Tempotaxi píše:Přátelé, asi si nějak nerozumíme.
Neměl jsem na mysl železniční normálie, ale styl stavby, architekturu, teda způsob provedení stavby.
Hrázděné zdivo je typ zdění, při kterém je dřevěná trámová nosná konstrukce vyplněna cihlami, hliněnou maltou omazanými slabými trámky či výjimečně kameny. Výplň je pak omítnuta, trámy však nikoli – vzniká tak typická podbyoba hrázděného zdiva. V českých zemích není tento způsob stavby zdí příliš častý, nalézáme ho především v západních a severních Čechách v oblastech bývalých Sudet.
Tradičními lokalitami hrázděných staveb je Německo, Švýcarsko, Rakousko, ale také Anglie nebo Francie. U nás se nejčastěji vyskytují tyto stavby v německém pohraničí.
Když se buduje České kolejiště, tak tam má být česká architektura. Každé kolejiště se zasazuje do krajiny a přidávají se typické stavby, které se tam hodí. Nebo myslíte, že na jednu stranu kolejiště dám krkonošskou chaloupku a na druhou stranu kolejiště jihočeskou zemědělskou usedlost. Uznáte, že tohle je prostě blbost.
Tak tohle je typické zmatení pojmů v důsledku nepochopení.
Zmíněné hrázděné stavby v českém severozápadním pohraničí jsou výhradně tradiční lidové stavby, které sem přinášeli nově usedlí Němci ze svých původních domovin už od středověku. Jejich výskyt souvisí se zděděnou tradicí, ale i s materiály dostupnými v místech. Třeba šumavští nebo slezští Němci, ale i lužičtí Sasové a Srbové stavěli úplně jinak, což je v přilehlých oblastech našeho pohraničí vidět dodnes - viz "rozťáplé" volarské domy, lužický ständerwerk = podstávka apod. Tradice a vlivy se ve styčných oblastech navíc mísily, ale to už se mi sem nevejde.
Používání hrázdění u drážních (ale i jiných veřejných, průmyslových a erárních) pozemních staveb v Rakousko-Uhersku v 19. století mělo jiné důvody. Většinou šlo o úsporu nákladů a někdy také o možnost stavbu rychle demontovat nebo dokonce i přestěhovat. Jejich používání se v žádném případě neomezuje na nějaký region. Minule jsem dal pár příkladů hrázděných remíz, ale našly by se i mnohem častější příklady budov skladišť, zastávek nebo dokonce i stanic. Používaly je nejdřív soukromé společnosti (ÖLEG, KFNB, MSCB, MGB), ale později i kkStB. Znovu opakuji, že se vyskytovaly i hluboko ve vnitrozemí, v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Někde - třeba v Olomouci - jejich použití ještě souviselo i s umístěním objektů v pevnostních pásmech, viz Hanácký pacifik, kde se staniční budova nádraží Olomouc město znovu a pořádně vybudovala až po zrušení olomoucké pevnosti.
Záznamy architektů - např. ze staveb tratí ÖNWB - potvrzují, že když měli představu odporující místní tradici, museli ji často u místních stavitelů a polírů těžce prosazovat.
Suma sumárum, klidně bych si na kolejiště postavil hrázděnou zastávku nebo skladiště vedle hanáckého statku nebo valašské dřevěnice a nebude to blbost - viz třeba Nová Hradečná, Slatinice nebo staré oelegovské budovy před rekonstrukcí tratí v okolí Valašského Mezíříčí.
Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že pokud jde o lidové stavby, je nutno zvolit konkrétní region a zachovat jednotný sloh. Nebo se lidovým stavbám na kolejišti úplně vyhnout. Ale to nemá nic společného s používám hrázdění u drážních staveb.
Ještě dodám, že vliv lidové architektury na drážní stavby se u nás projevil až po roce 1918, kdy drážní architekti ČSD - zřejmě i pod vlivem "hradního" architekta Jurkoviče - používali na novostavbách 20. let prvky jako třeba motiv slunce v dřevěném bednění štítů apod. (Uh. Hradiště, Uh. Brod, H. Lideč - Bylnice, myjavská trať apod.) Ale třeba ing. arch. Danda to kritizoval - dle mého soudu správně, i když se mi zmíněné budovy subjektivně taky líbí.
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.