Hledám nějaké uplatnění pro poslední zbývající jednoduchou TT-výhybku od Kühna. Mezi všemi méně či více rozumnými plánky diorámat a mini/mikrokolejišť s jedinou výhybkou ve viditelné části (Milan Ferdián má hned několik takových: odb. Rataje ve třech variantách, Otovice a Pereš jsou v knihách a jedna varianta Žacléře byla publikována jenom na webu) se mi nabídl námět zveřejněný Carlem Arendtem v jeho blogu č. 66a v říjnu 2007, který mě přivedl i ke článku dlouholetého redaktora a šéfredaktora MIBA Michaela Meinholda v občasníku MIBA Spezial č. 73 z července téhož roku a posléze i k odkazu na facebookovou stránku jednoho modelářského klubu v Austrálii.
O tom, že spuštění železné opony po r. 1946 způsobilo absurdity různého druhu a stupně i na dráze, nepochybně víme po desítkách let života v reálně socialistickém Československu své. (Viz třeba Železná Ruda - Alžbětín nebo překládka exportního dříví v Novém Údolí.) Nicméně po přečtení řady článků v německých železničně-modelářských magazínech mám za to, že Němci na obou jejích stranách si jich užívali ještě mnohonásobně víc. Jako příklad může posloužit rozdělení železniční stanice Zwinge na trati Bleicherode Ost (Durynsko, do r. 1991 NDR) - Herzberg/Harz (Dolní Sasko, do r. 1991 NSR). Demarkační linie mezi sovětskou a britskou okupační zónou byla vytyčena přímo na zhlaví žst Zwinge, přičemž v britském sektoru zůstala jediná výhybka a kusá kolej s vykládkovou plochou. Stanice v sovětské zóně, později v NDR, zůstala v provozu až do r. 1972, přičemž hlavním zdůvodněním její existence byla místní cihelna. Dolnosaský zbytek bývalé stanice byl v r. 1946 označen jako Zwinge-Ladestelle, od r. 1951 Zwinge-West, osobní doprava byla až k železné oponě byla provozována do r. 1961, a to nejprve až pěti páry smíšených vlaků v parní trakci, které od r. 1953 částečně nahradily sólo motorové vozy řady VT 95/98 DB, nákladní do r. 1971; nákladní zátěže velice skromných smíšených a později už jenom přestavovacích vlaků obsahovaly naložené dříví, hnojiva k vykládce a v podzimních kampaních se nakládala řepa. Přestože se místo nachází, jak říkají Němci, "mitten im Nirgendwo", uprostřed ničeho, až do začátku 60. let tam probíhala docela živá turistika, kdy se Němci ze západu jezdili dívat, jak vlastně vypadá ta železná opona; pak soudruhům z NDR došla trpělivost a původní průhledný ostnatý drát doplnili ještě plotem z betonových panelů. Koleje v úseku od nejbližší stanice Rhumspringe do Zwinge-West byly vytrhány až v r. 1984.
Základní představu o skutečném uspořádání nákladiště se zastávkou Zwinge-West dá sice špatně čitelná, ale přece jen použitelná kopie situačního plánku traťmistra DB z roku 1964, doplněná náčrtkem Herberta Fackeldeye z blogu Carla Arendta.
Jak vidno, poměry v nákladišti byly - řečeno eufemisticky - velice stísněné: Šturc přiléhající k německo-německé hranici (na plánku zcela vlevo) byl dlouhý 10 m, zatímco navazující kolej u rampy (na plánku za výhybkou vpravo) dokonce celých 20 m. Sunuté smíšené vlaky vedené lokomotivami řady 93.5 DB mívaly tedy podle potřeby připojený jediný dvounápravový nákladní vůz, který pochopitelně musel být na čele; totéž se týkalo pozdějších nákladních přestavovacích "vlaků" vedených podle potřeby 1 - 2x denně lokomotivami řady 86 DB. Prozatím se mi nepodařilo zjistit, jak se vozy dostávaly do toho delšího šturcu k rampě. Možností je v podstatě pět - ruční posun, posun trhnutím, animální (= koňská nebo dobytčí) trakce, silniční vozidlo nebo naviják. Michael Meinhold se domnívá, že se posun prováděl ručně. Osobní vlaky nejdříve zajížděly přes silniční přejezd až "na doraz" k hraničnímu zátarasu a vykládací rampa se používala i jako provizorní nástupiště, později bylo vybudováno nástupiště ještě před přejezdem.
Ještě zbývá vysvětlit, kde se vzal titulek. Dnes už asi nezjistíme, na které straně železné opony vznikla ta přezdívka "Deutschlands längster Bahnhof". Kdyby někdo chtěl odeslat vagón ze Zwinge do Zwinge West nebo zpět, musel by ten vagón absolvovat trasu dlouhou přes 400 km...
Tolik tedy k realitě. O možnostech modelového ztvárnění pojedná další příspěvek.