od Tobyška » ned 06 lis, 2016 4:37 pm
Jak letohradské nádraží fungovalo?
Jednu z fotek jsem upravil do stavu ze sedmdesátých let, doplnil co zmizelo a vyškrtal co přibylo později. Tehdy byla kolejí č.1 – tedy hlavní průběžnou, kolej od Ústí na Lichkov. Liché koleje sloužily především pro osobní dopravu. Jízdní řád byl koncipován tak, že shruba po hodině se zde setkávaly osobní vlaky ze všech tří směru a po několika minutové zastávce se opět do všech směru rozejely. Byly k tomu zapotřebí čtyři vlakové soupravy. Ve dvou směrech se vlaky křižovaly a pro ten třetí byly vlaky vypravovány ze stanice a zase tam končily.
Moje nejstarší vzpomínky sahají do konce padesátých let. Tehdy byl průběžný směr od Hanušovic do Hradce (některé vlaky končily až v Praze Vysočanech). Tady dominovaly 354.1. Mezi Letohradem a Ústím pendlovaly motoráky M131.1 a dřeváky vedené 354.0. Nulky vozily i některé přímé vlaky ze Štítů (snad Králik) do Ústí. V polovině šedesátých let, kdy došlo k elektrifikaci úseku Choceň – Týniště – Hradec Králové se zavedly příme vlaky z Chocně do Hradce. Vlaky z Letohradu se v Týništi odkláněly na Meziměstí. Zhruba v té době se v Letohradě zvýšil počet Stojednatřicítek a ty v soupravě s Balmem zajišťovaly většinu provozu mezi Ústím a Hanušovicemi. Koncem šedesátých přišli do Letohradu M240.0, které měly Hurvínky nahradit, ale Dvěstěčtyřicítky byly dost poruchové, takže Stojednatřicítky musely často zaskakovat na jedné nebo druhé straně soupravy. Některé vlaky od Lichkova na Ústí vozily páry. Sestava se ustálila na 354.1, Ds a dvou Baikách. Když v sedmdesátých letech začaly 354.1 pomalu vyřazovat, nahrazovaly je 464.0. Ty byly většinou používány ve směru na Týniště, ale i do Ústí jezdívaly dost pravidelně. Jaké výkony dělaly páry a jaké motory bylo určeno jízdním řádem, protože motorová souprava se mohla v krátké době rozjet opačným směrem, pára tedy tendrovka musela objet soupravu, což si vyžádalo minimálně čtvrthodinu a s tím se muselo počítat. Lokomotivy s přívěsným tendrem se tam vůbec nepoužívaly, protože v Ústí nebyla točna.
O zajištění provozu mezi Letohradem a Meziměstím nebo Svobodou nad Upou se dělily letohradské a meziměstké lokomotivy. Ze strany Letohradu to byly 354.1 později 464.0. Meziměstí používalo často 475.1, ty v Letohradě zbrojily a otáčely se na trianglu, aby mohly najet na opačný konec soupravy.
Ještě k těm letohradským Ušatým, jejich počet rostl až kulminoval v roce 1977, ve stavu depa bylo osm 464.0 a ještě 464.102.
Ještě k jedné raritě. Při vzniku ČSD byla nejpočetněší lokomotivou pro osobní vlaky řada 354.0. Byla to sdružená lokomotiva na mokrou páru, plánovala se její rekonstrukce na dvojčitou s přehřívačem. To co se u 434.0 báječně podařilo, tomu Nulka vzdorovala. Až za váky (tuším, že v roce 1944) ,v dílnách v České Třebové se podařilo úkol vyřešit. Lokomotiva byla přeznačena na 354.201 a byla dislokována do výtopny Kyšperk. Zde jezdila přes dvacet let v turnusu s 354.1. Pár let si na ní zajezdil i můj děda. Mašinka měla výrazně vyšší výkon, ale rám, který zůstal původní, nebyl dimenzován na větší síly. Nýty se časem uvolnily a jednotlivé postranice se posuvaly dopředu, dozadu podle toho kam táhla příslušná ojnice. Další rekonstrukce se již neprováděly, protože řada přestala být perspektivní.
Ještě jedna poznámka osobním mašinkám, které prošly letohradským depem. Poměrně dost se jich dochovalo: 354.195, 354.1178, 354.1227, 464.102. A samozřejmě také M131.101.
Ještě pár vzpomínek, které mají souvislost s lichými kolejemi. Nejzajímavější byla kolej č. 7, procházející podél perónu. Občas se používala k odjezdu vlaků vypravovaných ze stanice, ale musely to být kratší vlaky, protože vzdálenost od konce perónu k výhybce byla pár desítek metrů. Potom kolej potračovala dále, následovala kolejová váha a uhelné sklady kde se vykládalo uhlí na pásové přepravníky a plnily se násypky. Kolej končila až v oblouku kde se přimykala k odjezdové koleji na Týniště. Tento konec se používal k odstavení nepoužívaných vozidel. Na začátku šedesátých let zde poměrně dlouho stála Koza. Tak se přezdívalo záloze 314.251, v té době nejstarší mašince v Letohradě, která pocházela ještě z dob ONWB. V době kdy se používala k posunu byla proslavená tím, že na ní topila jedna z mála topiček u ČSD, paní Libuše Malá. Už si na ní nepamatuji, ale byla to asi hodná paní, protože když otec jako elév začínal na posunu, kolikrát mu navrhla, že zajedou na konec výtahu (kde se prováděl posun) a on si odběhl domů na večeři (bydleli jsme asi 100m od kolejí).
Na druhé straně koleje č. 7, kousek od nádražní budovy, bylo stanoviště vozu vlakové pošty. Tuším, že byl označen modrožlutým praporkem. Měl schránku kam bylo možné vhodit dopis. Říkalo se, že se tak dá urychlit jeho doručení. Dále následovalo skladiště, kde se vykládaly kusové zásilky, k ochozu na protější straně pak couvaly nákladní Pragy RN, patřící Radiálce, která zajišťoval jejich rozvoz.
Nás jako kluky zajímala rampa navazující na skladiště. A to zejména v polovině května. Tehdy se v Letohradě konala Kopečková pouť. V té době byly pouťové atrakce soustředěny do podniku, tuším že Lunaparky Praha. V inkriminovanou dobu přijel ucelený vlak, kde bylo vše potřebné naloženo. Na rampě se to po celé odpoledne vykládalo z plošinových vagónů. Ve výbavě měli i dva traktory, které maringotky a naložené vozy postupně odvozily na náměstí.
- Přílohy
-