Záleží na tom zda si jirkator chce na tom kolejišti pohrát i sám a předpokládá jeho budoucí dostavbu či přestavbu. Mám čtyři vnuky a až do určitého věku je vůbec nezajímalo jakékoli rozpojování soupravy, takže představa že by měli dojet do koncové stanice, tam nechat nějaké vozy a třeba jiné připojit byla zcela mimo realitu. Pro koncovou stanici měli rádi obousměrné motorové vlaky.
Před tímto kolejištěm jsem měl kolejiště které jsem stavěl pro syna. To bylo v době kdy jedinou elektronikou bylo pulsní řízení. Hlavní trať byla dvojkolejná aby mohly jezdit dva vlaky nezávisle a viditelná trať byla hodně dlouhá. Obrázek toho kolejiště je na
https://www.1ku160.cz/domaci-kolejiste/piko-kolejiste. Dětem se nejvíce líbi když se mohou dívat na vlak jedoucí po co nejdelší trati bez zastavováni, mohou ovladačem řídit jeho jízdu a zastavovat v nádraží. Kolejiště kde se vlak vynoří z tunelu, vjede rovnou do nádraží a pak opět zmizí v tunelu děti nenadchne.
Když syna přestaly vláčky zajímat, kolejiště jsem prodal, protože jeho rekonstrukce by byla problematická. Teprve po několika letech jsem se k modelaťině vrátil, když syn dospěl do věku kdy již ho však opět začaly vláčky zajímat a měl chuť se zapojit, navštěvoval modelářský kroužek. Já jsem se v té době stal členem Sekce N Zababova a na základě získaných zkušeností jsem postavil nové kolejiště, již na úrovni odpovídající soudobé technice. Znamenalo to dodržování zásad sekce, tedy kolejivo PECO Code 55, používání flexi kolejí a podle zásady že každá výhybka musí mít vlastní přívod kolejového napájení, každá kolej také musí mít vlastní přívod, nespolehat se na vodivé spojky. Pochopitelně žádné kusové kolejivo. A když jsem získal další prostor, postavil jsem druhý panel a spojivací trať. Kolejiště bylo už od počátku ovládané TrainControllerem.
Tenhle vývoj byl dán tím, že jsem po určitou dobu vláčky odsunul mimo oblast zájmu a po návratu k modelaŕině už byla jiná doba a jiné možnosti (to staré kolejiště bylo na plechových kolejích Piko).
Je tedy na rozmyšlení zda má smysl stavět kolejiště určené pro děti tak, aby vyhovovalo i pro provoz který děti zajímat bude jen do určité míry, ale umožňovalo tatínkovi aby si na něm mohl užít složitější manipulaci, nebo ho udělat vyloženě “dětské” a počítat s tím, že si následně postavím kolejiště nové a to dětské prodám. Ona totiž je jakákoli přestavba kolejiště se zaštěrkovanými a přilepenými kolejemi dost obtížná. Možná to někdo umí udělat jednoduše a snadno.