No tak to použiji něco textů z mého oponentního posudku (proti posudku státní organizace směřujícímu k uznání budovy jako historicky bezcenné) o industriálním dědictví budov městského nádraží, kde právě stavědla St.1 a St.2 byly městskou památkovou péčí a pak i vlastníkem označeny jako "historicky bezcenné". Proto mohou být demolována a SZZ může být prodáno jako "zbytný majetek".
Ale nevím jaké stavědlo měl čtenář na mysl, vezmu tedy St.1 jen část z historie:
Hlavní změna zabezpečení jízd vlaků proběhla na základě bezpečnostní prohlídky stanice 28. 2. 1912, kde ředitelství Nordwestbahndirektion ve Vídni, rozhodlo o modernizaci zabezpečení stanice a výhybek. Na základě objednávky ředitelství NWB z 13. 2. 1913 zajistila instalaci nového elektromechanického hradlového zabezpečovacího zařízení společnost Siemens & Halske A.G. Wien. Montáž probíhala od března 1913 a do provozu bylo zařízení uvedeno v srpnu 1913. Vše probíhalo současně se zřízením nové staniční koleje č. 7, položené mezi stávající koleje č. 5 a 9, spolu dvěma novými výhybkami. Naopak byla zrušena kolejová spojka mezi kolejemi č. 1 a 3 v úrovni staničního skladiště. Tím městské nádraží mělo od roku 1913 celkem 22 výhybek.
Ve stavědle St.1 byl elektromechanický přístroj doplněn o novou páku na vjezdy/odjezdy na novou kolej č. 7. Nově měl stavěcí stojan 10 výměnových pák, dvě páky návěstní a jedna páka závorníku. Ve stavěcí budce č. 2 vedle výpravní budovy, byl upraven stavěcí stojan normálie 31/SA (reko 16/SA) o zabezpečení vjezdu vlaků na koleje č. 3 a 5. V dopravní kanceláři byl roku 1913 staniční řídící přístroj Rank rozšířen o vjezdy/odjezdy vlaků na kolej č. 7 jen od Tábora, nikoliv od hlavního nádraží. Tento pak zůstal v provozu do roku 1941.
Při další přestavbě kolejiště táborského zhlaví byla realizována i změna v zabezpečovacím zařízení. V listopadu 1924 byla zrušena původní vjezdová návěstidla rakouského typu a instalována (v nových kilometrických polohách) nová vjezdová dvouramenná návěstidla s deskovými předvěstmi od fy. ČKD Vysočany. Ty byla aktivována dne 17. 12. 1924 v 10 hodin. Stavební práce byly provedeny za 10.081 Kč a zabezpečovací zařízení s instalací za 27.800 korun. Ovládací páky byly zapojeny do stávajícího zabezpečovacího zařízení. Ale to už byl problém s velikostí stavědla St.1, které mělo krátký stavědlový pákový stojan.
Modernizace zabezpečovacího zařízení pokračovala v letech 1924–1926 v souvislosti s přestavbou kolejiště táborského zhlaví, výhybek a zřízení odjezdových návěstidel. Rozpočet na nové zabezpečovací zařízení spolu s novou budovou stavědla roku 1925 dosáhl částky 220 tisíc korun, kterou 1. 4. 1926 schválilo ministerstvo železnic. Stavební povolení ŘSD Brno ke stavbě stavědla a zabezpečovacího zařízení bylo uděleno v dubnu 1926.
Původní objekt stavědla z roku 1892 již nevyhovoval velikostí i stavem. Tak byla vedle něj postavena nová budova stavědla St.1 (km 90,681). To byla unifikovaná stavba podle normálií ČSD pro vyvýšenou podlahu 2,0 metry nad kolejemi. Ve sklepě z kamenného zdiva byly řetězové převody ovládání výhybek a návěstidel. Ve zvýšeném přízemí byla vlastní zděná budova stavědla, s nízkou sedlovou dřevěnou střechou, s velkoplošnými okny a bočními výhledy. Uvnitř byla dlouhá plocha pro hradlový stavěcí přístroj vzoru 5007 mající 31 polí pro stavěcí páky.
Stavba budovy stavědla byla ve veřejné soutěži zadána jihlavské stavební společnosti J. Knorr a to za konečnou částku 36.252,- Kč. Ta ji zahájila v červenci 1926 stavbou základů a 14. 9. 1926 byla ukončena, včetně víceprací. Elektrické osvětlení z městské elektrárny bylo do stavědla zavedeno až v únoru 1927. Sociální zázemí se záchodem bylo k objektu stavědla vybudováno až v květnu 1941.
Nové zabezpečovací zařízení, nové stavědlo i s novými mechanickými odjezdovými jednoramennými návěstidly bylo uvedeno do provozu v listopadu 1926. Na jeho dodávkách se podílela fy. Továrna na stroje A. Frosse-Büssinga Liberta Praha a elektrické hradlové prvky dodala fy. Siemens & Halske Wien.
Z objektu stavědla St.1 byly od roku 1926 klikovým mechanizmem dálkově obsluhovány tažné závory přejezdu místní komunikace (km 90,417) na rantířovském zhlaví. Ovšem frekvence ručního stahování závor v denní době byla značná z důvodu velkého staničního posunu, jízdy na vlečku parní pily i jízdy vlaků. Proto při rekonstrukci zabezpečovacího zařízení městského nádraží v letech 1940–1941 byl instalován elektromotorický dálkový pohon tažných závor km 90,417. Zařízení bylo dodáno fy. ČKD Elektrotechnická továrna v Praze Libni, ale jako výrobek z roku 1935 (tovární č. 20).
Elektromotorický pohon závor místního přejezdu byl už v 80. letech dost zastaralý, ale přesto byl extrémně využívaný. V letech 1980 až 1990 vykazoval pohon závor v denní době až 120 použití za 12 hodin. Právě pro jejich nadměrné používání (stahování / vytahování závor) byla od 14. 12. 1982 navržena výměna za světelné zařízení podniku AŽD typu VÚD. Přesto byl tento archaický technický unikát používán na stavědle St.1 až do roku 1997, kdy byly přejezdové závory nahrazeny novým typem výstražníků a zábran fy. AŽD.
*
A stavědlo St.2, opět je část z historie:
Podle projektu z dubna 1938 byla investice do modernizace zabezpečovacího zařízení St.1 odhadována na 145 tisíc korun a schválena 2. 7. 1938 ministerstvem železnic. Ale z důvodu nastalých politických a územních změn, byl tento projekt odložen až do roku 1940. Místo dřevěné budky u výpravní budovy byla povolena stavba zděného stavědla St.2 u výhybkového zhlaví. Stavba byla u kolejiště vykolíkována 3. 8. 1940 a pak na základě výsledků veřejné soutěže měla být zadána místní stavební firmě. To se však z důvodu značného navýšení ceny materiálu a dělnické práce, neuskutečnilo. Tak stavbu provedl ve vlastní režii Odbor udržování dráhy Jihlava II.
Objekt stavědla byla architektonicky unifikovaná stavba s variabilitou délky podlahy. Navrhla ji projekční kancelář Ministerstva dopravy a techniky v Praze jako vzorový list č. 703/PS (pro 17 až 25 pák) schválený ministerstvem 26. 8. 1939. Architektonicky byl objekt řešen kombinací cihelného režného zdiva a betonových prvků v podobě říms a okenních ostění. Stavědlo bylo délky 6,8 metru, podlaha betonová (s výškou 1 metr na kolejnicemi), čelní prosklená stěna s bočními výhledy a betonová šikmá střecha.
I když byla budova stavědla koncem roku 1940 dokončena, nebylo možné nainstalovat zabezpečovací zařízení. Důvodem bylo, že Návěstní dílny v Brně nestačily nové stavěcí zařízení vyrobit a smontovat. V dubnu 1941 bylo též nutné upravit projekt, neboť podle vzoru německých říšských drah se musely instalovat i odjezdová jednoramenná návěstidla pro tři dopravní koleje. Toto však z důvodu zvýšení finančního přídělu nebylo realizováno a zůstalo jen jedno skupinové odjezdové návěstidlo. Současně roku 1941 proběhla výměna vjezdového dvouramenného návěstidla (od hlavního nádraží) za nový, modernější typ od fy. ČKD Praha. Po dokončení budovy stavědla proběhla 27. 5. 1941 úřední kolaudace s povolením provozu. Do stavědla bylo též instalováno dálkové ovládání stahovacích závor na přejezdu Pod Jánským kopečkem.
Do stavědla St.2 bylo od roku 1938 určeno dosadit opravené stavědlové přístroje vzoru 3414 (upravený na typ 5007) z modernizované stanice Bzenec a Moravský Písek, spolu s hradlovým přístrojem. To platilo i v projektu z března 1940, který schválilo 25. 5. 1940 ministerstvo dopravy. Stavědlový přístroj byl opravený Návěstními dílnami Brno, ale 12 nových stavěcích pák (přestavníkové, závorníku a návěstní) vzoru 10395 dodala společnost Liberta Praha vyrábějící je v licenci fy. Siemens & Halske Wien.
Do dopravní kanceláře byl místo stavěcího přístroje z roku 1905 instalován nový hradlový přístroj Rank, ale to byl modernizovaný původní přístroj ze stanice Kunovice. Kolejová deska s pravítky byla vyrobena nová. Aktivace mechanické části nového zabezpečovacího zařízení stavědla St.2 s ústředním stavěním výhybek a odjezdového návěstidla, proběhla 6. 8. 1941. Dokončení elektrického propojení hradlového zařízení stavědla St.2 se stavěcím přístrojem Rank v dopravní kanceláří, bylo provedeno 28. 5. 1942.
Stavědlový přístroj St.2 do roku 2024 měl 9 výměnových pák a jednu páku kolejového závorníku. Do roku 1972 měl k tomu ještě 4 páky návěstní to pro: předvěst, vjezdové dvouramenné a jedno jednoramenné odjezdové. Poslední modernizace mechanické části a hradlové skříně se závislostmi, byla realizována roku 1965 od národního podniku Automatizace železniční dopravy Praha.
Zabezpečovací zařízení tzv. 2. kategorie (podle TNŽ 34.2620) stanice Jihlava město bylo do roku 2024 elektromechanické se dvěma závislými stavědly s přístroji typu 5007. Mechanická návěstidla v obvodu celé stanice se roku 1971 vyměnila za světelná, vzoru AŽD 65 (upravený vzor SSSR) a k tomu doplněn reléový poloautomatický blok pro mezistaniční úsek jak do Rantířova, tak do Jihlavy hlavního nádraží. Jelikož kolejiště městského nádraží bylo umístěno v oblouku, nebyla zřetelná viditelnost odjezdových návěstidel (směr Rantířov). Proto byla uprostřed délky kolejí č. 7, 9, 11, 13, instalována opakovací světelná návěstidla AŽD 65.
Toto moderní zařízení si v letech 1970–1971 vynutilo stavbu unifikovaných betonových reléových domků (označ. RD) na ploše městského nádraží. Reléový domek RD1 byl u poslední staniční výhybky naproti stavědlu St.2. Dva domky RD2 a RD4 byly postaveny vedle stavědla St.1. Některá dosluhující světelná návěstidla sovětského vzoru na městském nádraží byla v 90. letech postupně vyměňována za nový typ AŽD 70. Uvedené reléové domky byly demolovány v prosinci 2024 spolu se všemi typy světelných návěstidel.
*
- Část výkresu mechanického SZZ z roku 1909 - ústřední stavědlo St.2 vedle výpravní budovy, bez hradlové závislosti.
- St.2 rok 1973.
- St.2 aktuální stav, před demolicí.
od prcek » stř 03 dub, 2024 8:08 pm 
