od Střelec » úte 16 srp, 2022 9:51 am
Jenom technická:
V oblastech těžby uranu nešlo o hraniční pásma, ale o speciální uzavřené oblasti ve správě ministerstva vnitra. V tomto období šlo o uzavřenou oblast Jáchymov, spravovanou správou ministerstva vnitra Jáchymov (z hlediska KSČ okres, bylo to podle počtu členů). Tehdy pod SMV Jáchymov spadaly i těžby v Horním Slavkově, Příbrami a na dalších místech (třeba v Rožné), ale vzhledem k roztahanosti nalezišť po republice se rozsah působnosti SMV Jáchymov rychle zmenšoval a následně byl celý koncept uzavřených oblastí zrušen i s příslušnými správami. Jak to šlo po stranické linii:
Fond KSČ – celoútvarový výbor Správy ministerstva vnitra Jáchymov (dále CÚV KSČ SMV Jáchymov) je tvořen písemnou produkcí volených orgánů celoútvarové organizace KSČ Správy ministerstva vnitra Jáchymov, jejích předchůdců a torzy písemné produkce řady útvarových organizací KSČ (dále jen ÚO), které spolu s ním tvořily tuto zvláštní stranickou organizaci.
Stranická organizace bezpečnostních složek na Jáchymovsku prodělala v průběhu své desetileté existence dosti specifický vývoj. Od svého prvopočátku měla v celostátním měřítku velmi neobvyklé postavení a vymykala se běžným organizačním schématům. Uvedený stav se odvíjel od specifického postavení oblastí, ve kterých docházelo k těžbě uranu.
Na konci druhé světové války se stal uran strategickou surovinou prvního řádu. Jáchymovské naleziště bylo v té době jediným v Evropě. Vzhledem k poválečnému politickému uspořádání si veškerou produkci tohoto i později objevených ložisek v Příbrami a v Horním Slavkově zajistil již v roce 1945 pro sebe výhodnými smlouvami Sovětský svaz, a to včetně kontroly těžby. Zájem Sovětského svazu opadl počátkem 50. let 20. stol. po otevření vydatných ložisek na jeho vlastním teritoriu a způsobil tak úpadek těžby na našem území.
Na těžbě se podíleli vedle civilních pracovníků i váleční zajatci, kteří byli od roku 1949 postupně nahrazováni trestanci a politickými vězni. S jejich přílivem došlo i k budování vězeňských táborů v oblastech těžby. Za účelem utajení údajů o těžbě i vlastních podmínek těžby proběhlo postupné uzavření oblastí okolo Jáchymova, Horního Slavkova a v omezené míře i kolem Příbrami. Uzavírání oblastí začalo v roce 1948, kdy k přístupu do oblastí těžby byly nutné zvláštní průkazy (pro obyvatele i pro pracovníky). Nejvýraznější snahy o izolaci přišly v roce 1951. 28. 4. 1951 vydal ministr národní bezpečnosti Ustanovení o pohraničním území krajů Karlovy Vary, Plzeň, České Budějovice, Jihlava, Brno, Bratislava pod č. S-2231/40-taj.-51 a zvláštní směrnici pro Jáchymov pod č. S-2233/40-taj.-51, které byly zrušeny vydáním směrnice ministerstva národní bezpečnosti o uzavřeném území Jáchymov ze dne 18.11.1951 s účinností dnem 15.12.1951. Bylo vytvořeno „zakázané pásmo“ (pod kontrolou pohraniční stráže), mezi státní hranicí a uzavřenou oblastí kolem Jáchymova, přičemž jeho vnitřní hranice byla stanovena tak, aby doly a přístupy k nim zůstaly součástí níže uvedeného „hraničního pásma“. Uzavřená oblast kolem Jáchymova (mezi vnitrozemím a „zakázaným pásmem“) nesla název „Hraniční pásmo Jáchymov“. Obdobně byla uzavřena i oblast Horního Slavkova a prostory těžby u Příbrami. Vznik hraničních a zakázaných pásem přinesl vysídlení obyvatelstva a v souvislosti s výše zmíněnými akty i zánik okresu Jáchymov k 1. září roku 1951. Uzavřená oblast Horního Slavkova byla zrušena v květnu 1956, v oblasti Jáchymova byl její rozsah nejprve omezen k 15. 10. 1956 (tajný rozkaz ministra vnitra č. 96/56). „Hraniční pásmo Jáchymov“ bylo definitivně zrušeno až rozkazem ministra vnitra č. 13/63 v roce 1963.
Střežení uzavřených oblastí prováděla po vnějším obvodu armáda, v „zakázané oblasti“ podél státní hranice Pohraniční stráž. Vnitřní střežení prováděl od 15. 5. 1947 do 1. 2. 1949 útvar SNB 1960 Jáchymov. Sloučením tohoto útvaru s pobočkou oblastní úřadovny Státní bezpečnosti v Jáchymově vznikl útvar Jeřáb (výnosem ministerstva vnitra 14 taj.49-BP/6 z 25. 1. 1949), působící od 1. 2. 1949 do února 1955, přičemž od října 1954 od něj postupně (v rámci reorganizace) přejímala střežení 6. brigáda Vnitřní stráže ministerstva vnitra, která ho prováděla pravděpodobně až do roku 1963. Hlavními úkoly strážních jednotek bylo střežení vězeňských táborů, eskorty vězňů, střežení rudy při dopravě, střežení dolů, pořádková služba a zpravodajská činnost (StB).
Na těžbě uranu se vedle civilních složek, válečných zajatců a jednotek SNB střežících zajatecké tábory a vykonávajících pořádkovou službu (řízené Hlavním velitelstvím SNB) podílely od roku 1949 i další orgány. 1. 3. 1949 byl zřízen první vězeňský tábor ve Vykmanově (původně jako odloučený trestanecký pracovní oddíl Trestního ústavu pro muže v Plzni), krátce po něm byly zřízeny další a vězni začali rychle nahrazovat válečné zajatce. 15. 6. 1949 byla zřízena Stanice vězeňské stráže Ostrov. V souvislosti s tímto vývojem vzniká též Správa táborů Jáchymov. Tím došlo k situaci, kdy tábory spravovali příslušníci ministerstva spravedlnosti (SVS), střežili je příslušníci ministerstva vnitra (SNB – útvar Jeřáb) a vězně využívaly Jáchymovské doly. Na vše dohlíželo Obvodní velitelství Národní bezpečnosti Jáchymov (zaniklo 1. 6. 1951). Toto uspořádání přinášelo mnohé rozpory, a to nejen kompetenčního rázu. V polovině roku 1951 přebírá veškerý dohled a kompetence nad oblastmi těžby uranu a vězeňstvím ministerstvo národní bezpečnosti. Stanice vězeňské stráže se mění ve Vězeňský ústav Ostrov, pod řízením vězeňského odboru Správy národní bezpečnosti Jáchymov (později SMV).
Zároveň byly k 1. 6. 1951 všechny uzavřené oblasti sloučeny do tzv. Oblasti Jizera (název užíván 1951 – 1952), jejíž velitelství bylo zřízeno rozkazem ministra národní bezpečnosti č. 41 k 18. 7. 1951. Velitelství oblasti Jizera (na razítkách „Velitelství národní bezpečnosti v Jáchymově) sjednotilo pod svým velením všechny bezpečnostní složky (StB, VB, vězeňský ústav, útvar Jeřáb, hraniční ochranu /dočasně/, školu MV na Plešivci a samostatné roty v Břeclavi a Trutnově) a bylo podřízeno přímo ministerstvu národní bezpečnosti. Oblast oficiálně zanikla ke dni 1. 10. 1954.
K 1. 10. 1954 se transformuje správa národní bezpečnosti (oficiálně zanikla) ve Správu ministerstva vnitra Jáchymov (oficiálně zřízena k uvedenému datu tajným rozkazem ministra vnitra č. 188), která zaniká k 31. 12. 1959.
Po svém oficiálním vzniku prochází Správa ministerstva vnitra Jáchymov nejprve krátkým vzestupem, který následuje (spolu s těžbou uranu) pomalý a dlouhý úpadek. Sice podléhá přímo ministerstvu vnitra, ale rozsah pravomocí je již při vzniku menší a je nadále oklešťován. Jejím úkolem je zajišťovat bezpečnostní ochranu dolů a veškerou vnitřní ostrahu odsouzených v táborech a věznicích, ale 6. brigáda Vnitřní stráže MV již nebyla SMV Jáchymov řízena a některé úkoly StB a VB připadly Krajské správě ministerstva vnitra Karlovy Vary, resp. obvodnímu oddělení MV v Příbrami. Snižování těžby uranu vedlo k postupnému rušení většiny vězeňských táborů a v důsledku toho k poklesu významu a dalšímu omezování pravomocí, které následně vedlo ke zrušení SMV Jáchymov v roce 1959.
Obdobný vývoj prodělala i stranická organizace. K jejím prvopočátkům nejsou k dispozici žádné doklady, vyjma odkazů v jednotlivých zápisech ze schůzí některých ÚO (č. 7). Za prvopočátek lze tudíž považovat vznik útvaru Jeřáb k 1. 2. 1949. Před vytvořením útvaru Jeřáb zřejmě podléhaly jednotlivé ÚO (zpočátku označované jako Základní organizace, do konce roku 1949 překlasifikované na ÚO) místně příslušným okresním výborům KSČ, přičemž byly zároveň ovlivňovány či řízeny „instruktory z Jáchymova“. V průběhu roku 1949 (po vzniku útvaru Jeřáb) přecházely postupně pod vedení orgánu, zmiňovaného jako „stranické vedení útvaru Jeřáb“ (pod tímto názvem existoval asi do jara 1952, pak byl zřejmě transformován v CÚV Jeřáb), podléhající dílem pravděpodobně přímo ÚV KSČ a v běžných stranických záležitostech KV KSČ Karlovy Vary. Po reorganizaci k 18. 7. 1951 vznikl pravděpodobně první zárodek pozdějšího CÚV – politický sekretariát při velitelství oblasti Jizera, který měl zřejmě na starosti organizaci a řízení politické práce v oblasti a byl nadřízen jednotlivým stranickým organizacím všech bezpečnostních složek v oblasti Jizera. Vzhledem k důležitosti těžby byl zřejmě řízen ÚV KSČ prostřednictvím politického sekretariátu ministerstva národní bezpečnosti. Na jaře roku 1952 byl politický sekretariát při velitelství oblasti Jizera nahrazen Hlavním výborem útvarových organizací KSČ při Správě národní bezpečnosti Jáchymov (řídící složka zůstala táž). Hlavnímu výboru podléhaly celoútvarový výbor KSČ útvaru Jeřáb, útvarové organizace VB, StB a dalších odloučených jednotek v uzavřených oblastech těžby uranu.
Hlavní výbor byl volen na konferenci Hlavního výboru útvarových organizací KSČ, která mu dávala program činnosti na období do další konference. Plénum hlavního výboru si ze svého středu volilo předsednictvo (v dobové terminologii „byro“). Jeho úkolem bylo průběžně řídit činnost útvarových organizací, zatímco plénum rozhodovalo o důležitějších záležitostech, které nebylo možno vyřídit na úrovni byra. Plénum se scházelo v roce 1953 4x, v roce 1954 2x – 3x měsíčně, byro pak (1954) 4x – 6x měsíčně. Před reorganizací k 1. 10. 1954 podléhalo Hlavnímu výboru cca 60 – 65 ÚO, ve kterých bylo organizováno přibližně 2000 členů a kandidátů KSČ.
Reorganizace, probíhající v letech 1954 – 1955 a původně spojená s přechodem od zaniklého ministerstva národní bezpečnosti pod ministerstvo vnitra a přeměnou správy národní bezpečnosti na Správu ministerstva vnitra Jáchymov přinesla změny i do stranické organizace. Hlavní výbor se změnil v Celoútvarový výbor KSČ Správy ministerstva vnitra Jáchymov, spolu s útvarem Jeřáb zanikl i CÚV Jeřáb, řada útvarových organizací byla zrušena či přešla pod jiné správy a stranické organizační celky. CÚV KSČ SMV Jáchymov byl obdobně jako jeho předchůdce volen na celoútvarových konferencích, ze svého středu však nevolil předsednictvo, neboť měl pouze 11 členů. Po celou dobu své existence se scházel (podle potřeby) v průměru 4x – 5x měsíčně . V průběhu roku 1955 byly zrušeny některé útvary spolu s jejich stranickými organizacemi (zejména v oblasti Horního Slavkova). Změnil se i řídící orgán nového CÚV, stal se jím KV KSČ Karlovy Vary. V první fázi reorganizace podléhalo CÚV SMV Jáchymov 41 ÚO s 1100 členy a kandidáty KSČ, v průběhu roku 1955 tyto počty poklesly na 27 a posléze 23 ÚO s 800 – 900 členy a kandidáty KSČ, přičemž hlavní příčinou tohoto jevu byl pokles těžby uranu.
Výše popsaný vývoj se v zásadě příliš nedotkl vnitřní struktury útvarových organizací. Základní organizační jednotkou byla „členská schůze“ (shromáždění všech členů organizace), která si ze svého středu volila výbor (a předsedu), který řídil organizaci a vyřizoval stranickou administrativu. Řízení a dohled ze strany nadřízených stranických orgánů zajišťovali instruktoři, navštěvující jednotlivé organizace. Útvarové organizace se v případě potřeby dále dělily na dílčí organizace, zejména v případech, kdy se části jednotky neustále „točily“ ve strážní službě a celá ÚO se proto nemohla prakticky sejít. Další druh rozčlenění byl na tzv.“desítky“, vedené „desítkáři“. Šlo o menší skupiny, nejčastěji dělené podle pracovišť, zajišťující v době mezi stranickými schůzemi plnění úkolů a provádění stranického školení na jednotlivých pracovištích. Desítky byly v pozdějším období nahrazovány „stranickými skupinami“, které v sobě dalším vývojem spojily úkoly desítek a dílčích organizací, i když na počátku existovaly souběžně (v letech 1952 – 1953). Označení ÚO se v počátcích krylo s označením jednotek (ať již číselným, či jmenným – podle názvu působiště). U útvaru Jeřáb bylo zpočátku označení složeno z názvu útvaru a čísla jednotky, u které organizace působila. Zřejmě v souvislosti s reorganizací v létě 1951 se přešlo (zřejmě pro přehlednost) na označování organizací čísly. Základ tohoto systému byl dán již dříve - některá čísla organizací se kryla s čísly jednotek. Označování názvem působiště přetrvalo až do roku 1955, číselné označování se stalo běžným nejpozději do roku 1953 a přetrvalo až do zániku organizace. Číselné značení organizací není spolehlivé, organizace č. 8 a č. 19 existovaly dvojmo, vždy jedna u běžné jednotky a druhá u StB, rozlišovacím znamením je v tomto případě působiště (Jáchymov, Karlovy Vary, Příbram). Obdobná situace je u č. 22, kde jedna organizace tohoto čísla byla v Horním Slavkově a druhá na dole Barbora – Vršek. Pravděpodobně šlo o střetnutí nového systému číslování se starým, vycházejícím z číselných označení jednotek. V letech následujících po reorganizaci v roce 1954 dochází ke změnám v číslování některých jednotek, nejprve v souvislosti se zánikem útvaru Jeřáb a později se zmenšováním a slučováním stranických organizací, daným snižováním těžby a poklesem významu SMV Jáchymov. V rámci těchto změn a v závislosti na svém umístění byly jednotlivé ÚO postupně převáděny pod jiné nadřízené orgány, nejčastěji pod CÚV KSČ KS MV Karlovy Vary, pod kterou nakonec přešly po zrušení SMV Jáchymov k 31. 12. 1959 i zbylé ÚO (byly převáděny v průběhu roku 1959 včetně inventáře a dokumentace).
Po celou dobu své existence se stranická organizace bezpečnostních složek v oblasti těžby uranu vymykala běžným schématům. Z počátečního chaosu byla vytvořena stranická organizace nejprve krajského, později alespoň okresního formátu, působící na různých místech republiky. Hrála nepopiratelně důležitou roli při koordinaci jednotlivých bezpečnostních složek v oblastech těžby uranu a v některých aspektech nahrazovala i státní správu. Přitom všem tato organizace neměla specializovaný administrativní aparát a pravděpodobně ani školené administrativní síly (vše zajišťovali amatérsky řadoví členové), což je pro organizaci takového rozsahu více než neobvyklé. Vnitřní struktura ze všeho nejvíce odpovídala podnikovým organizacím na úrovni okresu (PV KSČ ŠKODA Plzeň, SV KSČ při PO ČSD Plzeň, KSČ JD Jáchymov)), které byly pod zvýšeným dohledem ÚV KSČ.
Text je kapitola I. z mého inventáře k dochovanému materiálu příslušného fondu. Pokud by byl zájem, překopíruji sem ještě odpovídající pasáž z inventáře ke stranické organizaci "civilního" podniku Jáchymovské doly Jáchymov.
A taky tahle ruda spustila první jadernou elektrárnu na světě (Obnisk 1954)...