Hurvínkovice aneb cesta do Švýcar

[workous]

Jaro, všude samé jaro, včely bzučí a pilně sbírají pyl na rozkvetlých třešní, švestek. Letos se příroda rozhodla předvést v plné síle a parádě. Náš velkéj bejček spokojeně oddychuje, sem tam odfoukne trochu páry. Roman v roli topiče ještě narychlo pucvolem přeleštil spojnice, nahodil decentní lopatu uhlí do kotle ať nám neklesne tlak. Zdeněk mašinfíra občas mrknul na budíky. Jejich smíšený vláček do Hurvínkovic je připraven k odjezdu a čeká se na přípoje na hlavní trati. Však stanice Spejblov je velice provozně rušná. Výpravčí Tonda vypravil přípoje a kráčí k našemu vláčku. Proč je vláček smíšený ? Mimo služebního a dvou osobních vozů máme připojen prázdný oplenový vůz pro pilu.
„Tak , pánové do Švýcar, do Švýcar?“, táže se Tonda, byť dobře ví náš cíl cesty. Roman s Honzou se potutelně pousměji, „Jo,jo“. Na mechanickém odjezdovém návěstidle se nám rameno přesunulo do šikmé polohy, dávajíc návěst „volno, pánové“. Tonda naposled pohledem zkontroluje soupravu, hvízdne do píšťalky a zvedá výpravkou s doprovodnou poznámkou, „..pozdravujte kocoura..“. Vybuchujeme v smích, netušili jsme jak tato historka se stane legendární, jako Honzovo rčení „Z díry do díry“.
Vlak se dává do pohybu, míjíme odjezdové návěstidlo, kola vlaku zarachotí na výhybkách a jsme na trati, a ta historka ? Je krátká, ale máme čas, tak se oni zmíníme. Byli jsme pozvaní k Honzovi na slavnostní zahajovací jízdu jeho „Géčka“. Vše probíhalo normálně, Honza se dmul pýchou a hrdosti, jak mu soupravy na trati makají. Paní domácí si k nám přisedla, donesla kafíčko s dortíkem a se šlehačkou. Všichni tři s Honzou jsme zabraně sledovali hemžení na jeho zahradním kolejišti. No, nevšimli jsme si, že vlaky sleduje další nenápadný a omylem nepozvaný host. Oči mu zlostně blýskali a ocasem metal okolo sebe až drobné kousky štěrku lítaly po širokém okolí. Asi buď to jaro na něho bylo silné nebo přišli na něj nevybouřené jarní touhy spojené v okolí s nedostatkem koček. Ano na slavnostní zahajovací jízdu nepozval svého věrného dohlížitele, stavbyvedoucí a miláčka paní domácí.
A pak to přišlo, první útok na vlak se nezdařil. Honza stačil včas zareagovat. Kocour se zlostně stáhnul zpět a čekal na další příležitost a ta se mu po chvíli dostala. My už jsme spíše sledovali kocoura než vlaky. Honza na chvíli zapomněl na kocoura a pustil dvě vlakové soupravy najednou a to neměl dělat, když věděl jak záludný a uražený protivník čeká na svoji chvilku. Mohutný skok, kdo by to do něj řek, souprava mimo lokomotivu se svalila na bok a lokomotiva, zajásajíc něco o svobodě, dala se na splašenou jízdu. Honza v té chvíli zkorpněl, protože nevěděl, zda má honit kocoura nebo druhý vlak nebo splašenou lokomotivu. Kocour vítězoslavně vzal do tlamičky vagónek a hrdě se vztyčeným ocasem a s uspokojením „..já ti dám mě nepozvat..“ odkráčel ke vstupnímu vchodu domku, kde na schod slavnostně položil vagónek, sedl si k němu a směrem k paní domácí vřele zamňoukal, požadujíc po ni odměnu za jeho čin. V tem moment jsme všichni vypukli v obrovský hurónský smích a přidal se k nám Honza, který chvílemi byl bledý, potom rudý, střídajíc takto barvy. Paní domácí se zvedla, pohladila a pochválila kocoura společně vešli do domku, kde jeho odměna spočívala v jeho oblíbené kapsičce s obsahem lososa. A tak skončila slavnostní zahajovací jízda u Honzy. V naší zemi se nic neutají, tak se příhoda roznesla po okolí a znáte to. Někdo ubral, někdo něco přidal nebo přibarvil a zrodila se další legenda o zahradní železnici.

Naše cesta ubíhala, zastávka s nákladištěm „Máničkov“ (Kosoř), zastávka „Žerýkov“ (Choteč) a blížíme se ke krátkému tunelu za nimž začíná další vznešená historie o vzniku této podivuhodné lokálky, zcela výjimečná v „Království českém“ a překonána v pozdější době jen slavnou stavbou tratě na Slovensku

V roce 1880 26.května vznikl zákon č.56 ř.z. „O poskytování výhod místním dráhám“ Tento zákon zvýhodňoval místní dráhy úlevami při stavbě, vystrojování i jejich provozování. Povoloval například menší poloměry oblouků, sklony až 3,5%, lehčí kolejnice, slabší pražce a počítal s maximální rychlostí 25 km/h. Tratě takto stavěné se mohly přimknou k terénu a tím se vyhnout nákladným zemním stavbám a mostům.
A tak se v městečku Chýnice sešli starosta Tichošlápek, radní a samozřejmě hlavní investoři v čele vlastníka rozsáhlých polností, lesů a lomů v širokém okolí hrabě von Coronavirus a pozvaný projektant Pírko. Slovo dalo slovo a obrátili se na pána projektanta, jak by to šlo. Pán projektant byl už dopředu zpraven a protože dostal i zálohu na zpracování projektu, nelenil. Představený projekt na tak krátkou lokálku byl uspokojivý až do…!!!.
Budoucí trať vycházela z přípojné stanice Spejblov (Radotín), trasa sledovala tok Radotínského potoka a bez větších zemních těles dorazila k první překážce u Malého Mlýna, zde musel být proražen krátký tunel a u místa zvaném U Potoka bylo navrženo koncové nádraží.
Všichni se nevěřícně podívali na projektanta. „To nemyslíte vážně . Nechceme dopadnout jak „Bechynští“. My se máme trmácet do kopce tam, zpět a ještě stavět příjezdovou komunikaci vedenou různými oklikami k nádraží. Jakou máte variantu na umístění nádraží blíže k obci, pane projektante ?“ Zvolal starosta spolu s hrabětem
Projektant rozpačitě uvedl, že jedině se dostat blíže k městu jen bočními údolími jak „Dráha Krušnohorská“. Pánové naštvaně si sedli a radili se jak dál. Rádi by kdyby nádraží stálo vedle silnice zvaná „Karlštejnská“. Jak překonat na krátkém úseku, tak výškový rozdíl? „Pane starosto, vážení radní, je tu řešení“ řekl hrabě von Coronavirus.
„Jsem hodně zcestovatelý po světě a byl jsem i ve Švýcarsku. Rád navštěvuji technické železniční stavby. Při jedné návštěvě železné dráhy jménem „Albula“ mají na trati ve tvaru spirály postavený kamenný obloukový viadukt Bruzio. My můžeme tuto technickou výhodu uplatnit i zde“.
„No jo, ale potřebujete vybudovat tunel veden ve stoupání a v oblouku. Nemáme tolik místa, jak na dráze Albulské. A to bude stát další finance“.
„ Já to zaplatím. Mě se tato investice mnohokrát vyplatí. Lidé teď nemají moc práce, takže o stavební dělnictvo nebude nouze“.
Projektant pokrčil rameny, projekt dostal definitivní podobu. Byl předložen zemskému výboru „Království českého“. Ty nevěřícně kroutili hlavou nad vedením trasy v koncové linií. Ale budiž, schváleno, slíbena garance, úřední razítko a výnos o povolení stavby dráhy pod úředním názvem „Švýcary“.
Když zájemci o stavbu železnice dostali do svých rukou schválený projekt a spatřili název své dráhy jako „Švýcary“ název se jim velmi zalíbil. Koncová stanice dostala název Hurvínkovice. Stavba byla rozestavěná na několika úsecích. Nejdůležitější vrcholový tunel s kamenným obloukovým viaduktem byly rozestavěny jako první. Stavba šla velmi rychle a tak léta páně 1906 dne 18.dubna byl slavnostně zahájen provoz na trati. A když dnes řeknete při pokladně, že chcete jízdenku do „Švýcar“, tak všechny pokladní v republice ví o kterou stanici se jedná a kam jedete.

Krátké zapísknutí a vjíždíme do krátkého tunelu. Po výjezdu z tunelu stojí bývalý strážní domek, v místech kde mělo stát původní nádraží, levotočivým obloukem překračuje můstkem Radotínský potok. Po levé ruce zahlédneme monumentální stavbu obloukového kamenného viaduktu. Drobná poznámka, v blízkosti stavby viaduktu se otevřel lom s kvalitním kamenem potřebným pro stavbu. Vrcholový tunel, překrásný rozhled na údolí s Radotínským potokem a vjíždíme do stanice. Á, Honza už nás čeká. Honza jako náčelník a výpravčí stanice v jedné osobě zde bydlí s rodinou. Jeho modelové železniční království spolu s uďákem a altánem je umístěn o něco výše. Pokynul klukům na pozdrav. „Honzo“ zvolali Zdeněk a s Romanem,“..klobásy budou i s parádou?“. Honza potutelně se usmál a zvolal, „..až po službě a dáte mašinu do cajku. Můžete pánové šíbovat“. Na pomoc jim přichází jediný staniční zaměstnanec Petr, který pomáhá i jako posunovač ve stanici.
Cestující vystoupili, služebák je prázdný. Začínáme. Petr odvěsí vozy mezi služebákem a osobními. Veksly 4 a 5 jsou postaveny v základní poloze. Bejček se dává po pohybu se služebním vozem do šturcu. Veksl 5 Petr přehodí do odbočky a veksl 3 a 2 má postavenou základní polohu „rovno“. Jedeme po třetí koleji, za přehozenou veksli 1 „do odbočky“, odpojíme služebák a zajistíme jej proti ujetí. Vracíme se přes veksl 5 a 4 zpět na soupravu. Petr přehodil 1 zpět na „rovno“ a dává pokyn k najetí soupravy na služebák. Souprava se svěšuje a popojíždíme zpět na kolej 1. Odvěšuje se lokomotiva a ta opět přes veksly 4, 5 a 1 najede z druhé strany na soupravu. Takže máme před lokomotivou, služebák, prázdný oplenový vůz a dva osobní vozy. Petr se ušklíbne, protože ví, že teď to bude brnkačka. Odemkne výkolejku na vlečce na pilu. Tím se mi uvolní veksl 4, který může též odemknout a dle potřeby posunu přehazovat, kam potřebuje. Koncert pokračuje, souprava najíždí na ložený vůz s řezivem. Bejček vytahuje celou soupravu před veksl 4, ta se přehazuje „do odbočky“ a souprava se sune do šturcu. Vozy se odvěsí mezi prázdným oplenovým a osobním vozem. Bejček se služebním vozem a prázdným oplenem se vrací zpět na kolej 1, opět přehoz veksli 4 a prázdný oplenový vůz se odstavuje k naložení řezivem na pile. Zdeněk s Romanem se zachechtají a máme to. Co zbývá ? Petr staví veksl 4 do základní polohy, uzamyká veksl, výkolejku přestaví do potřebné polohy proti ujetí vozů z vlečky pily a uzamyká jí. Zdeněk se služebákem najíždí na soupravu odstavenou ve šturcu. Petr služebák od lokomotivy odvěšuje a svěšuje s osobními vozy a loženým vozem řeziva a zajišťuje proti ujetí. Celá vlaková souprava je připravená na další jízdu, ale ta bude až ráno. Ještě štěstí, že při silu ZZN nestojí žádný vagón. Honza si pobrukuje a pochvalně pokyvuje hlavou, výborně pánové, tak marš do remízy. Státní statek a Jednota, už též mají vyložené vozy. Mě už dnes čekají jen dva osobní motoráky v podobě sólo motoru zv. Hurvínek, jaká ta náhoda s názvy a potom vyuzené klobásy, chladivý mok a menší povyražení. Kocoura jsem pro jistotu zavřel s panimámou doma.
Milan....

[lajblt]

Teda pánové, už dlouho jsem se tak od srdce nezasmál. Fascinuje mě, co se dá i v HO dát na relativně malý prostor, jste fakt dobří. Tak, Zdeňku, držím ti palce, ať se dílo daří.

[dfrolek]

Tak toto se mi moc líbí

[workous]

Ahoj Tome, všechna chvála patří samozřejmně Milanovi, to je kouzelník s textem, který umí pohladit po duši a jeho příběhy o železnici nás baví a i můj bezva 83 letý tchám Tonda co celý život v roli strojvůdce v depu Děčín, který hleděl denně smrti vstříc jak s oblibou říká se smál asi jako ty.(už se těším až ho uvidím) Co se týká plánku učesal Milan všechny naše pokusy nebo spíše návrhy kluků a naznačil směr jak to uchopit. Vzhledem k super odvedené práci "neznámeho grafika" jsem založil nové vlákno. Co se týká kolejiva má své odpůrce, ale je ho mezi námi mnoho ze všech Starsetů má své plusy i mínusy.Tento plánek jde samo realizovat i na jiném kolejivu a umožňuje opravdu realizovat skutečnou stanici a reálný provoz (nerozumím tomu proto o tom mluvím ) na tak malém prostoru.

Mějte se workous z Chýnic nebo snad hrabě Coronavirus : jak to ten Milan myslel .

[Jarda H.]

Fajn pohodové vlákno , jeden praktický dotaz - jak v H0 válčíte se spřáhly při rozpojování/spojování ?!

[workous]

Fajn pohodové vlákno , jeden praktický dotaz - jak v H0 válčíte se spřáhly při rozpojování/spojování ?!

V oblouku je to asi ve všech velikostech stejné "blbě"

[jirkan]

Fajn pohodové vlákno , jeden praktický dotaz - jak v H0 válčíte se spřáhly při rozpojování/spojování ?!

V oblouku je to asi ve všech velikostech stejné "blbě"

Dovolím si nemístnou poznámku - spřáhla LENZ bez problémů fungují i v oblouku. Takže stavět v nulce, a je po problému.

[jafobe]

Hezky "vymazlený" Švýcary, a s to povídání k tomu to hezky okoření. Smekám před našimi kouzelníky s malým modelovým světem.

[hopeter]

Zdeňku jsem zvědavý na realizaci. Osobně si pohlídám jak uděláš moje Géčkové kolejiště v zahradě naproti staniční budovy.

[workous]

Asi by to nebyl Milan kdy stále netahal pomyslmé králíky z klobouku...díky Zdeněk.
Švýcary podruhé aneb závěr v Roblíně
„Vítejte pane hrabě, hned Vám předám schválenou koncesi na prodloužení „Švýcar“ z Hurvínkovic/Chýnice do Roblína. Pane hrabě, viděli jsme, četli jsme a posuzovali rozličné projekty. Ale váš, jako vždy, jak se praví, výjimka potvrzuje pravidlo. Chcete naše „Království české“ více proslaviti než kanton Švýcarský, svoji dráhou Albultskou. Vaše další zajímavé navrhnutí koncové linie trati nepostrádá určitou atraktivitosti. Přejeme Vám hodně sil a zdaru realizace navržené místní dráhy“.
Tyto slova si vyslechl samotný hrabě von Coronavirus při převzetí další koncesi krátké, leč pro něho hodně důležité lokálky. V Roblíně má nejen svůj zámek, ale nedaleko bylo objeveno ložisko sklářského písku, což neušlo pozornosti továrníka a velkopodnikatele pana C.Rasche. Blízkost Prahy a vzestup zájmu o tabulového skla v této metropoli, jej podnítilo ke stavbě sklárny. Ta byla v brzku postavena, leč dokud tabule byly menších rozměrů, tak přeprava nebyla problematická. Po čase stouply nároky na ještě větší rozměry tabulí kvůli zavedení nové módy velkých výstavních skříní a výstavba obchodních domů, což v té době bylo nebývalou novinku. Panu podnikateli se nelíbila dotírající konkurence, i když byla z dalekých skláren z Holýšova.
Inu, slovo dalo slovo s hrabětem, protože i ten má rád profit a dohodli se o podání žádosti o prodloužení vlečky do skláren. Šturcová kolej byla ze stanice Hurvínkovice/Chýnice z důvodu velké poptávky drobného kamene jako jsou dlažební kostky, prodloužena velmi brzo do nedalekého kamenolomu s úpravnou. Pak si hrabě uvědomil, že ze skláren je to jen kousek k jeho zámečku v Roblíně. I pozval si pana starostu a radní obce Roblín a radili se čím by byla dráha železná prospěšná obci neboť sklárny byly schopny pokrýt spolu kamenolomem provozní náklady. Pánové z obce byly příjemné překvapeni, protože obci by pomohl nastartovat nevídaný rozvoj. I dohodli se na povinných vozech, které budou přebírati a odesílati.
A tak z vlečky kamenolomu a sklárny do obce vznikla prodloužená pravidelná železná dráha i pro přepravu obecenstva. Samotná stavba šla velmi rychle, protože již stála vlečka do kamenolomu, jen se protáhla ke sklárnám a tady vznikla ona kuriozní situace, které se podivoval zemský výbor, kdy trasa dráhy vedla prvním tunelem, vnitřním obloukem stoupala, následovala kamenný obloukový most, druhý krátký tunel, napojení vlečky skláren, druhým kamenným obloukovým mostem a třetím tunelem kde za portálem tunelu těsně ležela koncová stanice. Ve stanici byla zřízena výpravní budova s přistavěným skladištěm, čelní a boční rampa pro přepravu dobytka do velkoměsta na pražská jatka, volnou skládkou a lokomotivní remízu s povinnou skládkou uhlí a vodním jeřábem. Popel se vysypával u vodního jeřábu. Voda se čerpala ze studni vodním čerpadlem umístěné v dřevěné stavbě.
Hnací vozidlo povinné přidělené byl parní vůz řady M112.0. Přepravu cestujících zajišťoval druhý parní vůz Komárek řady M124.0. Parní vůz M124.0 jezdil celou trasu ze Spejblova/Radotína do Roblína. Ve stanici Hurvínkovice/Chýnice se vlaky křižovaly. Zbrojil, ale v strojové stanici Roblín. Obec Roblín odesílala hlavně hovězí dobytek na zmiňované pražské jatka. Svým kvalitní chovem se získala stabilní odběry. Dráha zásobovala obec zbožím obchodním, uhlím a dalšími potřebnými vozovými zásilkami. Nebylo vzácnosti i přeprava slámy, hojnosti ovoce a zeleniny ze zdejších úrodných polí a zahrad. Vyhlášené však nejvíce byly „Roblínské jahody“, které svoji velikosti, ale hlavně chuti vysoko převyšovali plody ostatních pěstitelů v zemi.
Nastal onen památný den 19.dubna 1907. Ve stanici Hurvínkovice/Chýnice stojí slavnostně vyzdobeny parní vůz Komárek, aby mohl být obsazen skromnou honorací jak starosty obou obcí, panem hrabětem , ale vzácnými pozvanými hosty na zahájení otevření této dráhy.
Slavnostně vystrojen vyšel z dopravní kanceláře výpravčí a náčelník stanice v jedné osobě náš známy Honza a co čert nechtěl, vedle něho zapózoval jeho oblíbeny a velmi známý kocour. Za mohutného potlesku obsazeného perónu a okolí, výpravčí Honza zvedl výpravku a parní vůz se dal do pohybu. Vůz projel kolem naše známé pily a dal se mezi luka a pole na slavnostní jízdu. U kamenolomu byla zřízena pro dělnictvo zastávka, my zde nezastavujeme a přesto je zde plno, nás zdravíc. Po chvíli jízdy nám zašumí les a vůz důstojně vjíždí do prvního tunelu. Po chvíli světlo, jedeme po nízkém obloukovém kamenném mostem a stoupáme do druhého krátkého tunelu. Za tunelem po levé ruce se nám představí sklárny na výrobu tabulového skla, tolik požadovaného ve velkoměstu pražském a okolí. U strážního domku nám salutuje drážní zaměstnanec, nasleduje druhý, ale již vysoký kamenný obloukový most, krátký třetí tunel a vjíždíme do stanice. Osazenstvo vozu spolu s honoraci a hostů vystupuje z parního vozu Komárek za zvuky vyhrávaní místní dechovky. Pan starosta Roblína pronáší děkovnou řeč za otevření tolik potřebné železné dráhy a věříc v brzký a rychlý rozvoj obce, což se v pozdější době potvrdí. Řeč pronesla i obec sokolská a velitel dobrovolného hasičského spolku pronesl zdravici. Po ukončení uvítacích řečí byla honorace a hosté pozvaní do místní restaurace na občerstvení a potom se odjelo kočáry na nedaleký zámek pana hraběte na slavnostní oběd, pozdějíc pořádanými kratochvílemi plánované na odpolední čas.
Milan

[sidlo]

Do teď jsem netušil, že okolo hrabství Chýnice vede koridorová trať. Prohlížel jsem to na mapách a minimálně na dvou místech trati je vidět stavby připomínající zastávky. Dotaz na hraběte von Coronavirus -- byla někdy provozována osobní doprava na trati Nučice - Mořina? Nikde jsem k tomu nenašel informace.

[workous]

Do teď jsem netušil, že okolo hrabství Chýnice vede koridorová trať. Prohlížel jsem to na mapách a minimálně na dvou místech trati je vidět stavby připomínající zastávky. Dotaz na hraběte von Coronavirus -- byla někdy provozována osobní doprava na trati Nučice - Mořina? Nikde jsem k tomu nenašel informace.

Teda Petře, takový solidní člověk, modelář a takhle "rejpe" do příběhu

[sidlo]

Ale pane hrábě, já si srandu nedělám.
Třeba tento objekt https://mapy.cz/zakladni?x=14.2342843&y=50.0086134&z=19&l=0&base=ophoto
nebo tento objekt https://mapy.cz/zakladni?x=14.2360995&y=49.9853190&z=19&l=0&base=ophoto
vypadají jako zastávky. Proto se tebe jako místního fon Chýnice ptám na historii.

[workous]

Vážený pane Sidlo, velmi jsem usiloval o ložiska ohledně okolí Mořina. Bohužel konkurence mě rychleji předběhla a vybudovala onu Vámi zmiňovanou trať Nučice - Mořina. Neznám poměry na této dráze (vlečkové???), takže je Vám nemůžu sdělit, zda na této trati Nučice - Mořina byla provozována osobní doprava.
S pozdravem
Hrabě von Coronavirus

[hank]

...byla někdy provozována osobní doprava na trati Nučice - Mořina? Nikde jsem k tomu nenašel informace.

Nejsem sice - ani se necítím býti - von, avšak k meritu věci mohu podati spolehlivě ověřenou zprávu, že KND provozovala od r. 1892 i neveřejnou - tj. zaměstnaneckou - osobní dopravu. V r. 1911 tak měla 7 osobních vozů, většinou prastarých oddílových vozů (například v r. 1908 zakoupila "z pozůstalosti" po čerstvě zestátněné společnosti StEG tři oddílové vozy o rozvoru 4,06 m bez brzdy z r. 1857) a k tomu dokonce jeden vůz salonní, a v tomtéž roce si v Ringhofferově továrně na vagony na Smíchově objednala první - a vlastně jediné - dva osobní vozy nové, dvounápravové o rozvoru 4,5 m, velkoprostorové se služebním oddílem a s otevřenou nástupní plošinou na jednom konci; měly jen ruční brzdu, olejové osvětlení, na konci s krytým představkem vedle služebního oddílu záchod a vytápění kamny na tuhá paliva. Vozy dostaly řadu BC. Kdyby to někdo potřeboval, typový výkres mám.

V r. 1921 uvádí seznam vozů KND celkem 13 vozů schopných dopravy osob; z toho 1 vůz salonní řady B, dva zmíněné vozy řady BC z r. 1911, 5 starších oddílových osobních vozů řady C, dále 4 kryté nákladní vozy řady Gg uzpůsobené pro možnost přepravy osob a 1 sanitní vůz Gs o rozvoru pouhých 2,84 m. V r. 1949 už jsou čistě osobní vozy jen dva, ty z roku 1911, a celkem 10 přestavěných krytých vozů nákladních, z nichž 4 se používaly jako služební; a v r. 1956 si KND - tehdy už vlastně pod hlavičkou závodu Doprava SONP - pořídila od ČSD ještě 3 vyřazené vozy Ci a jeden BCi. Dva z těch posledně jmenovaných vozů Ci byly ve stavu Dopravy SONP ještě k 31. 12. 1969.