Já mohu přispět pouze osobní dlouholetou zkušeností. Terén zasypávám hlínou. Suchou, přesátou a nijak nesterilizovanou. Sterilizace není nutná. Při sušení chcípne většina bionečistot v hlíně. K další desinfekci dojde k sypání hlíny do lepidla. Sypu přes čajové sítko do nátěru řídkého duvilaxu. Po zasypání povrch ještě zamokra zamlžím jemným rozprašovačem směsí vody, trochy duvilaxu a kapky jaru. Nechám vyschnout. Postup případně opakuju, protože sem tam se hlína nechytne, nebo nedrží a tvoří se spraš. Soudržnost vrstvy kontroluju tvrdým štětcem a vysavačem. Takto aplikovaný povrch je stabilní a neprojevuje známky jakéhokoliv klíčení. Pokud vás ani toto nepřesvědčí (klidně se k nám přijďte podívat), vězte, že k další konzervaci hlíny dojde při travnění, protože se tráva opět sype do lepidla naneseného na lepenou hlínu. V zásadě to platí i pro lepení foliáží.
Krom toho si nedovedu představit kolejiště, které by přebývalo v tak brutálně vlhkém prostředí, které je nutné k aktivaci lepidlem prolitých bionečistot.
A staromilci jistě vzpomenou na doporučení v jedné z příruček Malé železnice, kde je napsáno, že do papírové kaše pro tvorbu terénu je vhodné přidat na špičku nože benzoanu sodného jakožto fungicidu proti plísním. Takže pokud přeci jen stavíte ve vlhku......