Stanice Nová a Stará Ves

[Jirkátor]

Byl to Sbor ozbrojené ostrahy železnic, ale říkalo se opravdu Osožáci. U nás ve Veselí jsme dokonce měli toho nejblbějšího na Jihozápadní dráze.

[Vladimír_B]

Ale garáže jsou pro dnešní auta moc krátké

Mistře, a co tu garáž funkcionalisticky prodloužit? Třeba na útvaru Plzeň střed je takto prodloužená stodola z 19. století na dvojnásobek...

[Polabský]

Hezký den vážený kolego,
nechci být rejpal ale požárníci byli pouze chvilku.
Když měli Ereny, tak to byli Hasiči.
Pak se to soudruhům nezamlouvalo.
A nyčko jsou to zase Hasiči !!
Polabský

[Zlámalík]

Dříve se vše tvarovalo taškou. Až později se vše plechovalo. Čím méně je na střeše plechování, tím je vzhled památky lepší.

No jo, ale na výkrese máte bobrovku, zatímco na modelu vidím nějakou falcovou tašku, skládanou do svislých řad. A když už, tak je úžlabí seskládáno vespod, pod taškami krovů.
Mám taky starý barák, střechy tam byly z roku 1912 a úžlabí byly všechny plechované.

[Jirkátor]

Dříve se vše tvarovalo taškou. Až později se vše plechovalo. Čím méně je na střeše plechování, tím je vzhled památky lepší.

No jo, ale na výkrese máte bobrovku, zatímco na modelu vidím nějakou falcovou tašku, skládanou do svislých řad. A když už, tak je úžlabí seskládáno vespod, pod taškami krovů.
Mám taky starý barák, střechy tam byly z roku 1912 a úžlabí byly všechny plechované.

Tak to je opravdu závažný nedostatek znehodnocující celou dosavadní práci. Teď aby to celé zboural a začal znovu.

[Tempotaxi]

Na peróně ČSLA – lítačka.

[Tempotaxi]

Pak jsem přidal květníky na zábradlí.

[Tempotaxi]

Tak to je opravdu závažný nedostatek znehodnocující celou dosavadní práci. Teď aby to celé zboural a začal znovu.

Já už střechu měnit nebudu.
Bohužel všechny stavebnice jsou stavěné nebo vlastně obsahují většinou díly, které se hodí do dnešní doby. Přitom, každý výrobce stavebnic uvádí, že stavba je podle normálií. A to pak musí sedět i výběr stavebního materiálu, jeho rozměry a barva produktu.
Nikde u žádné stavebnice není uveden rok, popřípadě nějaká léta, která ztvárňují stavebnici objektu.

Takže i já jsem měl k dispozici pár fotek, které jsem dělal v 90 letech. Vyhledal jsem si i pár filmů, které zde vznikly, ale i zde jsou záběry jen na perón a část spodku budovy. Na výkrese také nejsou všechny zásadní detaily. A když mám dát budovu do 50 let, tak musím předpokládat, že to tak mohlo být a také to tak nemuselo být.

Dále během let se i rozměry stavebního materiálu mění a už nedá se zjistit, jaký rozměr měla třeba původní taška.

[Tempotaxi]

Poznámka:
Nejlepší tehdejší tašky jsou LETKY. Ještě dnes jsou na některých starších stavbách.
V roce 1751 se objevuje ve farní kronice Libčické jméno prvního cihláře Františka Tichého, který pálil cihly pro soukromou potřebu. V roce 1875 byla založena ruční cihelna J. Haase a v roce 1877 v ní byla povolena výroba cihel a tašek. Stavitel František Beran odkoupil cihelnu v roce 1894 a pak v roce 1925 si cihelnu najal J. Rubeš, který ji krátce nato provoz cihelny zastavuje.
V Letkách postavil ruční cihelnu s kruhovou pecí v roce 1870 Josef Nebeský a v roce 1887 ji koupil stavitel František Beránek. Později byl majitel František Šícha, od něho ji koupil V.Stross, který ji v roce 1932 zrušil.
K zániku obou ručních cihelen přispěla strojní výroba nové cihelny v Letkách.
Ing. Karel Fischer koupil pozemky v roce 1894 a vybudoval novou strojní cihelnu na výrobu cihel. Jeho společníkem byl stavitel A. Dvořák z Prahy-Vinohrad. Rozšíření závodu v roce 1812 a 1926. V roce 1946 cihelna znárodněna na Pražské cihelny Praha národní podnik. Některé stroje byly v provozu ještě v roce 1975. Výroba strojních cihel rostla a dále se vyráběly tašky (dvoudrážkové, hladké tašky bobrovky) a trativodní trupky.

[Jarda H.]

Na peróně ČSLA – lítačka. ....

Abys nemusel dávat - pro ty mladší ročníky - vysvětlivky Přece jen čas letí a doba je jiná ....

[Tempotaxi]

Abys nemusel dávat - pro ty mladší ročníky - vysvětlivky Přece jen čas letí a doba je jiná ....

A tohle snad už vysvětlovat nemusím……

A přesto se podívá na jinou prdelku......

[Tempotaxi]

Do vymezeného prostoru jsem nejprve chtěl postavit autobusové garáže a dílnu.
Od roku 1927 právě provozuje autobusovou dopravu ČSD. Technické, provozní zázemí a garáže bylo třeba v mém okolí na Kladně, ve Slaném a vše bylo hned vedle stanice a byla tam zavedena i vlečka.
Jenže v roce 1948 je znárodněn majetek a základě toho je v následujícím roce 1949 vytvořen národní podnik Československá automobilová doprava. V roce 1950 byl změněn název na Československá státní automobilová doprava se sídlem v Praze a Bratislavě. Od roku 1952 se rozděluje národní podnik na 19 krajských národních podniků.
Když jsem začal pátrat, co všechno to obnáší, jaká vozidla je potřeba a pro velikost všeho se tam toho opravdu moc nevejde. I samotná dílna pro autobusy je moc veliká. A dále jsem musel rozhodnout, zda budou autobusy pod logem ČSD nebo ČSAD a protože námětem jsou 50léta, tak se ČSAD nedá do prostoru umístit.

Druhá možnost bylo znázornit drážní hasiče nebo požárníky. Prostorově se to tam vejde, jen taktak.
Na černé dece budou garáže s výjezdem techniky do ulice. Na dvoře pak bude malá stará zbrojnice, která odpovídá kočárové požární technice. Bude zde garážované dvounápravové přívěsy. A dále zde věž pro sušení hadic. Pak zde bude přízemní dům pro mužstvo.


Dále je možné starou zbrojnici dát k silnici a na opačnou stranu dát domek pro mužstvo.

Takže uvidíme, až budou všechny budovy postaveny, jak to bude vypadat.
Ale přesto může mít někdo jiný i jiný názor.

[Tempotaxi]

Požární ochrana na železnici.

Nejstarším železničním hasičským sborem byl sbor na turnovsko-kralupské dráze, který byl založen v roce 1867 Bakově nad Jizerou. V roce 1868 byl založen sbor placených hasičů na Košicko-bohumínské dráze. Tento sbor vznikl pravděpodobně při dostavbě železničního uzlu na Těšínsku. Další německý hasičský útvar vznikl v Bohumíně dne 25.6.1877. Některé železniční zastávky neměly formálně utvořeny hasičské sbory, ale vlastnily požární nářadí (stříkačky). S rozvojem parostrojní železniční dopravy se zvyšovalo i požární riziko. Zvýšené požární nebezpečí se projevovalo v blízkém okolí železničních tratí, ale i ve výrobních a opravárenských provozech, kde byly železniční prostředky opravovány a vyráběny. U státní dráhy byl založen hasičský sbor v Praze-Bubnech a sbor Státní dráhy Královského hlavního města Prahy, u České západní dráhy v Praze-Holešovicích, u státní dráhy Podmoklech, v Jičíně, v Ústí nad Labem, v Děčíně, v c.k. státní dráhy Lounech a v Českých Velenicích v roce 1881. Po zkušenosti s obrovským požárem na severním nádraží ve Vídni v roce 1911 bylo vydáno usnesení státní železniční radou a ministerstvem železnic, aby ve velkých stanicích, topírnách, železničních dílnách a skladištích byly zřízeny hasičské sbory.

Vznik železničních hasičů.

Požární ochrana na železnici byla až do ruku 1952 zajišťována pouze dobrovolnými sbory. Tyto dobrovolné jednotky byly tvořeny ze zaměstnanců nejrůznějších pracovišť, kterým povětšině chyběly odborné znalosti a průprava neboť výcviku nebyla věnována dostatečná péče. Jejich technické vybavení bylo nevyhovující.
S rozvojem hospodářství a průmyslové výroby se zvyšovaly i požadavky na železniční přepravu a na jiná provozní zařízení železnice, jako jsou dílenské a skladovací objekty. Provozní zařízení železnice bylo tak zastaralé a v takovém stavu, že už samy o sobě mohly být zdrojem požárního nebezpečí.
V případě požáru byla železnice odkázána na často vzdálenou pomoc dobrovolných hasičů. Prodleva se zahájením účinného zásahu měla za následek větší škody způsobené požárem. Proto se započalo v důležitých dopravních uzlech zřizovati „Útvary požární ochrany železnic“. Na podzim roku 1952 byl dvouměsíční kurs pro budoucí vedoucí pracovníky požární ochrany na železnici.
Byl uložen úkol zajistit pohotovější a akceschopnou požární ochranu železnic, která byla schválena zákonem v dubnu 1953 a v listopadu 1953 bylo vydáno vládní nařízení o organizaci státního požárního dozoru a požární ochrany. Po dohodě s ministerstvem vnitra byla ustanovena organizace a dislokace jednotek požární ochrany v podnicích náležejících do resortu ministerstva dopravy. Bylo dohodnuto, že zřízené požární sbory, organizace a výkon služby budou přizpůsobeny zásadám platný pro vojenské útvary. Tyto útvary se na železnici postupně zřizovaly ve vybraných uzlových stanicích. Jejich organizační struktura a náplň činnosti byla upravena „Instrukcemi pro velitele oddílu ozbrojené a protipožární ochrany železnic“ dne 28 května 1953. Postupně bylo takto vybudováno v síti ČSD 23 požárních stanic.
V České republice je dnes celkem 17 požárních stanic: Liberec (údajně zřízena v průběhu druhé světové války), České Budějovice (1953), Břeclav (1953), Hradec Králové (1953), Cheb (1953), Kolín (1953), Kralupy nad Vltavou (1953), Brno (první záznam je z roku 1949, vznik pak asi 1953), Ostrava (1953), Plzeň (1953), Praha (1953), Přerov (1953), Nymburk (1954), Olomouc (1953-54), Krnov (1954), Česká Třebová (1956), Ústí nad Labem (1958).
První požární technika byla ve vlastnictví ČSD. Později byla zakoupena od ministerstva národní obrany vozidla Praga RN.

[Tempotaxi]

Takže podle požární historie na železnici jsem započal s projektem drážních hasičů.

Tak jsem postavil novější budovu pro požární auta. Zatím mám jen Pragy RN.
Nejprve jsem garážová vrata nasměroval do silnice a tam je potřeba mít prostor pro výjezd, ale tím se zmenší dvůr. Tak jsem budovu otočil a výjezd je do dvora. Jedna garáž je průjezdná, takže bude jeden výjezd i do silnice.
Při stavbě zbyla hromada dílů, tak je možné, že se ještě něco udělá, nějaký přílepek.

[Tempotaxi]

Nasucho je položena dlažba. Hlavní garáže jsou hotové a patinované. Stará zbrojnice dostala komín. V zimě by tam byla ledárna.