Morris Zapp: Ještě to není ani 20 let a už mi to připadá jako z jiného světa. Ještě v roce 1998 jsem si nechal vlakem poslat spěšninu (1 kartón s kusem nábytku, váha do 15 kg) ze stanice Žamberk do zastávky s nákladištěm Loučovice zast. (Tehdy to ještě nebyl ČD-Kurýr.) Původně mi to sice chtěli vyložit ve stanici Loučovice, ale po telegrafickém (!) avízu čísla (osobního!) vlaku, kterým to mělo přijet a po mém slibu, že si to na zastávce odeberu sám přímo z vlaku, mi dirigující dispečer v Loučovicích zařídil, aby mi to dovezli až na zastávku.
Záznamy ze II. a začátku III. epochy mluví o tom, že v některých obdobích a na některých tratích takovéto zásilky představovaly většinu přeprav. Napadá mě třeba až nepředstavitelné množství lesních plodů, které se v koších o váze jednotek kg odesílaly z některých stanic na Šumavě nebo z okolí Máchova jezera. Některé roky to za sezónu dělalo až desítky tun. Nebo zelí ze Znojemska do Prahy, volně ložené v osobních vozech vyčleněných pro tento účel. Tchán-holubář byl od konce války až do 70. let pravidelným zákazníkem ČSD - žst. Chomutov jako příjemce i odesílatel zásilek živých holubů... Pokud je mi známo, tak to dobrodružné drážní cestování (často až na jižní Slovensko) všichni ti holoubci i holubičky přežili...
Ještě až do konce 80. let mívaly vybrané dálkové osobní vlaky (taky už mrtvý pojem...) jeden až tři kurzovní spěšninové vozy. A bývaly využité. Stejně tak jako hytláky osobních vlaků - napadají mě třeba celuloidové filmové kopie (posílaly se ČD-kurýrem ještě před 10 lety) nebo pekařské kvasnice - třeba taková pekárna v Uherském Hradišti si několikrát týdně nechávala posílat drahou několik jednotek až několik desítek kartónů kvasnic z drožďárny v Olomouci. A tohle všechno musel "na dráze" někdo obsloužit, a nebyli to přepravci, aspoň určitě ne ve II. epoše.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.