Základní ustanovení pro autorská díla - knihy, obrazy, fotografie - je ochrana 70 let po smrti autora nebo jeho prokazatelných dědiců. Když ta práva drželi vydavatelé, ochrana trvá 50 let po jejich zániku.
Na úřední dokumenty se autorská práva nevztahují. Sem patří celá velká skupina drážních normálií, tj. výkresů pozemních staveb nebo kolejových vozidel z úředně schválené dokumentace, staniční kroniky apod.
Při použití ve zpravodajství, ve výuce apod. můžeš přiměřeně velké výňatky z autorských děl citovat s uvedením pramene. (Tak jako to dělám já, když tu publikuju plánky nebo obrázky z časopisu MIBA apod.) Co to je "přiměřeně", zákon přesně nedefinuje. Většinu příspěvků ve zdejším fóru za přiměřené použití považovat lze. (I když už se mi tady stalo, že majitel fóra mi pod nátlakem autora časopiseckého článku příspěvky smazal s odvoláním na autorské právo. Ve skutečnosti se mu s tím autorem jenom nechtělo hádat.)
Porušením autorských práv není, když okopíruješ knihu nebo její část a někomu ji dáš. Když tu kopii ale prodáš na burze nebo pověsíš na net bez citace pramene, už to porušení práv může být.
Na některé dokumenty mají autorská práva právnické osoby. Když např. projektant vytvoří projekt jako zaměstnanec projekční organizace v rámci svých pracovních povinností, autorská práva má ta organizace. Když si ale projekt někdo v té organizaci jmenovitě objedná a zaplatí za něj, drží práva k němu ten, kdo za projekt zaplatil, nikoli projektant ani jeho zaměstnavatel.
Pokud jde o zaniklé předpřevratové časopisy jako byl třeba Železničář, je otázka, zda jejich bývalí vydavatelé mají právní nástupce. NADATUR by si nějaké nároky na práva k věcem vydaným NADASem možná mohl dělat. Nicméně pokud v Železničáři byly otištěny kopie úředně schválených normálií, platí, co bylo řečeno nahoře. Toho Železničáře by se mohla týkat i ustanovení o citacích z periodik, která už nejsou na trhu dostupná. Tam trvá ochrana 10 let a pro prohlášení díla za volné je podmínka, aby to periodikum za nedostupné prohlásil kolektivní správce práv, v tomto případě např. Národní archív ČR. Z toho vyplývá, že většinu periodik uložených v NAČR a starších než 10 let lze považovat za volnou.
Někdy je to otázka (ne)zájmu dědiců a právních nástupců. Jeden nejmenovaný výrobce a prodejce modelů pozemních staveb opráskl výkresy z jedné nejmenované knihy vydané v NADASu v r. 1970 bez uvedení pramene. Když jsem zjišťoval okolnosti, zjistil jsem, že autor knihy už zemřel a jeho dědici se odstěhovali do ciziny; nároky na autorská práva zřejmě nevznesli. K porušení jejich práv evidentně došlo, protože ty výkresy prodejce použil na kšeft a dědice se zřejmě nepokusil vyhledat, ale když není žalobce...
Pokud jde o pohlednice starší než 70 resp. 50 let, bral bych je jako volná díla.
Držitelé všelijakých sbírek k nim samozřejmě autorská práva nemají, i když si to sami myslí; když např. autor článku v časopise použije kopii normálie nebo anonymní fotografii "ze své sbírky", nemá právo zakázat ti její publikaci.
Když tu cizí dílo vyvěsím bez nároku na odměnu a někdo ho okopíruje a kopii prodá na burze, autorský zákon jsem neporušil já, ale on.
Více viz autorský zákon 121/2000 Sb.:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121/zneni-20210227 (Koukám, že nám zákon díky EU v posledních letech nějak nabobtnal...)
Suma sumárum, jistá opatrnost je nutná, když chceš použít autorská díla "na kšeft".
Vše řečené platí v EU. Copyright amerického typu v EU pro díla původem ze zemí EU nefunguje.
Tento přehled je samozřejmě velice stručný a neúplný; mohu se v něčem i mýlit, nejsem právník. Třeba mě někdo doplní a opraví.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.