. V létě, kdy i ta nejmenší kina hrála denně, se i ta manipulace denně odehrávala. A předání /převzetí se odehrávalo přímo na perónu u služebního vozu.

Přeprava filmových kopií spadala do kategorie spěšnin. (Podobně jako přeprava vodáckých lodí.) Udržela se dost dlouho po převratě, ta slavná služba ČD Kurýr, které měla přepravu spěšnin do jisté míry nahradit, nakonec většinou přepravovala právě ty filmy. Ale v dobách epochy IV, o kterých je řeč, se filmy vozily jako spěšniny; pokud se dobře pamatuju, byl na to zvláštní tarif. (Podobně jako na ty lodě.)

Obecně: Spěšninu bylo možno poslat i do neobsazených dopraven a zastávek. Příjemce si ji buď mohl převzít přímo u vlaku nebo mu ji dráha dopravila do nejbližší stanice/dopravny, kde ji bylo možno uschovat a vydat dodatečně. V těch dobách se komerční služba (správný pojem té doby je "přepravní", "komerční" se tomu říkalo zhruba do té doby, do kdy se říkalo "přednosta" a "výtopna", tj. než se přešlo podle sovětských vzorů na nové pojmy "náčelník" a "depo") často udržovala i v neobsazených dopravnách a na zastávkách. Častá kumulace funkcí byla pokladní/skladník přepravy/staniční dělník. (Měl bych psát raději skladnice, dělnice, protože na těch ztracených vartách to byly výrazně feminizované profese.)

Ještě časová osa: Přeprava spěšnin u ČD skončila k 01. 01. 2005, služba ČD Kurýr k 09. 12. 2017.

Před nějakými patnácti lety jsem si nechával posílat jako "spěšninu" akvarijní rybičky z Brna do Prahy. Odpoledne byly podány v Brně a kolem půlnoci jsem si je vyzvedával v Praze na hlaváku....

EDIT: Jo, a taky si pamatuji, jak někdy v sedmdesátkách posílala tchyně husy nebo kachny ze Všeradic vlakem do Hostomic a okolí. V přikrytém košíku, husám koukaly jen krky....

[hank]

Morris Zapp: Díky.

Přepravy služebních zásilek ČSD byly v epochách III a IV taky kapitola sama pro sebe. Klíčový pojem: Hospodářská ústředna železnic. Dráha měla tvrdě centralizovaný nákup a zásobování a některá velká skladiště sloužila právě HÚŽ. Viz např. Brno, Malá Amerika. tj. bývalé sklady KFNB u 6. nástupiště. Brněnský zásobovací závod HÚŽ sloužil celému provoznímu oddílu Brno a traťové vozy (někdy pro jednu žst, jindy pro několik) řazené do Mn vlaků se z něj vypravovaly prakticky denně, někdy i víc než jeden. Kryté vozy (zetky různého druhu, ve IV. epoše hlavně Ztr) byly většinou ze skupiny vozů určených pro služební účely dráhy, byly natřené zeleně, měly označení SV a 5místné číslo, ale při jejich nedostatku si ZZ HÚŽ objednával i vozy z volného oběhu. Takový vůz se mohl u skladiště v malé nácestné žst objevit tak 1x - 2x do roka, podle toho, jakou potřebu tzv. dotace (tzn. dodávky ze ZZ HÚŽ) si žst nárokovala. Posílalo se všechno, co mělo charakter spotřebního a režijního materiálu, od nábytku přes venkovní mobiliář, žárovky, petrolej a tiskopisy až po OOP a tzv. měřenky, tj. na míru šité uniformy podle tabulkového nároku jednotlivých zaměstnanců žst.

Kromě toho měly jednotlivé ZZ specializaci na různé druhy materiálu pro celou síť. Jednak šlo o hromadné komodity - např. v Brně celá síť objednávala svrškový materiál, který se pak expedoval z míst původu jako traťové dodávky přímo na místa určení, ale výrobci/dodavatelé fakturovali do Brna. Byly to tuny a tuny štěrku, pražců, kolejiva, výhybek atd. Podobně třeba ZZ Louny/Lenešice dodával do celé sítě ČSD řezivo. Jiné ZZ se specializovaly na ND pro lokomotivy a vozy. Šlo především o ZZ v místech ŽOS, které vznikly organizačním oddělením z bývalých dílen: Namátkou ZZ Nymburk, Vrútky, Plzeň... Tyto ZZ často sídlily ve stejných objektech jako ŽOS. Nicméně formou traťových dodávek šly ND i do velkých lokomotivních dep. No a nesmíme zapomenout ani na traťové dodávky paliva pro lokomotivy, ty ale nebyly specializované a chodily přes všechny ZZ, v epoše IV už ubývalo uhlí a přibývalo nafty, ale ještě i koncem 80. let běhalo po síti ČSD překvapivě velké množství dodávek uhlí pro vytápění budov a režijního uhlí pro vlastní spotřebu zaměstnanců, kteří ještě v r. 1989 měli nárok na 20 q uhlí ročně zdarma.

Tak to bylo zase jenom tak stručně a nesouvisle, co mě napadlo spatra. Třeba to někdo doplní nebo opraví.

[hank]

Sandy tu připomněl živé spěšniny. K tomu jenom dodám, že svaz chovatelů drobného zvířectva vytěžoval přepravu spěšnin ČSD více než bohatě. Tchán byl holubář a svoje výměnné kšefty s jinými holubáři řešili zásadně formou spěšnin. Podobně tomu bylo s králíky, drůbeží a exotickým ptactvem.

[hank]

Jinde v diskusi jsme narazili na zastávkovou čekárnu podle normálie 11/H, tak jenom po připomenutí. Loni v prosinci jsem na K-report dal seznam těch, které tou dobou ještě existovaly, a dopracoval jsem se k tomuto:

Objekty, které se zachovaly v původní podobě:
Běleč
Dolní Křečany
Chrastice
Semošice
Soumarský Most
Vonšov

Více či méně přestavěné objekty:
Bechov
Ivančice město
Lhota u Trutnova
Myslechovice

Potichu nám tady před očima mizí další kus drážní historie, tak jestli to tam někdo máte blízko, foťte a dokumentujte, dokud je co...

Ještě obrázek:

Velice pěkný laserovaný model dodává ve všech třech nejčastějších velikostech JM detail.

[Morris Zapp]

Milí modelářští přátelé,

zvažuji rozšíření portfolia svých zemědělsko-průmyslových aktivit (1:120, samozřejmě ) a napadla mě pixlárna. Vím, že v epoše IV se odvážely hotové plechovky ze Strojobalu Rozkoš, naložené na VNVK v dopravně Střížovice, v Zetkách. Otázka je, jak se do Strojobalu navážel materiál? Chodilo to autem, nebo taky vlakem? Pokud vlakem, jak to vypadalo? Takovéhle fajnové plechy se azi nevozily jen tak volně ložené na nějakém nízkostěnu? Nebo to byly svitky? V jakých vozech?

Dík moc, pokud někdo ví...