No to se to tu pěkně rozjelo...
D: Já jsem měl (a bohužel asi při některém ze svých četných stěhování ztratil) plánek kolejiště ing. Františka Jiříka ze 70. let ve velikosti N. Na plochu 160x60 cm se mu vešel jednoduchý ovál zdeformovaný do třízávitové šroubovice takovým způsobem a posazený do takové krajiny, že na viditelné části byly v podstatě jen 3 zdánlivě nesouvisející úseky v různých výškových úrovních (vpředu nejníž zastávka v přímé mezi dvěma tunely, uprostřed výš jako dominanta vysoký kamenný most s několika oblouky, vzadu nejvýš kus širé trati v odkopu zajíždějící na obou stranách za ploché kulisy znázorňující svahy s lesem). Tak vznikly 3 neviditelné úseky (stačilo celkem 6 jednoduchých výhybek) a na každém z nich bylo skryté dvojkolejné nádraží. Provoz měl nějakým způsobem automatizovaný (už jsem zapomněl jak, ale v 70. letech nebylo nic lepšího než relátka, tranzistory, diody a časové spínače...), vešlo se mu tam 5 souprav (ze 6 odstavných kolejí stačila vždy jen jedna volná) a měl to naprogramované tak, že nikdo na první pohled nepoznal, že jde o jeden ovál. Uváděl to jako "kolejiště pro sledování jízdy vlaku v krajině". Kolejiště vypadalo spíš jako jeviště uzavřené ze 3 stran kulisami a většina těch kulis znázorňovala zalesněné svahy. Aby dosáhl optického efektu perspektivy při pohledu do lesnaté krajiny v dálce, ty zadní stromy v lese byly jen ševcovské floky namočené do lepidla a obalené zeleným posypem...
A ještě mě napadlo, že Vladimír Zuska jako modelář, ale taky výtvarník-krajinář a občas i tvůrce divadelních scénografií v jedné osobě doporučoval nejen uspořádání kolejiště-jevišťátka usměrňující pohled diváka na něco (a tudíž odpoutávající pozornost od něčeho jiného, což je známá kouzelnická finta...), ale i použití zmenšených (vzhledem k základnímu měřítku) staveb, vegetace a krajinářských prvků vzadu na kolejišti tak, aby se na minimálním prostoru dosáhlo dojmu maximální hloubky a tím iluze dalekých obzorů... Jinou realizaci této zásady v praxi než to Jiříkovo kolejiště však neznám. Pan Zuska dokonce navrhoval použít stejných souprav různých modelových velikostí pro dosažení iluze vzdalujícího se vlaku, ale to už asi opravdu zůstalo jen v teorii... ale pochopitelně nevím všechno.
fulda: Ještě jsi zapomněl na tu Arendtovu pizzakrabici...
Milan Ferdián: Líbí se mi, žes tu hozenou rukavici zvedl, micro-layouts přímo volají po počeštění (pomoravštění... poslezštění... poslovenštění...
) a ty jsi jeden z mála, kdo tady na to má fantazii a zároveň "sicflajš" potřebný k dotažení do konce. Budu se těšit.
zdraví
hank
... i my dědci ještě můžeme být všelijak užiteční...
Es ist viel später als du denkst.