Mě ten písek zaujal, tak jsem se trochu díval na čísla. Sypná ani objemová hmotnost suchých písků se příliš neliší, lhostejno zda jde o písek říční nebo kopaný, stavební nebo křemičitý. Jde o materiály srovnatelně těžké s jinými minerály nebo sypanými stavebními materiály, sypná hmotnost je někde mezi 1,4 a 1,8 kg/l. Jestli to bude při jízdě z naložené fůry lítat, o tom zřejmě rozhoduje zrnitost. Sklářské písky se podle požadavků skláren dodávají o zrnitosti 0,1 - 1 mm, takže zde je zřejmě zakopán pes, čím menší částice, tím hůř. Např. nejjemnější frakce kopaných písků 0 - 4 mm se vozí na nezakrytých fůrách běžně. A jestli špagetka kolegy jipol57 strkala vlak s ostrohranným pískem frakce 0,3/0,8 pro tryskání, asi to dopadlo tak, jak muselo.
Ať je to jak chce, vozit jemné frakce písku v nízkostěnných vozech asi není úplně nejlepší nápad.
V dobách, kdy ještě nebylo tolik sypáků a různé sypané materiály se běžně vozily ve vysokostěnných vozech, se u ČSD řešíval opačný problém. Často se někomu podařilo vagón řádně přeložit, protože selský rozum nemívá o sypných hmotnostech příliš přesnou představu. (Zahrádkáři si občas nechají přivézt třeba 5 nebo 10 metráků kačírku a pak se diví, jak je ta hromádka malá.) U ČSD se za 1. republiky nakládal do uhláků např. čedič a na jejich vnitřní stěny se dělaly rysky označující max. výšku vrstvy nakládaného materiálu. A my pamětníci víme, že když za reálného socialismu přes naše území tranzitovaly Pn vlaky uhláků OPW s maďarským bauxitem pro soudruhy v NDR, tak nám to připadalo divné: Vagón při pohledu ze země vypadal prázdný a podélník vozu seděl málem až na opascích pružnic. Teprve až pohled z mostu nebo lávky ukázal, že se takový vůz ložil max. do 2/3 výšky stěn. Tak možná by tohle bylo řešení i pro ten písek.
Mimochodem, ty vlaky s bauxitem patřily v polovině 70. let k posledním gardovým výkonům párařů v nákladních turnusech depa Česká Lípa. Prohoďte před pamětníkem "
brána borců" a uvidíte, jak ožije.
(Pro nepamětníky:
Brána borců aka Novohuťské sedlo je vrcholový bod tratě bývalé České severní dráhy mezi žst Svor a Jedlová ve výšce 559 m n. m. Název se vztahuje ke kamennému nadjezdu na tom místě. Všechny lokomotivní čety nákladních vlaků tam od nepaměti obětovaly černokněžníku Zababovi a dalším nadpřirozeným bytostem dohlížejícím na železniční provoz kus uhlí jako výraz díků, že se tam vyhrabaly v řádné jízdní době a že nemusely použít ustanovení služebních pomůcek předepisujících opatření pro sunutí vlaku zpět do Svoru.)
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.