
Za zmínku stojí karlovarské lokomotivy ř. 60.5 se sušičem páry, tj. s jedním parním dómem - u ČSD však byly sušiče odstraněny. V "lázeňských" osobních soupravách, které vozily na trati spojující obě největší západočeská lázeňská města, jsou doloženy i vyhlídkové vozy.
Také na uvedených tratích narazíme na zajímavé zápůjčky. Pro první jízdy z Vimperka do Volar byla zapůjčena karlovarská 97.146, z Prachatic do Volar taktéž karlovarská 97.147, pro úsek ze Želnavy do Volar zapůjčily kkStB lok. 99.27 z výtopny České Budějovice.
Výtopna kkStB Č. Budějovice měla na želnavské trati (původně vystavěné Rakouskou společností místních drah ÖLEG r. 1891 a zestátněné r. 1894) dost práce, především kvůli rychle rostoucím objemům nákladních přeprav a zátěžím na kájovském úseku. Volarský úsek se svými přepravami dříví však nezůstával pozadu. Důvodem byl intenzivní rozvoj papírny Ignaz Spiro und Söhne v Pötschmühle (Pečkovský mlýn, dnes JIP Větřní) a potřeba obsluh tamější vlečky z přípojné stanice Gojau (Kájov) o délce 5,5 km, s úvratí na rozvodí mezi Kájovským potokem a Vltavou a s vražednými sklony - na vltavské straně přes 40‰. Vlečka byla uvedena do provozu v r. 1896 a lokomotivy ř. 97 se svou normou hmotnosti 75 t na ní brzy přestaly stačit. V r. 1905 už byl roční obrat vozů na vlečce asi 4000 a jízdní řád Mn vlaků od Budějovic, jejichž náležitosti ji obsluhovaly, umožňoval až 6 párů vlečkových vlaků denně. Zátěže pro vykládku tvořily především uhlí, vlákninové dříví (i když více dříví se plavilo po Vltavě), suroviny pro celulózku (vápenec, pyrit apod.), nakládaly se - jak jinak - hotové papírenské výrobky. Proto se tam běžně už dlouho před 1. sv. válkou objevovaly lokomotivy ř. 99 i 178. Spiro postupně v závodě vybudoval normálně rozchodné kolejiště o délce asi 3 km a pro manipulační jízdy z dřevoskladu do celulózky a pro mezioperační manipulaci i 5 km dlouhou síť o rozchodu 760 mm a v r. 1909 obě části vlečky uvnitř závodu elektrifikoval. Postupně zde jezdily 2 normálně rozchodné a 3 úzkorozchodné elektrické lokomotivy od fy GANZ. Pečkovská papírna tak byla na špici elektrifikace průmyslové výroby i drážního provozu v c. a k. Rakousku - její loučovická vodní elektrárna z r. 1903 byla svého času se svým instalovaným výkonem 5,1 MW (r. 1911 zvýšeným na 8,8 MW) nejvýkonnější hydroelektrárnou v celé monarchii a vlečková lokomotiva č. 1 byla první drážní elektrickou lokomotivou v Rakousko-Uhersku (nepočítají se Křižíkovy vozy v Bechyni ani tramvaje v městských dopravních podnicích). Ale to už je jiná historie... Uvádím to hlavně proto, abyste viděli, že není lokálka jako lokálka a že třeba želnavská trať se svým dynamickým rozvojem vymyká představě ospalé c. k. místní dráhy z toho idealizovaného poklidného secesního období let 1900-1914 - byla to "la belle époque", krásná epocha, jak na ni později vzpomínali ti, kdo měli to štěstí a přežili 1. světovou válku...
zdraví
hank