sirgeorge67 píše:Úprava depa. Bylo by to takhle lépe?
Ta myšlenka druhého napojení z druhé strany přes točnu není špatná.
Chybné je ale uspořádání zauhlování, odpopelování.
Pokusím se tak nahrubo nastínit provoz.
Parní lokomotiva "cizí" (z jiného depa) zajíždí do depa pro určitou potřebu.
Minimálně, když pominu nutnost otočení, tak se musí odkalit, to se děje na kraji popelové jámy se sítem. To proto aby se odkalením nerozfoukal popel z jámy. Pak potřebuje vysypat popel. Už při sypání popele a případném čištění sazí z dýmnice se může dobírat voda. Případně jede i dobrat uhlí. I v tomto místě může být umístěn vodní jeřáb.
Proto je v depu příjezdová kolej s jámou a vodním jeřábem a uhlí může být bokem.
Domácí parní lokomotiva absolvuje po příjezdu stejnou proceduru. Po dozbrojení se buď přímo odstaví, případně i venku pod parou. V tu dobu se u ní starají předtápěči, kteří jí udržují na sníženém tlak. Pokud je nutná drobná údržba zajíždí do depa. Podle rozsahu opravy se nechává zatopená, nebo se shodí oheň a zatápí se až po opravě. Lokomotiva se shozeným ohněm je teoreticky schopná pohybu ale provozně to nejde, protože výfuky páry do komína způsobí brutální schlazení pece, které může způsobit její velmi vážné poškození.
Pro zbrojení motorové trakce byly zpočátku zbudovány jednoduché čerpačky, i umístěné ve vyřazené Z-etce (př. Vršovice) které často braly naftu přímo z vedle stojící cisterny. Teprve později vznikaly stacinární čerpačky, někde i následně nahrazované nadzemními cisternami Bencalor. Existuje stavebnice v bleptu

, v H0 i TT.