Takové tankoviště může být i docela jednoduché. Ale pojďme si to trochu uspořádat. Předesílám, že vynechám manipulace se sypkými látkami a plyny a budu se držet vykládky kapalin. Původní dotaz zněl na
stáčení, tj. vykládku cisteren, a vznikl v souvislosti s mini- a mikrokolejišti. Budu se proto držet situací použitelných při zpracování vhodných témat právě při jejich stavbě. A podotýkám, že se vyhnu znázornění viditelných nadzemních zásobníků.
Úplně nejjednodušší případy zřejmě byly/jsou takové, kde se stáčí do zařízení schovaného za zdí nebo pod zemí. V prvním případě z té zdi nebo z osamoceně stojícího čerpadlového domku bude trčet kus trubky s hadicí a nějakou uzavírací armaturou - šoupětem, kohoutem. Podzemní nádrž bude naznačena jenom víky/kryty otvorů v zemi a případně odvětrávacími/odplynovacími trubkami z té země nebo z těch vík trčícími.
Když se stáčejí látky, které za normálních podmínek nejsou kapalné, bude z té zdi nebo země trčet další trubka s hadicí, a to pro připojení páry na vytápěcí zařízení cisterny. K ní pak může vést potrubí na stáčené médium i na páru nadzemním přívodem: Kdo nemá místo nebo se necítí na znázornění nějakých dalších různě velkých a různě vybavených venkovních skladovacích nádrží, může si postavit potrubní most vedený po zemi nebo na podpěrách, který může na vhodném místě nechat zmizet do zákulisí svého mikrokolejiště nebo pod zem. Cisterny vyhřívané parou pak budou většinu izolované. (Takových případů je větší než malé množství a zdaleka to nejsou jen živice jako asfalt nebo dehet; v praxi jsem zažil např. stáčení naftalénu s bodem tuhnutí 81°C nebo stáčení elementární síry, která taje až při 113°C. O stáčení mazutu jako paliva pro lok. 555.3 se toho napsalo víc než dost, takže to pro tuto chvíli také vynechám. Stejně tak by byl samostatnou kapitolou rozbor různých možných i nemožných zdrojů páry - jenom poznamenám, že např. na stáčištích asfaltu podniků správy silnic, většinou pod širým nebem, se v epochách III a IV často používaly vyřazené parní lokomotivy nebo jejich demontované kotle.)
A když se pracuje s hořlavinami, tak na takovém tankovišti většinou najdeme ještě i třetí zařízení, a to hasicí; většinu těch kapalin ovšem nelze hasit vodou, takže to nebude jenom nějaký
štuc s hadicí. K tomu je lepší nastudovat si, jak to vypadá v konkrétních provozech. Řada provozů je vybavena stacionárními hasicími zařízeními, která pracují s vodou, s hasicími pěnami, s CO₂ a jinými hasivy. Nebo může někde za rohem (případně v požární zbrojnici s garáží) parkovat hasičské auto trvale k této službě přidělené, a to i tam, kde není stálý závodní požární útvar - zaměstnaci v takových provozech mívají dost důkladný výcvik zdolávání zahoření a požárů (které mají i v popisu práce) a jako takoví často i statut dobrovolných hasičů.
Když nelze stáčet samospádem, někde na trase bude/budou čerpadlo/a. Buď také schované/á za tou zdí nebo v samostatném čerpadlovém domku, ale mohou taková zařízení být i mobilní nebo i stacionární, ale viditelná. A nemusí to vůbec být jen klasická odstředivá čerpadla: Viz můj
popis monžíku dříve v této diskusi. Ani další druh čerpadla na podobném principu, tzv.
mamutka, nepotřebuje pohyblivé části, takže se podobně jako monžík používá k čerpání všelijakých rizikových sraček - většinou tam, kde hrozí výbuch nebo poškození/degradace čerpaného média. Existují i další atypická čerpadla rozeznatelná na první pohled: Třeba vřetenová, která umějí čerpat pasty (samozřejmě ztekucené přídavky různých látek, aby vůbec uměly téct) až do 70% sušiny. Ale to už se dostáváme trochu OT. Kdo má hlubší zájem o čerpací techniku, dohledá si sám.
A samozřejmě záleží na epoše. Ještě i v epoše IIIa, natož dříve, bylo možno vidět obrázky jako například tento:
Snímek, jehož zdroj bohužel neznám, protože ke mně připutoval přes facebook, vznikl někdy za I. republiky v žst. Uherské Hradiště. Ložné zboží i jeho původ z něj lze vyčíst. Podobně vypadala na různých venkovských nákladištích třeba vykládka lihu, melasy a dalších kapalin pro místní obchodníky, rolníky a další zpracovatele. V pozdější době pak místní JZD nebo státní statky stáčely obsah železničních cisteren přímo na nákladištích do některého z mnoha typů cisternových přívěsů za traktor. Tak můžeme znázornit i stáčení některých hnojiv (typicky DAM - směs dusičnanu amonného s močovinou).
Závěrem bych jako poněkud atypický příklad uvedl tankování motorových vozů naftou z cisteren v lok. depu Rakovník ve III. epoše: Cisterna se přistavovala na vyhrazenou kolej v rotundě a tankovalo se přímo z cisterny hadicí na konci trubky, která trčela přes zeď nad tankovací kolej. (Jak tam tehdy měřili spotřebu paliv, to mi není známo.) Umím si podobnou situaci představit i v nějakém průmyslovém provozu, kde je cisterna určená k vykládce zasunuta posunovací lokomotivou pod přístřešek zakrytý zvenku stěnou nebo přímo do výrobní/skladovací haly, takže příslušné stáčecí zařízení není nutno vůbec modelovat - při stavbě minikolejiště samozřejmě
zn. ideál.
Různá velká skladiště ropných produktů, ropné rafinérie, přístavní překladiště a další podobné náměty kolejišť byly x-krát popsány v literatuře.
A několik zmínek o vykládce cisteren je i ve známém 6dílném seriálu o modelování vleček na stránkách mojett.cz. Zájemcům doporučuji jako povinnou četbu.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.
To bych to nebyl já, aby to nebyl (zbytečně) dlouhý román. 
