,,To muselo dát práci! A přitom taková blbost..."
V duchu tohoto hesla, přináším pár veselých obrázků.
Ono se řekne ruční zauhlování, to je romantika. Představa upocených chlapů, kteří nosí padesátikilové koše s uhlím vyvolává úžas a obdiv. „To by dneska nikdo nezvádl…“ Druhá epocha jak víno.
Ale chudáka modeláře, který se zoufale snaží sehnat koše v sedmaosmdesátině nepolituje nikdo.
Po marných pokusech sehnat, jal sem se tu drobotinu plést. Nejprve tu byla řada neúspěšných pokusů najít ten správný materiál a technologii.
Hledání bylo úspěšné a když přišli dlouhé zimní večery…
Potřebné ingredience
Na prvním kopytě – ze dna jogurtového kelímku – se uplete dno. Kreslení domečku jedním tahem se ukázalo jako dobrá průprava. Než sem přišel na to, jak tam ten drát jednoduše namotat tak mi naskakovali bubliny na hlavě.
Pak se to ustřihne, připevní na druhé kopyto a pletou se boční stěny..
… výš a výš…
A je to. Zapošít vrch, zalepit vteřiňákem a ze dvou konců drát uši.
… a přitom taková blbost!!!
Taky vrata č.2 se už rýsujou.
U dalších blbostí nashledanou