Diskuzní fórum železničních modelářů

Ahoj kolegové,
byla zvoncová návěstidla u ČSD používána i na lokálkách nebo vždy pouze na tratích důležitějšího významu? Rád bych umístil "číňana" k lokálkové výpravní budově, ale nevím, zda by to nebyla jen čirá fantazie.

Mirek

Hekafony se dlouho používaly třeba na trati Rakovník-Beroun, což zrovna žádná TOP významná trať nebyla, byť provoz tam byl slušný. Pojem Číňan znám z pohonu závor na přejezdech, kdy toto zařízení zároveň i zvonilo tak, že na sebe narážely řetězem ovládané "nůžky". Celé to bylo kryto kovovým kloboukem po vzoru číňanů. Odtud pak název. Možná jiný kraj - jiný název.

Publikace Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky Hradec Králové na straně 27. uvádí:
U přístroje venkovního provedení je podle tvaru zvonce - cimbálu známější pojmenování "číňan".

Zvoncová návěstidla se používala zásadně tam, kde byly stanice obsazené výpravčími. (Výpravčí byli totiž ti, kdo je obsluhovali.) Takže na lokálkách v žádném případě.

hank píše:Zvoncová návěstidla se používala zásadně tam, kde byly stanice obsazené výpravčími. (Výpravčí byli totiž ti, kdo je obsluhovali.) Takže na lokálkách v žádném případě.

Omlouvám se za neznalost, ale byl jsem přesvědčen, že v dřívějších dobách (do 50. let 20. století) byly všechny obsluhované stanice obsazeny výpravčím, tedy i na lokálkách. Na lokálkách tedy obsluha stanice pouze prodávala jízdenky a přestavování výměn (pokud bylo potřeba) a další úkony spojené s provozem prováděla osádka vlaku?

Byly obsazené do 20. let, potom začaly ČSD tuze šetřit. Na lokálkách stačil telefon/telegraf...

Obsluha stanic na lokálkách se věnovala bujné komerci. V takovém Mochově (pouhé nákladiště! později zastávka s nákladištěm) fungovali tuším 4 lidi ve směně: ouředník, sluha, skladník a dělník. Ouředník kalkuloval nákladní listy, vedl pokladnu, staral se o chod stanice i o stav budov, sluha za něj vykonával drobné práce, které ouředník dělat nemůže - např. topit v kamnech, dále avizoval příjemce zásilek - pochůzkou, jak jinak, skladník si udržoval pořádek ve skladišti kusových zásilek, přebíral kusy od vlaku a přichystával k nakládce - a na vlastní manipulaci tam měl toho dělníka. Je třeba si uvědomit, že nádraží a nádražíčka v epoše II kypěla životem: kusové zásilky (neplést s jednovozovými, které jako "kusové" označuje Cargo dnes) byly jedním z pilířů ekonomiky, na řadě lokálek (nebyly-li to řepařky nebo uhelné dráhy) pilířem nejdůležitějším... A právě kusovky vyžadovaly velký podíl lidské práce - to by se s jednou samkomprac, jak to pamatujeme z našeho mládí, rozhodně nezvládlo.

Morris Zapp: Ještě to není ani 20 let a už mi to připadá jako z jiného světa. Ještě v roce 1998 jsem si nechal vlakem poslat spěšninu (1 kartón s kusem nábytku, váha do 15 kg) ze stanice Žamberk do zastávky s nákladištěm Loučovice zast. (Tehdy to ještě nebyl ČD-Kurýr.) Původně mi to sice chtěli vyložit ve stanici Loučovice, ale po telegrafickém (!) avízu čísla (osobního!) vlaku, kterým to mělo přijet a po mém slibu, že si to na zastávce odeberu sám přímo z vlaku, mi dirigující dispečer v Loučovicích zařídil, aby mi to dovezli až na zastávku.

Záznamy ze II. a začátku III. epochy mluví o tom, že v některých obdobích a na některých tratích takovéto zásilky představovaly většinu přeprav. Napadá mě třeba až nepředstavitelné množství lesních plodů, které se v koších o váze jednotek kg odesílaly z některých stanic na Šumavě nebo z okolí Máchova jezera. Některé roky to za sezónu dělalo až desítky tun. Nebo zelí ze Znojemska do Prahy, volně ložené v osobních vozech vyčleněných pro tento účel. Tchán-holubář byl od konce války až do 70. let pravidelným zákazníkem ČSD - žst. Chomutov jako příjemce i odesílatel zásilek živých holubů... Pokud je mi známo, tak to dobrodružné drážní cestování (často až na jižní Slovensko) všichni ti holoubci i holubičky přežili... Ještě až do konce 80. let mívaly vybrané dálkové osobní vlaky (taky už mrtvý pojem...) jeden až tři kurzovní spěšninové vozy. A bývaly využité. Stejně tak jako hytláky osobních vlaků - napadají mě třeba celuloidové filmové kopie (posílaly se ČD-kurýrem ještě před 10 lety) nebo pekařské kvasnice - třeba taková pekárna v Uherském Hradišti si několikrát týdně nechávala posílat drahou několik jednotek až několik desítek kartónů kvasnic z drožďárny v Olomouci. A tohle všechno musel "na dráze" někdo obsloužit, a nebyli to přepravci, aspoň určitě ne ve II. epoše.

No jo, ale tohle, co píšete, to byla "přidružená výroba" osobky: spěšniny. Kusovka byla nákladní přeprava, která se nevešla do hmotnostního a/nebo objemového limitu spěšniny (ale zase byla menší, než celý vagón), byla levnější (v přepočtu na tunu), přepravovala se zásadně nákladními vlaky (s výjimkou deklarovaného rychlozboží za vyšší tarif) a při nakládání a vykládání nebyla součinnost přepravce, železnice zásilku vlastními zaměstnanci vyložila, uskladnila a avizovala příjemce. Takže nešlo poslat kusovou zásilku do zastávky bez nákladiště (ani ji v takové zastávce podat).