Střelec píše:Zbytky něčeho podobného jsem viděl ještě před covidem u výtopny ve Volarech. Dlouhá, částečně betonová figura na uhlí a z ní trčící vysoký sokl jako po jeřábu.
Ano, správně se tomu říká "otočný kozový jeřáb". Ve Volarech byl taky. Byl i ve strojové stanici Prostřední Suchá v Zaolší do jejího zrušení v r. 1962 po přeložení úseku Havířov - Albrechtice, ještě začátkem 70. let ho měli v Šumperku, ale za dob BMB/ČMD se ze Sudet dostal i do protektorátu a sloužil např. v Turnově a v Náchodě. Kromě stručné zmínky v 1. dílu článku Jana Vaňka Zauhlovací zařízení ve Světě železnice 3/2005 na str. 46 ad., kde je i pár fotek, jsem nikde v literatuře žádné podrobnější informace o tomto zauhlovacím zařízení na našem území nenašel a ani ho sám "naživo" nepamatuju. Němečtí výrobci modelů nabízejí modely kozových jeřábů v různých provedeních, s ručním i el. pohonem, s uzavřenou věžičkou, jen se stříškou i nezakryté, ale u nás pravděpodobně přichází v úvahu jenom varianta s 8bokou dřevěnou zastřešenou věžičkou a prosklenými okny poháněná elektricky. (Mohu se samozřejmě mýlit.) V bývalém Prusku včetně části Horního Slezska předané v r. 1945 Polsku jich byla všude spousta. U ČSD sloužily většinou jenom jako záložní zařízení, protože používaly vozíky jiné konstrukce než uhelné výtahy Teudloff, Abert a Vosáhlo, takže v provozu byly spíš komplikací.
Jestli to tu čte Milan Ferdián, možná by nás o historii bývalé topírny v Prostřední Suché, která patří do jeho rajónu, mohl poučit podrobněji?
