Armádní transporty nepřevážely ani zdaleka jen tanky nebo BVP. Na vagónech se vozilo vše, velitelské UAZy, skříňové i valníkové V3Sky, GRADy nebo pontony na Tatrách 815, kolové transportéry, radiovozy, sanity i kuchyně. Pokud se přesunoval prapor k výcviku do VVP, odjelo všechno a v kasárnách zůstala jen stráž a marodi. Takový transport 30 tanků bez doprovodné techniky by potom vypadal dost divně.
Pokud se vagónovalo přes čelní rampu, najíždělo se na soupravu od posledního vagónu směrem k prvnímu a to popředu, aby řidič viděl kam jede, takže vozidla byla seřazená stejným směrem. Pokud se najíždělo na vagóny přes boční rampu, už tohle pravidlo neplatilo a vozidla na vagónu mohla být orientovaná směrem vpřed i vzad podle situace.
K tomu plachtování: nešlo ani tak o to utajit techniku, která byla samozřejmě na obou stranách hranic všem známá, ale o utajení taktických záměrů přesunů techniky. Takže pokud se přepravoval jednotlivý tank do VOZ, nebo rota k pravidelnému výcviku do VVP, obvykle se neplachtovalo. Ale pokud se prováděla třeba redislokace techniky z útvaru do útvaru, to už byl důvod plachtovat.
Výjimkou byly přesuny techniky strategického významu, ta se plachtovala vždy. Například byly v MB a v RO dislokované 2 raketové brigády schopné nést jaderné zbraně (známé z Iráku jako SCUD), ty se nejenom zásadně vždycky plachtovaly, ale ještě se plachty podpíraly dřevěnou konstrukcí aby se rozbily kontury techniky pod plachtou. Tahle technika byla tak utajená, že se dokonce ani nevagónovala v místě posádky a k přesunům vyjížděla jen v noci.
Jako doprovod sloužily v 70. a 80.letech obvykle rybáky nebo Baiky (8mi ičtyřdveřové), vždycky vybavené kamny a na střeše tedy musí mít komín
. Perlička na závěr: na vojně jsem coby špagát jednou velel transportu 2ks OT-62 z Terezína na Mimoň, trasa vedla přes Lovosice, Litoměřice, Č.Lípu do VVP Mimoň, odhadem cca 70km. ČSD trvalo 3 dny než nás tam dostrkaly, pěšky bychom tam byli dřív...