Diskuzní fórum železničních modelářů

Hodně se tu probíralo zbrojení vodou u parních lokomotiv, ale mě by hrozně zajímalo, jak to bylo u motorových lokomotiv s parním generátorem pro parní vytápění.
1) Zbrojilo se jen v depu nebo bylo nutno doplňovat i během výkonů ve stanicích? PG má psanou dosti velkou spotřebu vody.
2) V depu se zbrojilo např. současně u stojanu s PHM nebo při stání v rotundě nebo se zajíždělo pro vodu někam samostatně?
3) Pomocí jakého zařízení se doplňovala voda v depu? Hydrantem s tlustou (hasičskou) hadicí nebo běžnou gumovou hadicí z kohoutku? To by asi bylo časově náročné ...
4) Pokud se musela doplňovat voda i během výkonů mimo depo, doplňovalo se např. u starých vodních jeřábů nebo byly někde v kolejišti nějaké speciální přípojky?
Děkuji předem zejména místním znalcům a pamětníkům za vysvětlení této problematiky.
Miloš

Rocktime: Pokud je mi známo, tak spousta vodních jeřábů v depech i ve stanicích se pro tento účel využívala. Leckde se z nich po skončení parního provozu sundal chobot, stojan se upravil nebo taky odebral, na podzemní část se namontovala trubka menšího průměru (často ve tvaru fajfky) a na ni hadice. Například na ramzovské dráze i po skončení páry zůstal osobním vlakům Olomouc - Hanušovice - Krnov v Šumperku zapracovaný do jízdního řádu nácestný pobyt cca 10 minut pro dobrání vody do PG olomouckých/šumperských bert.

V Brne na hl. nadrazi do rekonstrukce byly sachty asi po vodnich jerabech zakryte plechem s koukajicim ventilem a trubkou+hadici (odhadem tak 2", mozna jen 5/4")
nejake zbytky tady (mam iluzi, ze si pamatuji tu hadici polozenou na zemi rovnobezne s koleji)
https://i.ytimg.com/vi/RBMRC8JX6Bo/maxresdefault.jpg
na druhem zhlavi trubka cnejici do vysky + hadice
https://i.ytimg.com/vi/nUx77HqW-n8/maxresdefault.jpg

Pokud si pamatuju, tak i v depu Brno Dolni bylo neco podobneho, ale urcite to nebylo vedle zbrojeni naftou, tam se (po revoluci, predtim nevim) docela dbalo aby nafta netekla, kam nema (vany, sava textilie, sorbent)

Děkuji vám oběma za potvrzení a upřesnění mých představ o této problematice. Zejména druhý obrázek vše výborně znázorňuje.
Takže abych to shrnul - voda pro parní generátor se tedy doplňovala v depu a v případě potřeby i během výkonů (na to se někde i pamatovalo časovou prodlevou v jízdním řádu), používal se hadicový vývod na často různě upraveném nebo zrušeném vodním jeřábu nebo (tam kde jeřáb nebyl) jen silnější trubka (fajfka) s ventilem a hadicí, trčící ze země mezi kolejemi.

V Brně to bylo nejen pro pegasy, ale hlavně pro napouštění do vagonů. Ty hadice byly hooodně dlouhé. A taky si vzpomínám, že jsem byl svědkem, když ji zapoměli odpojit. Natáhla se, až se utrhla.

jipol57 píše:V Brně to bylo nejen pro pegasy, ale hlavně pro napouštění do vagonů. Ty hadice byly hooodně dlouhé. A taky si vzpomínám, že jsem byl svědkem, když ji zapoměli odpojit. Natáhla se, až se utrhla.

A nepletes si to s odstavnym? Tam jsou (byly) trubky podel koleji + stojany se zasuvkama na predtapeni.

Nene, určitě i na hlavním. Ale byly to tak 80 leta, co si určitě na to vzpomínám. Na příhodu s neodpojenou hadicou. Ale nevím jak dlouho ty hadice tam byly.

Jedna "dobová" fotka z Ostravy hlavního (bohužel kvalita horší a hůře viditelné) https://lokomotivy.net/zobraz2.php?rada=r753&loko=4200

Bohužel více fotek u sebe aktuálně nemám, ale pokud nevadí větší objem dat - http://lokomotivy.net/mag/Provoz_2_2018_1.pdf je PDF (cca 32MB) na straně 8 PDF (14 magazínu) jsou fotky z Olomouce hl. n., 13(19) Opava Východ, 37 (43) Frenštát.

Ještě jsem našel jednu barevnou z Opavy.

Hadice na plnění vodou pro PG500 měla elektrický ohřev aby v zimě nezamrzala. Např. Ostrava hl.n. Frýdlantské nástupiště.

Pro zajímavost sem doplním ještě pár technických a provozních poznatků k "pegasům"...

"Pegas" byl docela složité zařízení, které se udržovalo ve 100% provozním stavu jen na strojích v osobních turnusech, u strojů v nákladních turnusech a zařazených letmo se na něj "dlabalo". Na jeho obsluhu musel mít pomocník strojvedoucího zvláštní glejt a vyžadoval docela hodně pozornosti a lítání do strojovny. Při obsluze se mimo jiné dalo nějakou špatnou manipulací nehezky popálit. Proto se nelze divit, že když přišlo elektrické topení, tak i přesto, že "krade" výkon z motoru, se díky své nepotřebě pozornosti všem silně zalíbilo...

Generátor měl tepelný výkon přibližně 500 000 kcal/2,1 GJ za hodinu, což znamenalo odpaření 760 litrů vody na teplotu cca 120 °C při spotřebě 75 litrů nafty. Vzhledem k délce souprav a účinnosti parního topení jely "pegasy" na plný výkon téměř pořád, takže zamračeným s 2500 litry vody na topení vydržela voda něco přes 3 hodiny a brejlovcům s 3500 litry cca 4,5 hodiny. Voda se tedy musela průběžně během dne doplňovat, i přímo ve stanicích (čím a jak už bylo popsáno). To vyžadovalo podobně jako za starých časů na parních lokomotivách zastavit nádrží hezky u plnícího bodu. Na vlaku se nezbrojilo do plna, ale povětšinou tolik, aby se dojelo do další stanice, kde se zbrojilo znova, přičemž těch 10-15 minut to základní dozbrojení trvalo...