od HonzaM » pát 30 pro, 2016 1:25 pm
Občas mi připadá, že se při návrhu kolejiště příliš neberou v úvahu některé fakty. Například v případě tohoto kolejiště bych předpokládal následující úvahy:
- jak bude kolejiště provozováno, tedy kolik bude obsluhujících - při takto velkém kolejišti s mnoha stanicemi ho těžko plně využije jeden člověk, bylo by škoda kdyby jel vždy jeden vlak a jeden člověk těžko zvládne ovládat dva nebo dokonce více vlaků současně (pokud jeden nenechá jen jezdit po oválu - míněno ovál z hlediska provozu, nebo po koncové trati zakončené smyčkami, kde vlak může jezdit zcela bez zásahu lidské ruky). Samozřejmě je možné použít třeba TrainController a provoz naprogramovat. I s tím je nutné počítat už při návrhu. Já mám kolejiště kde mohu provoz naprogramovat a kochat se jízdou vlaků, nebo když přijdou tři vnuci, vezme si každý svůj ovladač, nebo jeden dělá výpravčího a řídí stanice a ostatní dva jezdí. Kolejiště musí být uspořádáno tak, aby takovýto provoz umožňovalo a s tím je třeba počítat už při návrhu. Má-li být provoz plně nebo částečně automatizován, je potřeba nezapomenout na elektroniku a její nároky, například rozdělení na dostatek elektricky oddělených částí, detekce obsazení atd.
- jaký bude přístup pro obsluhu (třeba v případě vykolejení nebo jiné nehody, pro čištění kolejí a podobně). Z tohoto hlediska je potřeba zvažovat i skrytá nádraží. Já z těchto důvodů skrytá nádraží nemám a všechny tunely na kolejiští jsou buď odnímatelné celé, nebo s odnímatelným dílem, neeistuje ani kousek kolejí kam bych se snadno nedostal s vysavačem a s hadříkem nebo filcem navlhčeným isopropylem, a už se mi to mnohokrát vyplatilo.
- uvědomit si kolik času bude pro stavbu potřeba a kolik bude stát materiál.
- zda je cílem mít hlavně hodně nádraží a možnost manipilace, nebo zda má být dostatek volné trati, kde lze sledovat vlak jedoucí krajinou (tohle mi na většině domácích kolejišť chybí - ze zde prezentovaných kolejit se mi velmi líbí Telgártská slučka, tam je dost trati, navíc vedené zajimavou krajinou, přitom není problém aby kolejiště ovládal jeden člověk). Je tam ale omezení co se týká výběru provozovaných vlaků, těžko tam pojede třeba rychlíková souprava. Je samozřejmě na přístupu modeláře, zda třeba bude dodržovat určité období, nebo zda bude někdy provozovat třeba 840, 845 a Desiro, tedy to co jezdí dnes, někomu to vadí, někomu ne. Já si klidně na kolejišti občas projedu třeba ICE, TGV, Eurostar a podobně, pro někoho (možná pro většinu modelářů) je to absolutně nemyslitelné. Samozřejmě se přístup může měnit, já jsem se třeba nyní orientoval jen na vozidla provozovaná na současné železnici v ČR a výše zmíněné soupravy jsou ve vitrině. Je občas ale těžké přesvědčit vnuky že tyto soupravy ve vitrině zůstanou.
- zda je zájem provozovat vlaky v reálné délce, tedy třeba RailJet v plné sestavě sedmi vozů s lokomotivou. Mám kamaráda, majícího kolejiště v místnosti 6 x 5 m (nic jiného v místnosti není), a je to v měřítku N. To znamená parádně velká nádraží a dlouhé tratě. Takto dlouhé tratě nejsou obvyklé ani na modulářských setkáních.
- podstatná je volba měřítka, i když tento faktor zpravidla není hlavním důvodem před stavbou kolejiště, většinou si modelář vybere měřítko, které mu vyhovuje z hlediska modelovosti a oželí omezení která mu z toho plynou. Navíc často dojde k volbě měřítka při nákupu vozidel předcházející stavbě kolejiště a to se pak tomu musí přizpůsobit. Jde vždy o kompromis, stejně jako ve všech oblastech lidského života:
T - umožňuje si postavit kolejiště třeba pod sklem konferenčního stolku, ovšem výběr vozidel i kolejiva je zanedbatelný.
Z - ani zde není výběr vozidel příliš velký, pokud vím, průmyslově se nevyrábí žádný model vozidel provozovaných v českých zemích, nyní ani v minulosti. Vlastní stavba je hodně obtížná. Ani výběr kolejiva není srovnatelný s většími měřítky.
N - tento rozměr má vynikající poměr nabídky vozidel i kolejiva a nároků na prostor. Já jsem si ho vybral poté co jsem se zbavil nejprve H0 a pak TT. Líbi se mi dlouhé vlaky a dlouhá trať mezi nádražími (v mém případě je to 7 metrů jízdy). Nabídka vozidel se stále zvětšuje a problémem není ani vlastní stavba. Detaily vozidel ani budov a krajiny samozřejmě nelze srovnávat s H0, proti TT už to ale velký rozdíl není. V minulosti byla důvodem nezájmu o tento rozměr minimální nabídka a hrozná kvalita vozidel na českém trhu (měl jsem štěstí díky možnosti občasných služebních cest na západ, kde byl výběr vozidel obrovský, větší než v rozměru TT, protože se tam N-ku věnovalo podstatně víc výrobců).
TT - tento rozměr je v ČR (a ČSR) hodně rozšířený zřejmě díky někdejší slušné nabídce výrobků z NDR. Není to ani tak detailní a s takovým sortimentem jako H0, ani nemá tak malé nároky na prostor jako N. Řada modelářů se možná pro toto měřítka rozhodla i proto, že z dob totality už měli dost vozidel nakoupeno.
H0 - královské měřítko pokud jde o detailní provedení, nabídku vozidel i sortiment kolejiva, málokdo ale má takové prostorové možnosti, aby si mohl dovolit postavit doma kolejiště, na němž se do stanice vejde vlak alespoň se čtyřmi rychlíkovými vozy a mezi stanicemi by byly tratě, kde se vlak stačí rozjet. Nadneseně řečeno je to v domácích podmínkách většiny modelářů spíš na diorama, z provozního hlediska je nutné hodně slevit.
Větší měřítka nelze z hlediska potřebného prostoru pro domácí poměry uvažovat, také nabídka vozidel je omezená.
Je to samozřejmě věc názoru a priorit.