Polabský píše:Hezký den Všem,
neporadím Vám jaký angličan tam bude správný, ALE ..............
Pokud jsem někdy někde sledoval i dožívající parní provoz, tak nájezd do a z depa přes točnu byl zpravidla dvousměrný.
Lokomotiva, i "cizí" přijela na kanál (popel + odkalení a dobrat vodu), pak domácí nabrala uhlí a přes točnu hajat (předtápěči, zámečníci), cizí otočit a hajdy na vlak zpět ke svým.
Proto bych se přimlouval k úpravě kolejiště před točnou.
Navíc depo a točna nikdy nemělo vjezd jen přes jednu výhybku z provozních důvodů. Vždy musela existovat i záložní cesta do depa ze strategických a provozních důvodů.
Jako příklad třeba Kralupy, běžný vjezd od Slaného ale šlo to i od Prahy přes ranžír, přes "Koreu".
A takto to pokračovalo i v době motorové trakce.
Vzpomínám si na jednu diskusi na K-reportu, kde údajní staří praktici parního provozu toto pořadí provozního ošetření (1. voda + kanál, 2. uhlí, 3. podle potřeby písek + maziva) zesměšňovali s tím, že to není žádné závazné pravidlo. Údajně se to mezi modeláři rozšířilo jako dogma rozšiřované Vladimírem Zuskou, který znal jenom Rakovník, kde takové pořadí skutečně bylo, s tím, že oni zažili x výtopen (a hned je začali vyjmenovávat...), kde to pořadí bylo jiné.
Jeden čas i do tohoto fóra chodili šťouralové, kteří si občas dávali neskutečnou práci s uváděním všech možných výjimek proti provozním předpisům i zvykovým pravidlům. Většinou už pak ale nikdo neupřesnil, kolik takových výjimek bylo a jakou měly váhu s ohledem na četnost výskytu standardních provozních situací. A rozumná argumentace pak často končila sdělením typu "mně se to tak líbí a utratil jsem za to svoje peníze, tak si to můžu postavit jak chci". Což je koneckonců pravda. Akorát by se pak člověk neměl prezentovat jako modelář. Někteří to tak a priori cítí a do svého motta ve zdejších diskusích si pak dávají něco jako "hraju si"; nicméně pak člověk při bližším ohledání zjistí, že zrovna tihle, kdo sami sebe považují za pouhé hračičky, bývají často zbytečně skromní.